V minulém kole naší nejvyšší fotbalové soutěže jsem konstatoval, že o rozdílných výkonech některých týmů v obou poločasech daného utkáních rozhodlo nastavení hlav, tedy mentální stránka fotbalistů. Samozřejmě to platí všeobecně pro každého sportovce. A v tomto momentu je práce trenéra týmu ta nejdůležitější. V minulosti se totiž psychologie a její vliv na výkon naprosto zlehčoval a trenér, který mluvil o psychice byl považován za alibistu. Naštěstí doba se posunula i ve fotbalu a dnes už se ví, že výkon neovlivňuje jen umění fotbalisty ovládat míč nebo skvělá kondice. Je to totiž práce s lidmi a ta má svoje zákonitosti.
V tomto kole některé týmy potvrdily (Plzeň, České Budějovice, Liberec, Karviná i obě pražská „S“), že aktuálně jsou v tomto smyslu na správné cestě nejen v taktických zásadách, ale i v chemii mezi trenérem a hráčskou kabinou, což je základ k spěšnosti celého týmu.
Samozřejmě i za této situace bylo nejočekávanějším utkáním tohoto kola tradiční derby pražských „S“, tedy Slávie a Sparty. V kontextu úvodu tohoto mého komentáře se potvrdilo u obou soupeřů, že po nepovedeném začátku jarní části F:L se oba týmy postupně stabilizují, že se vymaňují z útlumu, který nastal. U Sparty to způsobila výměna trenéra Jílka (mám pocit, že si v jeho případě „nesedla“ mentalita trenéra s hráči) a u Slávie trenér Trpišovský ubral ze snahy přebudovat mužstvo s vědomím velkého bodového polštáře před ostatními pronásledovateli.
Pokud jde o Spartu, tak dle mojí zkušenosti hrála zřejmě roli pod trenérem Jílkem v nedostatečné chemii na lince trenér a hráči specifičnost komunity fotbalistů, kterou jsem poznal jako hráč i trenér, kteří neslyší tolik na mírně nebo více intelektuální komunikaci trenéra, více naslouchají zjednodušeným výstupům zejména trenérů bývalých výborných hráčů. Tím nemám v tomto případě na mysli nikoho konkrétního, abych se někoho nedotkl, ale v principu to takto je a měl bych k tomu hned několik příkladů z minulosti i současnosti. Proto podle mého názoru hráčům Sparty nevadí důraz trenéra Kotala, bývalého výborného ligového fotbalisty Sparty, na defenzívní fázi hry a snaží se tuto jeho zásadu, která je správná, ale u nás v českém fotbalu ne moc populární, plnit. Bylo to vidět i v utkání se Slávií, a proto já zcela rozumím tomu, že nepostavil do základní sestavy Kangu, který je mnohými fanoušky i experty, zejména z řad bývalých fotbalistů hodnocen velmi vysoko. Jenže v dnešním fotbalu nejde vyjmout z povinnosti zodpovědně se podílet na organizaci hry nějakého hráče, protože by to narušilo kompaktnost týmu a jeho defenzívní prostupnost by s kvalitním soupeřem byla pro tým a výsledek utkání velmi negativním prvkem. Jsem si proto zcela jistý, že kdyby Kangu nepostavil do základní sestavy v derby se Spartou trenér Jílek, tak by za to schytal velkou kritiku všech.
A pokud jde o Slávii, tak zcela logicky trenér Trpišovský zabrzdil i přes stále solidní bodový náskok před ostatními soupeři přestavbu týmu a do derby postavil hned šest jiných hráčů, myšleno zkušenějších, než v začátku jarní části F:L. Do základní sestavy se vrátili Tecl, Ševčík, Traoré, Bořil, Takacs, Masopust a na zlepšené hře to bylo vidět. Není to nic nového, jen se tím potvrdilo, jak složité je pro trenéra během několika měsíců přebudovat fotbalový tým tak, aby pokračoval podle způsobu hry, který preferuje trenér. I v tomto případě se jedná o práci s lidmi a je k tomu kromě fotbalových předpokladů klíčová i psychologická práce trenéra se stávajícími zkušenějšími hráči i těmi nastávajícími mladšími. Já jsem přesvědčen, že to trenér Trpišovský i se svým realizačním týmem zvládne, ale potřebuje k tomu více času, než předpokládal ve svých plánech. A v tomto případě vůbec nevadí, že podobně jako trenér Sparty Kotal, nehrál vrcholově fotbal a už vůbec ne ve Slávii. On o svých trenérských kvalitách přesvědčil i bez těchto pomocných parametrů a všichni ho respektují. Určitě k tomu aktuálně pomohla i vyrovnávací branka jeho svěřenců v nastaveném času v derby se Spartou.
K této brance se ještě na chvíli vrátím. I tady se ukázalo, jak jsou pro fotbalistu potřebné zkušenosti. Mladý a velmi talentovaný Sparťan Hložek totiž naprosto, ale opravdu úplně zbytečně v zápalu boje fauloval Bořila v nastaveném času, poté Bořila nechal zcela bez zábran rychle rozehrát standardní situaci a bylo z toho vyrovnání na 1:1. Jeho spoluhráče to zaskočilo nepřipravené a Musa toho využil. Přitom ve fotbalu platí, že za tohoto stavu (1:0) je nežádoucí zbytečně faulovat i třeba na polovině hřiště, protože tak soupeři umožníte jednoduše, bez jakéhokoliv bránění přenést rychle míč do našeho pokutového území a dáváte mu tak šanci na vstřelení branky v úplném závěru. A to se přesně stalo Spartě a mladému Hložkovi.
Poslední moje poznámka k derby Slávia v. Sparta je velmi kritická. Vůbec se mi nelíbil velmi agresívní až v některých případech daleko za hranicí pravidel způsob hry obou soupeřů. Chápu, že takové utkání je velmi prestižní záležitost, ale pokud se chceme posouvat do vyspělé fotbalové Evropy, tak tímto způsobem se tam nehraje. Jen díky zkušenosti rozhodčího Fraňka se utkání dohrálo bez nějakých kontroverzí na hřišti a doufám, že i bez vážnějších zranění. Naopak dlouhodobě, a v tomto utkání konkrétně velmi často, vidím u fotbalistů v Česku snahu o „vymodlení“ si faulu, hráč padá k zemi okamžitě, jak ucítí na zádech nebo jiné části těla ruku soupeře, přitom ta ruka soupeře vůbec nemůže být příčinou pádu hráče, on si tím jen řeší svoji aktuální nevýhodnou pozici. Rozhodčí to raději písknou, buď to nevidí nebo jen z preventivních důvodů. Tím se hra kouskuje a více se nehraje, než hraje a fotbal ztrácí na kvalitě.
České Budějovice i přes prohru 0:1 potvrdily v Plzni svoji skvělou výkonnost, jak jsem o tom už několikrát psal. Viktoria Plzeň potvrdila roli favorita, ale tentokrát s velkým štěstím.
Jak jsem už zmínil v úvodu tohoto komentáře týmy Liberce a překvapivě i Karviné potvrdily nejen výhrami (Liberec s Opavou 4:0 a Karviná s Příbramí 2:0), ale i výkonem, že jejich výsledky ve čtyřech jarních kolech nejsou náhodné.
Remíza 1:1 Jablonce v Olomouci, ani 0:0 Slovácka v Teplicích určitě nestačila nikomu z nich, Zlín se po prohře 2:3 s Boheminas pomalu potápí, „Klokani“ naopak dostaly hlavu mírně nad hladinu.
Zastavit se musím u pondělní dohrávky Baník Ostrava v. Mladá Boleslav 2:3. Jednak je to podle mého názoru velké překvapení, ale mně se v tomto utkání nelíbily některé verdikty rozhodčího. Domácí Baník kopal dva pokutové kopy, oba velmi přísně, v obou případech se chovali nedovoleně i hráči Baníku. Začátek utkání domácí hráči vůbec nezachytili (jsme opět u nastavení hlav hráčů a psychologie…), Mladá Boleslav vedla brzy 0:2 a byla jasně lepší. Ve druhém poločasu už hráčům trenéra Webera trochu docházely síly, Baník vyrovnal na 2:2 (jedna branka z PK a jedna zaváněla ofsajdem). Zcela proto chápu rozpoložení trenéra Webera, obdržel žlutou kartu a po utkání do mikrofonu raději nic nechtěl říkat, jen odsekl, něco v tom smyslu, že to byl hnus… A to přesto, že fotbalový bůh byl spravedlivý a už se na to nemohl dívat, protože v závěru utkání po neuvěřitelné mele před brankou domácích po rohovém kopu hosté z Mladé Boleslavi vstřelili vítěznou branku na 2:3.
Po prohře Baníku Ostrava v MOL Cupu na Spartě 5:0 mužstvo trenéra Kozla obdrželo další tři branky a nyní se ukáže, jak moc pevná je jeho pozice, mám na mysli u hráčů a v jejich hlavách. Sami totiž musí vidět, že fotbal, který po nich trenér chce vede k mnohým ztrátám a brankám v jejich síti. Evidentně nejvíce to těžce nesl ten nejzkušenější hráč týmu brankář Laštůvka a ten má velký vliv i na své spoluhráče…