Hlavní postavy 16.kola F:L byli bohužel rozhodčí

V programu 16. kola FORTUNA:LIGY se očekávalo spoustu zajímavých událostí, mnoho z nich se také stalo, jenže na prvním místě se opět mluví o problematice rozhodčích. Bohužel musím potvrdit, že k tomu všichni máme důvod. Stalo se tak v několika utkáních, ale především se nespokojenost týká s výkonem rozhodčího Proskeho v Plzni v utkání Viktorie se Slovanem Liberec. A kdybych se rozhodčího chtěl nějakým způsobem zastávat, tak bych byl považovaný za nenapravitelného naivku. Co se vlastně stalo?

V průběhu prvního poločasu měl rozhodčí Proske udělit jednoznačně za faul druhou žlutou kartu obránci Plzně Hubníkovi. Romana Hubníka znám, trénoval jsem ho už v dorostu i v áčku Sigmy. Je to pracovitý a férový kluk a určitě by se nedivil, kdyby ji (žlutou kartu) po faulu na libereckého štírka Malinského rozhodčí vytasil. Jenže rozhodčí tak neučinil, musel by mu udělit i kartu červenou. Tato benevolence se občas ve fotbalu stává, jenže případ měl další pokračování. Hráč Liberce Baluta (na hostování ze Slávie) dostal ihned za protesty žlutou kartu a asi za 30 vteřin hrubě fauloval hráče Plzně Kayambu a dostal bez mrknutí oka od rozhodčího druhou žlutou a následně červenou kartu. Tady tedy rozhodčí použil klasický nestejný metr v posuzování přestupků vůči oběma soupeřům, což se logicky nikomu z tábora Liberce nelíbilo a jsem přesvědčen, že také nikomu, kdo seděl v tu chvíli u přímého přenosu utkání včetně mě. Zjednodušeně řečeno plzeňští měli hrát více než poločas v oslabení, po verdiktech rozhodčího hráli více než poločas naopak přesilovku. Celá situace se dá s čistým svědomím označit za ovlivnění výsledku utkání ze strany rozhodčího. Ten sice dostane trest od komise rozhodčích, ovšem asi si všichni klademe otázku ne „proč se to mohlo stát“, to asi víme všichni, ale „jak je možné, že si to někdo dovolí“. Tak jasnou nespravedlnost, která doslova „bije“ do očí. Konečný výsledek utkání 4:1 pro Viktorii Plzeň proto tak překvapivý není a nemá cenu to hodnotit a hledat příčiny z pohledu trenéra. Potvrdila se tak také známá připomínka všech trenérů, kteří nabádají své hráče, že pánem na hřišti je vždy rozhodčí a ten v případě potřeby dokáže s hráčem „zatočit“. V praxi to předvedl rozhodčí Proske s rumunským hráčem Liberce Balutou.

Pojďme k fotbalu. Důležitým faktorem v tomto kole se staly standardní situace. V derby utkání Baníku Ostrava s Karvinou vyhrál domácí Baník 3:0 a všechny branky padly po standardních situacích. Mě zaujala ta první a to z důvodu nevhodného způsobu bránění hráčů Karviné. Byla to standardka ze strany, proto bránící hráči Karviné postavili tzv. bránící řadu hráčů. Jenže ji postavili vysoko před hranicí pokutového území. Zřejmě po vzoru některých velkých týmů, jenže já to považuji za velkou chybu, protože se tím vytvoří velký prostor pro náběh útočících hráčů, který při pozdním odskočení bránícího hráče směrem k vlastní brance nebo použitím basketbalové clony na bránícího hráče mohou útočící hráči využít. Přesně to se stalo při brance obránce Pokorného. Jen připomenu, že střední obránce Pokorný je společně se stopery Břečkou z Jablonce a Jemelkou z Olomouce třetím stoperem, který vstřelil v mistrovském utkání F:L dvě branky.

Další úspěšné standardní situace pomohly k výhře 2:0 Českým Budějovicím se Slováckem. Obě branky padly hlavou, tou druhou se zapsal do statistik bývalý reprezentant Sivok. I v tomto utkání se stal tématem rozhodčí. Hostující hráči i trenér Svědík se domnívali, že rozhodčím neuznaný gól Slovácka byl regulérní, ovšem jak jsem viděl večer v pořadu „Dohráno“, tak ta ofsajdová situace byla posouzena správně.

Další vítězná branka ze standardní situace padla do sítě Sigmy Olomouc ve Zlíně a byla to branka jediná, navíc v závěru utkání a navíc z kopačky nejmladšího hráče na hřišti (ročník 2002) obránce Koláře. Míč po rohovém kopu propadl v prostoru značky pokutového kopu a mladík se zachoval chladnokrevně a trefil protější téměř šibenici. V tomto utkání jsem si všiml, že mužstvo Zlína dokázalo přitlačit svého soupeře ve druhém poločasu, v tom prvním měla navrch Sigma. Stejný průběh mělo utkání Zlína před několika týdny s Plzní. Možná by to mohlo být pro trenéra Kameníka téma na zamyšlení, proč jeho svěřenci nedokáží hrát naplno od začátku.

Slávia Praha porazila Teplice 3:0, ale výsledek podle mého názoru trochu mate. Teplice podaly nebojácný aktivní výkon a kdyby opět rozhodčí neposoudil střet Olayinky s obráncem Teplic velmi přísně, mnozí tvrdí chybně a já od tohoto názoru nemám daleko, tak by to měla Slávie možná těžší. Pokutový kop proměnil Souček (podle mého názoru daleko nejlepší a nejužitečnější hráč F:L) a v závěru Slávisté Ševčík a Kúdela (opět ze standardní situace) uzavřeli skóre na rozdíl tří branek.

Sparta, skoro by se už dalo říci tradičně, velmi dobře utkání v Jablonci začala a tradičně ji to nepřivedlo k zisku tří bodů. Vedla totiž 0:2, jenže trenér Jablonce Rada měl do druhého poločasu šťastnou ruku při střídání a oba nastupující hráči Matoušek a Chramosta skórovali. Problém Sparty je ve ztrátě sebevědomí a obavě ze ztráty vedení v příznivě se vyvíjejícím utkání a to je zřejmě prostor pro psychologa. Zmínit ovšem musím parádní střelu Frýdka, kterou zvýšil vedení Sparty na 0:2 umocněnou i tím, že v tomto případě použil svoji slabší pravou nohu.

Mladá Boleslav v utkání s Bohemians potvrdila výbornou bilanci na vlastním stadionu a dokázala po obdržené brance výsledek otočit na stav 2:1 ve svůj prospěch.

Na 21 branek v součtu celého kola se přišlo podívat cca 47,5 tisíce diváků, což je průměr téměř 8 tisíc na utkání a to je s přihlédnutím k povětrnostním podmínkám docela pěkná návštěva.

Komentáře nejsou povoleny.