Já vím, basketbal je v mnohém jiným sportem, než fotbal, ale soudržnost a maximální zaujetí pokořit favorizovaného soupeře je v kolektivních sportech klíčem k úspěchu a to jsem včera u našeho týmu v utkání s Anglií cítil a viděl, podobně, jako u basketbalistů na MS v Číně. Ano, souhlasím s názorem, kdy jindy by tomu tak mělo být, když ne v utkání s Anglií. Proto je úkolem realizačního týmu, aby tak měli hráči nastavené hlavy i v dalších „obyčejnějších“ utkáních.
Podle mého názoru byl náš tým velmi dobře připraven i po taktické stránce. Bylo znát, že hráči při zakládání útočných akcí si dávali velký pozor na lehké ztráty míčů, protože takové ztráty dokáží Angličané dokonale potrestat. Stávalo se to našemu týmu už v utkání v Anglii při porážce 0:5 a stalo se to i včera hned z počátku utkání. Po jednom souboji o míč na polovině hřiště skončil pravý obránce Coufal na zemi, míč se odrazil ke Sterlingovi a ten s ním pelášil na naši branku. Masopust, který zajišťoval Coufala se dopustil faulu a následoval pokutový kop, s kterým si Kane poradil suverénně. Tato situace se ukázala jako velké varování pro naše mužstvo. Bylo to znát v dalším průběhu utkání, zejména v minutách po inkasované brance. Naši hráči sice bezpečně kombinovali, ale bez snahy o kolmé přihrávky do středního pásma a pokud se tak stalo, docházelo ke ztrátám, které naštěstí středoví hráči okamžitě likvidovali. Tady jsem viděl návyky hráčů Slávie (Masopust, Souček, Král) a Daridy o okamžitý represink. Tzv. hra na jistotu v zakládání útoků se nám dařila i proto, že Angličané nepoužívali vysoký presink, jen se volně posouvali v bloku a my si přihrávali. Také proto jsme měli vyšší procento držení míče. Naštěstí v této fázi utkání se nám vydařila standardní situace v podobě rohového kopu, které zahrával výborně Jankto a stoper Brabec vyrovnal na 1:1. Potom se hra poměrně otevřela na obě strany a přibylo na hřišti vzruchu a fotbal se zrychlil. Přístup anglického týmu mi připadal, že jim remíza stačí a to se jim vymstilo.
Ve druhém poločasu přidali na přímočarosti, dostali se do několika šancí, ve kterých nás podržel brankář Vaclík. A závěr, to byla jedna velká paráda. Trenér Šilhavý poslal na hřiště Ondráška místo nevýrazného Schicka a v 85. minutě tento hráč vstřelil vítěznou branku, která způsobila velkou euforii na hřišti i v hledišti a já se přiznám, že i u mě před televizní obrazovkou.
Výhra se současným fotbalovým gigantem Anglií byla nejen překvapením pro celou fotbalovou Evropu, ale cenné je především to, že byla naprosto zasloužená. Náš tým byl skvěle připravený takticky logicky především v eliminaci předností týmu Anglie. Po ztrátě míče se naši hráči důsledně vraceli pod míč, já jsem neviděl v týmu slabý výkon. U hráčů Slávie (Coufal, Bořil, Souček, Masopust a řadím tam i Krále) byl vidět obrovský objem práce, na který jsou připravováni trenérem Trpišovským, ale důležité bylo, že se k nim přidali na stejnou úroveň ostatní. Oba stopeři byli velmi úspěšní v osobních soubojích a dokázali nejen dostupovat ofenzívní rychlíky soupeře, ale často i předskakovat a okamžitě konstruktivně předat míč těm vyšším středovým hráčům. Slávisty v záloze skvěle doplňoval Darida, který vypadal pohybově daleko aktivnější, než před několika měsíci. Pokud jsme měli obavu z rychlých protiútoků Angličanů, tak naopak naše vítězná branka padla ze stejné situace, dokonce z velice podobné, z jaké vznikl pokutový kop ve prospěch Anglie. Anglický brankář vykopl míč na polovinu hřiště, jeho spoluhráči byli ovšem v útočném postavení u postranních čar, souboj o míč vyhrál Soušek, míč se odrazil na polovinu soupeře k volnému Masopustovi a ten se s ním sprintem protlačil do pokutového území Anglie. Tam strhl dva bránící hráče Darida na první tyč, Ondrášek naopak odskočil do prostoru značky pokutového kopu a tam ho adresně našla přihrávka Masopusta. Ondrášek v tom okamžiku potvrdil vlastnost chladnokrevného „zabijáka“ a pohotově uklidil míč do sítě. Opravdu akce z metodické přírůčky fotbalu, které každý trenér na tréninku se svými svěřenci piluje. Mě u toho zaujala ještě jedna věc. Často se stává, a to i mým svěřencům, že v situaci Masopusta tlačí přihrávku jen a jen a znova tzv. do „kapsy“ mezi postavením brankáře a obráncem, tedy tam, kam strhl Darida dva obránce soupeře. Kdyby to tak Masopust udělal, tak by branka nepadla. Jenže on měl čas zvednout hlavu a hlavně dobře si situaci vyhodnotil a přihrál tzv. „do druhé vlny“, kde se nacházel a v mnoha utkáních nachází volný hráč. I to nezapomenu svým hráčům znovu zdůraznit…
Jak už jsem napsal, na hřišti podle mého názoru nebyl v našem mužstvu hráč, který by nepodal nadstandardní výkon. Možná kromě Schicka. Od já čekám více zapálení pro hru. Přesto se musím o jednom z nich zmínit speciálně. Nedávno jsem v jednom ze svých komentářů hodnotil velký posun ve výkonnosti za poslední cca dvě sezóny hráče Slávie Masopusta v tom smyslu, že v minulosti to byl sice pracovitý, rychlý a běhavý hráč pilující lajnu, skromný a ochotný odevzdat všechno pro tým, ale chyběla mu fotbalovost a kvalitní práce s míčem včetně orientace v herním prostoru. Ve vyložených šancích byl zbrklý a trefoval cca 15. řadu na tribuně. I včera jsem žasnul nad klidem a kvalitou, s kterou se zapojoval do kombinace nakrátko i s včasných a přesným přenesením hry na slabou stranu, se schopností obejít soupeře jeden na jednoho a klidem v koncovce, což potvrdil při vítězné brance.
Výhru 2:1 s Anglií jde v kontextu splnění cíle postoupit na EURO 2020 vnímat jako připsání tří bodů do tabulky skupiny navíc. Je to proto, že se dá předpokládat, že další naši soupeři v utkáních s Anglií vyjdou naprázdno. A to je, jak řekl trenér Šilhavý, bonus a já dodávám klíčový bonus ve věci postupu. Ano, já vím, teoretická možnost nepostoupit tady ještě je a je třeba ji vnímat, ale utkání s Anglií nám hodně v těchto úvahách zvedlo procento pravděpodobnosti našeho postupu.