Česká fotbalová reprezentace stála v dvojutkání kvalifikace na EURO 2020 na domácích stadionech v Praze na Spartě a v Olomouci před nelehkým úkolem získat plný počet šesti bodů a porazit tak oba balkánské soupeře Bulharsko a Černou Horu. Úkol to byl nelehký, ale náš tým pod vedením zkušeného trenéra Šilhavého jej přesto splnil. Porazil po parádním výkonu s mnohými šancemi Bulharsko 2:1 a s fotbalově silnějším týmem Černé Hory s vypětím všech sil 3:0. Máte pocit, že jsem se spletl, že při mnoha šancích a se slabším soupeřem jen 2:1 a se silnějším soupeřem s málo šancemi 3:0? Ano i takový dokáže být fotbal.
Mě ovšem zaujaly dva momenty související s těmito zápasy. Před tím prvním se objevila polemika, zda by měl trenér Šilhavý vsadit i na hráče, kteří nejsou ve svých klubech dostatečně vytěžováni. V této věci mě oslovil i deník Sport a já jim sdělil, že neexistuje jednoznačně správné pravidlo, že takový hráč musí nebo by neměl nastoupit, protože každý hráč je jiný, je v jiné situaci z hlediska formy a především mentality. Někdo malé zápasové vytíženosti v hlavě podlehne a vnímá to velmi negativně, někdo naopak se „zabejčí“ a chce všem dokázat a především trenérovi v klubu, že se mílí a k tomu mu utkání reprezentace velmi dobře poslouží. Navíc je jednoznačné, že takový hráč je na fotbal velmi natěšený mentálně a odpočinutý fyzicky a dvojnásob to platí v závěru sezóny. Proto se může ukázat, že výkon v klubu málo vytěžovaných hráčů, konkrétně se jednalo o hráče Schicka, Jankta, Krejčího, může být pro tým lepší, než např. hráčů Slávie, kteří měli zápasový program hodně nabitý. A tato teorie se ukázala jako správná.
Je to jen důkaz toho, že trenér musí zvažovat spoustu faktorů, ne jen hráčovu herní praxi. Hráče vidí na tréninku reprezentace před utkáním, mže s ním o této věci mluvit a musí mít cit pro správnou volbu, který získává zkušenostmi z trenérské praxe.
Druhým momentem byla obrovská vůle, kterou hráči ve druhém utkání museli vložit zejména druhého poločasu. Na většině z nich totiž byla vidět obrovská únava, hráči Černé Hory jim často nepůjčovali míč a jen se posouvat podle těžiště bez míče je velmi náročné zejména mentálně a tato únava potom způsobuje i tu fyzickou.
A k překonání takové fáze utkání musí hráči vynaložit ohromnou vůli, ctižádost a týmovost. Jinak by se úspěch celého týmu v utkání v Olomouci nedostavil. Ocenil to i trenér Šilhavý po utkání, když řekl, že tento tým má charakter a podle tohoto kritéria také nominaci se svým realizačním týmem vytvářeli. A mě při této příležitosti opět a opakovaně napadla moje dlouholetá trenérská zásada, které se před cca 20-ti lety mnozí smáli a ta zní. Na prvním místě mě u hráče zajímá mentalita a charakter hráče. Výkon české reprezentace v Olomouci byl podpořen správným charakterem hráčů, protože jinak by to utkání nedokázali vyhrát. Vyhráli proto, že použili vůli a pracovali až do poslední vteřiny utkání. A takovou atmosféru v týmu oceňují i samotní hráči po utkání a určitě je baví jezdit na srazy reprezentace. A v Olomouci to zcela správně pochopili i diváci, kterých přišlo opravdu hodně.