V předchozím mém komentáři k 17. kolu F:L jsem zvolil za klíčové téma volbu dvou základních herních strategií (dominance na míči versus obrana v bloku s rychlým protiútokem). Pro jednoduchost je nazvu plán „A“ a proti němu plán „B“. Dlouhodobě jsem přesvědčen a tak také vyznívají moje komentáře, že základním úkolem trenéra je zvolit obecně takový způsob hry svého týmu, který odpovídá typologii a kvalitě svých hráčů. Přesto jsou v životě trenéra i období, kdy musí při dodržení těchto zásad udělat změnu, změnu na kratší dobu, často jen jedno utkání nebo dlouhodobou. S touto strategií pomáhají trenérovi zkušenosti a cit pro správná rozhodnutí.
V tomto kontextu mě velmi zaujalo utkání olomoucké Sigmy se Slováckem, které jsem před týdnem chválil za změnu strategie směrem k přímočarosti a zjednodušení hry po nástupu trenéra Svědíka. Předchozí trenér Kordula, jinak můj bývalý svěřenec v týmu Ratíškovic a Jablonce, lpěl na strategii charakteristické dominancí na míči, tedy plánem „A“ i za cenu nedokonalosti. Podřídil se tedy modernímu trendu, ovšem bez ohledu na možnosti svých hráčů, což je typickým znakem začínajícího trenéra a navíc bývalého výborného fotbalisty. Oni by totiž chtěli hrát podle svých představ, ale nejtěžší na trenérské práci je přenést tyto představy do hry na zelený trávník.
Jenže v tomto utkání Slovácko prohrálo 0:1 a mě na tom utkání zaujala ještě více hra Sigmy Olomouc a změna, kterou jsem v její hře zaznamenal jako její častý kritik. Sigma hraje líbivý fotbal, ale bez tlaku do pokutového území s mnoha nic neřešícími přihrávkami, bez centrů do pokutového území a důrazu v něm. To jsem napsal i před týdnem. A dnes si čtu v médiích titulky, že Sigmě pomohl tzv. plán „B“. Tedy vzadu hrát bezpečněji, tlačit se do pokutového území. A najednou Sigma vyhraje 1:0 brankou po centru Zahradníčka na zadní tyč, kde prostor zavírá Pilař a vrací míč před branku a tam se protlačí k míči Nešpor a skóruje. Trenér Jílek sám po utkání konstatuje, že se rozhodl pro plán „B“ a já dodám konečně. Výsledek utkání je o to cennější, že trenér musel na některých postech postavit hráče, kteří hrávají na jiných, jako krajní záložník Zahradníček hrál o patro níže obránce, na stoperu hrál pracovitý defenzívní záložník Kalvach.
Podobný způsob hry zvolil trenér Karviné Hrnčár v utkání s Jabloncem. Střelec vítězného gólu Karviné na 2:1 Guba třeba po utkání prohlásil: „Netroufali jsme si na to, že budeme mít vyšší procento držení míče. Soustředili jsme se na věci, se kterými můžeme uspět. A to se povedlo“. Přeloženo zvolili jsme plán „B“. To samozřejmě neznamená, že je to všelék na všechna utkání, ale se silným a rychlostně výborně vybaveným týmem Jablonce to je a byla určitě dobrá volba.
V kontextu s těmito příklady kontrastuje utkání pražské Sparty s Teplicemi. Sparta prohrála 0:1 a klíčovým faktorem při hodnocení utkání je, že tým Teplic, vedený bývalým dlouholetým asistentem trenéra Sparty Ščasného Hejkalem, vysunul obranný blok vysoko na polovinu Sparty, s čímž měli stopeři Sparty při rozehrávce velké problémy a ze spoluhráčů jim nikdo nechtěl moc pomoci, raději se schovávali bez potřebné nabídky na spolupráci. A to je ten případ, kdy nemám jako trenér hráče na realizaci své představy o dominantním způsobu hry, tak musím mít připravený plán „B“, tedy zjednodušení hry, zisku míče v osobním souboji vysoko na soupeřově polovině a zisku odraženého míče. Tak, jak to konečně dokázala v tomto kole olomoucká Sigma (sice pozdě, ale přece) a Karviná. Platí to dvojnásob, pokud mi chybí dva důležití (úmyslně jsem nepoužil termín nejlepší) středoví hráči Kanga a Frýdek. Jenže zkušený trenér Ščasný neměl připravený plán „B“ nebo měl, ale nepoužil ho.
Tentokrát jsem nedal v komentáři přednost utkáním největších favoritů, proto se k nim dostávám až nyní. Viktoria Plzeň přijela do Zlína a všichni jsme byli před utkáním zvědaví, zda bude hrát a pokud ano, jaký výkon podá francouzský útočník Zlína Beauguel, který bude patřit za měsíc Viktorii Plzeň, tedy aktuálnímu soupeři Zlína. Spekulovalo se usilovně, nakonec údajně vše rozhodl samotný hráč, který se necítil mentálně na to, aby týmu Zlína pomohl a sám požádal o uvolnění z tohoto utkání. Dle výsledku 0:2 pro Plzeň a katastrofálnímu nástupu Zlína do utkání, kdy v 8. minutě byl stav 0:2, tak chyběl asi hodně.
Pražská Slávie porazila sice Mladou Boleslav „jen“ 3:2, ale utkání měla 84. minut pod kontrolou a potvrdila jasnou převahu nad ostatními týmy ve F:L. V těch zbývajících minutách obdržela dvě