Jak dál Sparto? A co ty Slávie?

Po druhém kole nového ročníku naší nejvyšší fotbalové soutěže FORTUNA:LIGY jsem v komentáři srovnával aktuální situaci v obou pražských „S“. V bodovací soutěži by to v současné době vyhrála s velkým náskokem Slávie. V čem konkrétně a začnu Spartou.

Za svým historicky největším soupeřem zaostává nejen výsledky, ale i dlouhodobě špatnou personální politikou. Já už ve fotbalu hodně pamatuji a z mých zážitků i zkušeností by se dala napsat opravdu zajímavá kniha. Byl jsem totiž nejen prvoligovým fotbalistou (nesmírně jsem si toho vážil) a prvoligovým trenérem (to by mě nikdy před tím ve snu nenapadlo), ale zajímal jsem se ve fotbalovém prostředí o všechno. Pracoval jsem dlouho u mládeže, byl jsem vedoucím prvoligového týmu, komentoval velká televizní utkání, dvakrát zastupoval klub (Sigmu Olomouc) na losování evropských pohárů ve Švýcarské Ženevě atd. Prožil jsem s fotbalem různá období, která se od sebe značně lišila a já si to moc dobře uvědomoval. Vždy jsem se snažil, a platí to dodnes, jít tzv. s dobou, být v tomto smyslu před ostatními. Proto mohu s klidným svědomím hodnotit působení těchto dvou na naše poměry velkoklubů kdysi a dnes. Sparta má dnes velké problémy, ke kterým se dostanu.

Začnu vzpomínkou na utkání Bohemians v Třinci, které jsem jako chlapec poslouchal s tranzistorákem v ruce (pro mladší ročníky to byl malý rozhlasový přijímač, který nepotřeboval elektrický proud…) a v něm prohru favorizovaného týmu „klokanů“ v Třinci, která způsobila sestup pražské Sparty do II.ligy. Údajně to bylo prodané utkání a proto vznikla mezi těmito kluby dlouholetá nevraživost.

Potom jsem vnímal Spartu jako prvoligový fotbalista a posléze trenér a to už byla doba rozkvětu „Železné Sparty“, jak se jí kdysi začalo říkat. Jenže z mého pohledu to bylo železo trochu rezavé. Sparta totiž v té době získávala jeden titul za druhým a přijet k utkání na Letnou bylo o nervy pro všechny hráče i trenéry soupeřů. Sparta byla protěžovaným klubem, rozhodčí se podle toho tak chovali a nervy nás trenérů na druhé lavičce pochodovaly nadoraz. V určitém období jsme museli my trenéři soupeřů „skousávat“ hulvátské výlevy jednoho z tehdejších trenérů (Ščasného). Tehdejší hráčská generace Sparty se doslova předháněla v počtu získaných mistrovských titulů.

Stejní fotbalisté potom bez potřebné odbornosti a zkušenosti dokonce usedali na trenérskou lavičku české reprezentace (Chovanec, Straka, Bílek, Hašek Ivan, …) a až tam zjišťovali, že to není žádný med. Po nich teprve musel přijít zkušený a v Praze neznámý expert z Moravy pan Karel Brückner a ukázal i sparťanským trenérským učňům o čem to řemeslo vlastně je.

Dnes má Sparta situaci daleko složitější a já vidím její neschopnost orientovat se v nových podmínkách a v pro ni nové a daleko náročnější konkurenci. Dnes už totiž Sparta nerozhoduje o všem, s novou dobou ji vyrostla nová konkurence ve Viktorii Plzeň a dnes i Slávii Praha na všech úrovních a na sportovním poli se jí vyrovnávají i některé další kluby. A tady už nemá Sparta trumfy, které měla kdysi. Nedokáže si vybrat správné lidi profesně i lidsky (myšleno odborníky s potřebným charakterem a odhodláním) s progresívní vizí a zarputilostí tyto vize naplnit. Dovnitř klubu já nevidím, ale do sportovního vedení ano a když jsem před několika lety zjistil, že pan Ščasný si nepřál ve své blízkosti takového odborníka, jako je Jarda Hřebík, a proto byl „odvelen“ na Strahov k mládeži, tak mi bylo jasné, že ve Spartě je něco nezdravého a výsledkem jsou neúspěchy z posledních sezón, za kterými jsou špatná manažerská rozhodnutí a sázka na špatné lidi a nemyslím tím jenom trenéry, s výjimkou italského trenéra Stramaccioniho. To byl totální propadák. A pokud jde o sportovního ředitele Ščasného, tak ten by mohl spolupracovat jen s trenérem typu bývalého hráče Sparty, který podhoubí v minulosti úspěšných let Sparty dobře zná, protože pan Ščasný zná z vlastní zkušenosti způsob, jak dojít k úspěšným výsledkům, jenže tyto způsoby už jaksi nejsou k dispozici… A protože velmi dobře znám i posledního trenéra Sparty Pavla Hapala, tak bylo evidentní, že tito dva spolu nemůžou fungovat. A proč? Odpovědí jsou poslední řádky…

Krátce k utkání se Suboticí a rozhodující situaci, po které hosté zahrávali pokutový kop. O stoperovi Radakovičovi jdou informace, že je to konstruktivní obránce apod. Jenže už v Novém Sadu ukázal, že jeho technické dovednosti nejsou zcela ideální. V jednom okamžiku doslova poslal nepřesnou přihrávkou soupeřova hráče do šance a potom velmi znervózněl. V odvetě v jednoduché situaci, kdy i největší hvězdy na jeho postu herní situaci řeší přihrávkou vlastnímu brankáři si zřejmě Radakovič vyhodnotil, že tímto způsobem to řeší jen průměrní fotbalisté, kterým on není. Chtěl situaci řešit konstruktivně, ale narazil. Nechoval se v té chvíli bezpečně a neodhadl svoje a především možnosti soupeřova hráče, který ho nachytal. Výsledkem byl pokutový kop. Opět jeden z důkazů, že hráč nesmí přeceňovat svoje možnosti a řešit herní situace zejména v nebezpečné vzdálenosti od vlastní branky především bezpečně. A tím je vzpomínaná přihrávka brankáři a nebo i odkop na tribunu. Navíc ke konstruktivním řešením pod tlakem soupeře nemá dostatečné předpoklady. Složitě totiž ovládá svoje dlouhé nohy, které nedokáže včas zastavit, chybí mu potřebná koordinace těla a dolních končetin a logicky rychlejší první kroky. Proto pomalu mění směr pohybu, proto si dal preventivně před sebe ruku, paradoxně s cílem nevrazit do soupeře. Jenže ten ruku na svých zádech ucítil a šel okamžitě k zemi. Pád útočníka Subotici sice nezpůsobil Radakovič, ale dodal mu k němu impuls. A rozhodčí mu to zbaštil.

A jak je na tom Slávie? Má trenéra Trpišovského, kterého nikdo, ani já, před několika lety neznal. Nikdy nehrál první ligu, a proto byl a je ochoten místo kecání u kávičky (kde jsou bývalí fotbalisté nejaktivnější) se vzdělávat, má svoji trenérskou vizi a za ní si jde. K tomu má odborně zdatný a především loajální realizační tým a především stejně nastaveného sportovního ředitele Jana Nezmara. Trochu mě proto zarazila informace z před několika dny, že Honza Nezmar se názorově neshoduje s ředitelem Slávie panem Krobem. No nevím tedy jakou odbornost má pan Krob, ale já při svých zkušenostech a znalostech dost vážně pochybuji, že by byl větším fotbalovým odborníkem než pánové Trpišovský a Nezmar. A hlavně by byla škoda, kdyby se ve Slávii inspirovali v některých oblastech Spartou.

Napadla mě jedna oblast, ve které mají oba historicky největší kluby stejné rezervy. A to je práce s nezbednými fanoušky. Ano, já vím a všude to slyšíme, že fotbal je zábava a hraje se pro fanoušky. Jenže to, co předvedli „fanoušci“ Sparty v utkání se Suboticí už bylo hodně za hranou a podle reakcí ze Sparty to její vedení konečně nenechá jen tak. Podobně jsem byl rozčarovaný z chování fanoušků Slávie nedávno v Olomouci, kde se předháněli v tom, kdo vhodí, dokonce i na hrací plochu, více petard či dělobuchů. S tímto jevem by se mělo opravdu něco dělat a nejen tyto dva kluby, protože bychom mohli za krátkou dobu získat pověst podobnou balkánským zemím. Ve vyspělých fotbalových zemích už tento nešvar neexistuje, jenže my máme zřejmě k vyspělým fotbalovým zemím ještě hodně daleko a vůbec nám to nevadí. Změnit to můžou jen fotbalové kluby, které se k těmto skupinám nebudou hlásit a hráči se nebudou obávat toho, že jim za toto chování nebudou chodit po utkání děkovat.

Komentáře nejsou povoleny.