Konečně se pomalu blížíme k „evropskému“ fungování fotbalových klubů

Nikdy jsem si nemyslel, že mám „patent na rozum“, ale zkušenosti s fotbalem a jeho fungováním mám celoživotní a vždy jsem se o tato témata zajímal. Dlouho jsem fotbal hrál, po ukončení aktivní kariéry jsem přešel k mládeži nejen jako trenér, ale pracoval jsem i v oblasti administrativy. Stejně tak následně v kategorii dospělého fotbalu. Proto jsem se stal nejen trenérem prvoligového klubu, ale zúčastnil se např. dvakrát losování evropských pohárů v Ženevě jako zástupce Sigmy Olomouc, spolukomentoval jsem na TV Prima anglickou Premier League nebo EURO 2008 ve Švýcarsku atd. Můj záběr nebyl jen trenérský, zajímal jsem se o další oblasti fungování fotbalového klubu a tyto zkušenosti jsem potom uplatňoval v trenérské práci. Proto jsem nikdy nevnímal fungování fotbalového klubu jen optikou hráče nebo trenéra, ale komplexně.

Proto jsem s velkým zájmem sledoval letní změny v pražských klubech Spartě a Slávii a poslední zimní změny v některých dalších klubech české nejvyšší soutěže. V tomto svém komentáři se chci zabývat změnami nejen na postech trenérů, ale především změnami na postech sportovních manažerů nebo ředitelů a jejich kompetencí. Částečně jsem se o tomto tématu zmínil ve svém posledním komentáři ke změnám ve Slávii Praha a tentokrát budu pokračovat u některých dalších českých klubů a začnu pražskou Spartou.

Konečně totiž kluby pochopily, že klíčovým kritériem při výběru vhodného trenéra pro jejich prvoligový tým musí být nastavená sportovní filosofie klubu a ta musí také odpovídat ekonomické síle klubu. Já se ovšem budu v tomto svém komentáři zabývat sportovní stránkou fungování fotbalového klubu. V minulosti bylo totiž normální, že sportovní strategii volil nastupující trenér a ta se proto stále měnila. A protože ji měl každý trenér jinou, tak noví hráči přicházeli, jiní odcházeli a s dalším trenérem se to opakovalo. Některé kluby neměly ve svém vedení nikoho, kdo by byl odborníkem na sportovní strategii a fotbal jako takový. Naštěstí se časy mění a nejen ve Slávii, jak jsem uvedl nedávno.

Dalším takovým poučeným klubem je pražská Sparta. Ta udělala za poslední půl sezónu tolik chyb, které ji stály takové množství financí, že se to zdá až neuvěřitelně amatérské. Přivedlo zahraničního trenéra, který neměl tušení o úrovni a fungování české nejvyšší soutěže, přivedl si spoustu drahých zahraničních, navíc zřejmě nedostatečně prověřených hráčů za spoustu milionů korun. Možná známá jména, ale s výkonností dávno za zenitem a především nedostatečně prověřené z hlediska jejich charakteru. Navíc v klubu zřejmě nebyl nikdo kompetentní, kdo by tyto trenérovi kroky korigoval, chyběla především odborná oponentura. Psalo se, že všechno trenér konzultoval s majitelem panem Křetínským, ale to se ukázalo, jako nedostatečné. Každý majitel klubu má právo rozhodovat o uvolnění potřebného balíku financí, ale nemůže kvalifikovaně posoudit jejich efektivitu. Jako nedostatečné se také ukázalo spoléhat se v realizačním týmu na české trenérovi nápomocné asistenty bez jakékoliv trenérské zkušenosti. Jak tým Sparty za těchto podmínek fungoval, vlastně nefungoval, už všichni víme. A podle mého názoru všechno špatné se odvíjelo od nedostatečně nastavené herní strategie a filosofie klubu ve vztahu k „A“ mužstvu, kterou by při volbě vhodného trenéra garantoval odborně někdo v klubu. A jestli se bude jmenovat sportovní ředitel nebo manažer je jedno. Já bych sice jednoho kandidáta na tuto funkci ve Spartě viděl, jmenuje se Jaroslav Hřebík, ale ten byl od „A“ mužstva odstaven a odvádí skvělou práci na úseku mládeže a především díky němu je současná Sparta podle mého názoru nejlépe fungujícím klubem na úrovni výchovy vlastních talentovaných fotbalistů.

Z mého pohledu je velkým paradoxem fakt, že funkci sportovního manažera Sparty vedení ustanovilo před několika dny a pověřila touto, opakuji klíčovou pozicí pro sportovní směřování „A“ mužstva bývalému trenérovi Zdeňku Ščasnému. A proč je to podle mého názoru paradox? Protože stejný člověk, tedy bývalý trenér Sparty Ščasný v době svého fungování na lavičce Sparty nesouhlasil s přítomností trenéra Hřebíka blízko fungování „A“ mužstva. A dnes je na této pozici on a dokonce bude s trenérem „A“ mužstva Stramaccionim konzultovat veškeré jeho kroky v práci s „A“ mužstvem. Paradox je to i proto, že trenéra Ščasného znám dlouho z trenérské lavičky a dobře si pamatuji, jak se choval k trenérům soupeřů včetně mě a nedovedu si tedy představit, že by za sebou snesl někoho na podobné pozici, v jaké je dnes on.

K dalším trenérským změnám jen stručně. Ta v Liberci nepřekvapila, protože odchod trenéra Trpišovského byl velice pravděpodobný. Volbu mladého trenéra Holoubka vítám. Kdo jiný než on by mohl navázat na práci dvojice Trpišovský + Nezmar. Jenže stejně důležitá bude volba sportovního manažera a zatím se ke mně žádné jméno nedoneslo, tak uvidíme.

Změna trenéra v Jablonci mě překvapila a stejně tak volba Petra Rady. Ne proto, že před lety právě v Jablonci střídal mě, ale proto, že trenér Klucký odváděl s týmem dobrou práci blízko hranice jeho možností a to je ten nejirelevantnější ukazatel při hodnocení práce trenéra. Jen má jeden háček. To týmové maximum se nedá změřit, ale jen odhadovat a navíc každý trenér či funkcionář má ten odhad jiný. Vedení Jablonce zřejmě i jiný, než já. V bojovnosti a nasazení trenér Rada z týmu vymačká určitě maximum, ale to v současném fotbalu zdaleka nestačí…

V Karviné se po dlouhých jednáních rozhodli pro posunutí dosavadního asistenta Josefa Muchu na post hlavního trenéra. Pepu znám dlouho. Byl to spolehlivý a pracovitý fotbalista a stejně takový je i jako trenér. Jenže to často trenérovi nestačí k úspěšnému angažmá. V každém případě je jeho velkou výhodou, že zná celý tým nejen fotbalově, ale i z hlediska mentality a charakteru a to je jeho velké plus.

A dostávám se k Baníku Ostrava, kde se přes zimu děly velké věci. Potěšilo mě, že majitel podržel hlavního trenéra Radima Kučeru, ale hned dalším krokem zpochybnil jeho trenérskou erudici sestavením tzv. „trenérské rady“, která má prý výrazné kompetence směrem k „A“ mužstvu. Co si pod tímto termínem lze představit ví jenom on. Já v žádném případě nechci a nemůžu zpochybnit pravomoc majitele klubu, ale vzhledem k tématu tohoto mého komentáře je to určitě minimálně drobné vyslovení nedůvěry trenéru Kučerovi, který má k sobě ještě asistenty Gregovského, Samce, Červenku a Baránka, ale i sportovnímu řediteli Dušanu Vrťovi. Kdybych chtěl být jizlivý, tak řeknu, že došlo na kritiku na adresu sportovního manažera Vrťa z úst brankáře Vaška z před několika týdnů. Rozumím tomu, že hráčský agent a bývalý skvělý útočník Zdeněk Nehoda má přehled o případných posilách pro tým Baníku v těžkých jarních bitvách o sestup a může tak pomoci, ale aby nějaký kolektivní orgán hodnotil a pomáhal (nevím, jak jinak jejich činnost nazvat) trenérovi, tak to jen snižuje autoritu hlavního trenéra a zasahuje do jeho kompetencí. S trenérem Uličným trenér Kučera sice ve Znojmu spolupracoval, ale to jen proto, že trenér Kučera ještě neměl dostudovanou trenérskou licenci UEFA Profi, která je nezbytná pro funkci hlavního trenéra ve FNL. Jenže dnes už ji má. A pokud má někdo dojem, že týmu pomůžou k navození uvolněné atmosféry týmu a vylepšení sportovní formy v utkáních „šméčka“ trenéra Uličného, tak bych doporučoval jednodušší a levnější variantu. Pustit hráčům v kabině silvestrovský program v České televizi.

V každém případě vítám změny v nastavení kompetencí a zodpovědnosti ze strany klubů tak, jak to je běžné ve vyspělé Evropě, tzn. že parametry nastavuje klub přes svého sportovního ředitele nebo manažera a podle toho vybírá trenéra a mění se tak opačná varianta, kdy se nejdříve vybere trenér a ten nastavuje herní strategii a má i stoprocentní zodpovědnost.

Komentáře nejsou povoleny.