Před několika dny jsem na svoje webové stránky napsal zamyšlení nad příčinami neuvěřitelné bilance Viktorie Plzeň v letošním ročníku HET ligy a vyhodnotil jsem dvě základní, od kterých se potom odvíjejí mnohé další. K těm dvěma klíčovým podle mého názoru patří návrat trenéra Vrby do prostředí, které zná, to prostředí zná jeho jako člověka, ale především jeho tréninkové metody, které se před několika lety osvědčily a vedly k velkým úspěchům. Není třeba dodávat také jeho znalost hráčů, z nichž mnohé tenkrát trénoval.
Druhým klíčovým faktorem byly mohutné nákupy největších rivalů Plzně v boji o mistrovský titul pražských klubů Slávie a Sparty. Jsem si zcela jistý, že odsunutí Viktorie Plzeň v předsezónních ambicích odborné i laické veřejnosti až na třetí příčku bylo pro celý klub a stoprocentně i pro trenéra Vrbu impulsem na zmobilizování mužstva a vyvolání takové míry vnitřní motivace hráčů něco ve smyslu „oni posilují drahými hráči a nás dávají na vedlejší kolej, tak jim to všem ukažte“. A to je pro fotbalistu, jak jsem si vyzkoušel v minulosti i já jako hráč i trenér, ta nejefektivnější motivace, dokonce je to pro hráče více, než zvýšené prémie za výhru. A i to zafungovalo.
A co pražská Sparta? Ta je pravým opakem Viktorie Plzeň a týká se to hráčů i italského trenéra s jeho početným realizačním týmem. Konkrétně? Trenér neznal hráče, neznal a hrubě podcenil českou nejvyšší soutěž a k tomu klub utratil neuvěřitelné částky peněz za neprověřené zahraniční fotbalisty. I proto jsem si nenechal ujít nedělní utkání Sparty v Olomouci, která patří naopak k největším pozitivním překvapením podzimu.
Byl jsem zvědavý na konfrontaci mladého týmu Sigmy s „milionáři“ ze Sparty a odhad mě nezklamal. Už základní sestava Sparty neměla nic společného s předsezónními představami. Z drahých posil hrál jen Mavuba. Naopak na lavičce zůstali Janko, Biabiany, Ben Chaim, Mandjeck, Kaya a Plavšič. A herní projev Sparty? První poločas nevýrazný z obou stran, tzv. čekání na chybu soupeře, ale ve druhém poločasu herní převaha domácí Sigmy, vedoucí branka po rohovém kopu a jen nešikovnost zejména vysokého Chorého (ovšem hrál velmi dobře) neznamenala navýšení skóre. Zlepšení u Sparty nastalo až po nástupu Rosického, ale ani k vyrovnání to nestačilo. Sparta prohrála 1:0 a rozhodující branka padla asi 30 sekund po vhození několika dělobuchů fanoušky Sparty, kteří ji tak svojí nedisciplinovaností možná přivolali.
Naopak velmi dobrý výkon podali mladíci Sigmy. Z mého pohledu stojí za jejich úspěšným podzimem skvělá organizace hry, která je vždy výsledkem práce trenéra, v tomto případě trenéra Jílka. Jenže hráči Sigmy povýšili tuto organizaci velmi dobrou prací s míčem, schopností kombinovat v jakémkoliv prostoru hrací plochy a herní aktivitou. V neposlední řadě disponují pohybem s míčem a hlavně bez něj, takže je vždy komu přihrát. Shrnuto podtrženo, když hráči běhají, dobře pracují s míčem a navíc hrají organizovaně, tak jaký může být výsledek. Samozřejmě pozitivní. Hra Sparty ve srovnání se Sigmou byla chaotická, tak trochu na náhodu a individualistická, tedy bez koncepce. A není divu, protože nový trenér Stramacciony nastoupil v létě, hráče poznával postupně a to nejen ty sparťanské původní, ale i ty zahraniční nové. A na jeho práci ve vytváření základní sestavy to bylo celý podzim vidět. V některých případech se hráči měnili až nepochopitelně od zatracení na tribuně až po kapitánskou pásku v následném utkání jako například u Václava Kadlece.
Vhledem k tomu, že utkání velkých favoritů na mistrovský titul Plzně v Teplicích a Slávie v Jablonci nevysílala žádná z pro mě dostupných televizních stanic, tak dalším nejočekávanějším utkáním tohoto kola bylo derby mezi Baníkem Ostrava a Karvinou. Ani jeden ze soupeřů neměl body na rozdávání a podle toho utkání vypadalo. Hodně nervozity a málo vyložených šancí. Ty se zrodily až ve druhém poločasu. Vedoucí branku vstřelil hostující Wágner, jenže Baník stihl utkání otočit na výhru 2:1, i když díky chybám rozhodčích. U chyb i rozhodčích píši v množném čísle, protože jich bylo opravdu více a podílel se na tom nejen ten hlavní, bohužel pro Karvinou především pro domácí Baník, v té chvíli uzavírajícím ligovou tabulku. Podle mého názoru nejen vítězná branka padla z ofsajdu, ale i ta vyrovnávací, i když těsného. Jenže mně vadila ještě jedna věc na výkonu hlavního rozhodčího. Způsob hry Milana Baroše jsem ve svých předchozích komentářích několikrát kritizoval, konkrétně jeho vědomě účelový způsob chování v osobních soubojích. On totiž hned v první fázi souboje soupeře chytí za dres nebo ruku a poté sehraje divadlo a spadne. A rozhodčí často rozhodnou nesprávně v jeho prospěch. Stalo se tak hned několikrát i v tomto utkání a také před druhou brankou Baníku. Všichni sice řešili ofsajdové postavení a faul na Wágnera, ale chybou bylo už odpískání faulu na Baroše, protože on se do Janečka opřel tělem, Janečka mu odstoupil a on logicky skončil na zemi, ale jen svojí vinou. A vůbec se nedivým gestům zmaru karvinského obránce. A to ještě netušil, že z této chyby rozhodčího padne rozhodující branka a vstřelí ji právě Baroš a navíc z jasného ofsajdu… Tu bezmoc jsem hráčům Karviné nezáviděl. A k tomu mám ještě jednu, pro mě skutečně nevídanou věc. V obou v pátek nesmiřitelných klubech souběžně pracují na důležitých pozicích dva funkcionáři. Komu tedy fandili nevím, ale zajímaly by mě jejich pocity po těchto neregulérních momentech v utkání, které hrubě ovlivnily výsledek utkání. Přitom body potřebovaly oba „jejich“ kluby.
Další velmi důležitá utkání pro týmy z konce tabulky se hrála v Jihlavě, kam přijela Zbrojovka Brno, která si odvezla 3 body za výhru 0:2. I tady, podobně, jako u Viktorie Plzeň hraje pozitivní roli ve fungování týmu nově angažovaný trenér Pivarník, který v týmu zpevnil především disciplínu v organizaci hry, proto Brno neinkasuje branky, a v maximální bojovnosti hráčů. Navíc doslova oživil kanonýra Michala Škodu, který vstřelil před týdnem vítěznou branku v utkání s Teplicemi a nyní obě v Jihlavě.
Tohoto komentáře k 15.kolu HET ligy jsem využil k vyzvednutí kvalitní práce některých trenérů, kteří mají přímý vliv na výkonnost jednotlivých hráčů i celého týmu. Ne vždy tomu tak je. Jedná se o trenéra Vrbu v Plzni, Jílka v Olomouci a Hynka v Dukle Praha. Utkáním týmů dalších dvou trenérů, kteří, podle mého názoru, přímo svojí prací ovlivňují pozitivně herní projev a výsledky týmu bylo utkání Bohemians s Libercem. Že skončilo bez branek, což by znamenalo špatnou práci trenérů Haška a Trpišovského? V žádném případě. Oni totiž mají k dispozici kádr mladých hráčů, kondičně a především pohybově vyspělých hráčů. Jenže jim chybí dostatečné zkušenosti, tzn. klid na míči ve vyložených šancích. Ale opět díky práci jejich trenérů mají výbornou organizaci hry a soupeři proto poskytnou minimum prostoru a tím i možností vstřelit branku.
Vzpomínaná Dukla Praha porazila na svém stadionu Mladou Boleslav 4:1. Hosté přijeli k utkání bez hlavního trenéra Uhrína mladšího, který v tu dobu ležel v nemocnici po nevolnosti a to zřejmě také mohlo mít negativní vliv na tým.
Poslední dvě utkání se hrála v pondělí. Bohužel jsem je neměl možnost vidět, tak jen telegraficky. Slávie si z Jablonce odvezla jen bod za remízu 1:1. Ze zahraničních hráčů nenastoupil v základní sestavě Van Buren, Altintop, Rotaň a Flo. Za sebe jsem rád, že do základu ve Slávii se prosadili hráči typu Souček a Zmrhal. Pracovití, perspektivní a zarputilí hráči s dobrou koncovkou.
Tradiční derby se hrálo ve Zlíně, kam přijel tým Slovácka. Domácí vyhráli 2:1 a Slovácko se tím propadlo na poslední místo a v posledním podzimním utkáním s Jihlavou za týden půjde doslova o přidělení „Černého Petra“, protože při jakémkoliv výsledku v tomto utkání bude přidělen jednomu z těchto dvou soupeřů, což před zimní přestávkou není nic příjemného. Na opačném pólu je naopak o mistrovském titulu rozhodnuto, hrát se bude o další příčky, zaručující část v evropských pohárech.