Ne, že by se ve 13. kole HET ligy nestalo hodně zajímavých událostí, ale nad vším čnělo velmi očekávané utkání vedoucí Plzně s pražskou Slávií. Prognózy říkaly, že pokud chce ještě Slávie Praha přemýšlet o mistrovském titulu, tak musí v Plzni vyhrát a snížit svůj odstup z 11 bodů na 8. Jenže se nestalo, Viktoria Plzeň vyhrála 1:0 a odstup již činí 14 bodů. Já jsem stejně přesvědčen, že i při výhře Slávie a snížení ztráty na bodů 8 by plzeňský tým už nikdo v cestě za titulem nezastavil. A já v této souvislosti přiznávám, že před zahájením letošního ročníku ligy jsem takovou sérii výher ani ve snu nečekal, ale v kontextu efektivity a ekonomické náročnosti hráčských změn v obou pražských „S“ (a v případě Sparty i trenérské změny a celého realizačního týmu) se ukázalo, že fotbal nefunguje na bázi překotného nákupu hráčů, ale na zcela jiných základech jako je stabilizace, koncepčnost, sehranost, detailní znalosti hráčů, fungujících vypěstovaných automatismů atd. Možná v minulosti, kdy kvalitním fotbalistům stačilo hodit míč a oni si s míčem i samotnou hrou dokázali poradit a utkání vyhrát. Uplatnit se v současném moderním fotbalu už to nestačí, musí existovat předpoklady, které jsem vyjmenoval o několik řádků dříve.
Karty před utkáním v Plzni byly tedy rozdány jasně, Slávii by uspokojila jenom výhra, remíza by byla málo. Proto se snažila hrát aktivně a domácí tým, v předchozích některých utkáních hrající na velké riziko, hrál bezpečněji a uplatňoval svoji rychlou přechodovou fázi po zisku míče. Rozhodující branka Koláře nakonec padla po střele ze střední vzdálenosti a ta znamenala 13. výhru ve 13. hracím kole a znamenala náskok 13-ti bodů před druhým týmem v tabulce. V této souvislosti jsem vnímal počty různých médií o bodové převaze Plzně po výhře a mluvilo se v této souvislosti jen o pražské Slávii a náskoku 14 bodů před ní a jaksi se zapomnělo, že v takovém případě bude náskok na druhý tým v tabulce jen 13 bodů a bude to Sigma Olomouc.
Po tomto utkání jsem zaznamenal polemiku a přiživil ji neprofesionálním vyjádřením do médií i hráč Slávie Hušbauer, o správnosti skládání základní sestavy Slávie v nabitém termínovém kalendáři tzv. Rotací hráčů, kdy trenér Šilhavý zejména na ofenzívních postech hráče střídá, nejen aby rozložil únavu na více hráčů, jsou v tom zcela jistě určité taktické záměry vzhledem k soupeřům atd. V utkání v Plzni změnil sestavu na 6-ti postech ve srovnání s utkáním se španělským Villareallem a já si dovedu představit, že kdyby to neudělal, Slávie by utkání prohrála, tak by se vyrojily tzv. „generálové po bitvě“, kteří by tvrdili, že měl postavit čerstvé výkonnostně srovnatelné hráče, které má v širokém hráčském kádru.
S tímto mám i já osobní trenérskou zkušenost, kdy jsem díky okolnostem musel v každém z obou případů zvolit jinou strategii. V druholigových Ratíškovicích z 9-ti týdnů 6 tzv. anglických jen s 12-ti hráči do pole moc rotovat nešlo a výsledkem bylo skvělé 3. místo ve druhé lize a finále poháru v Praze na Strahově s Libercem. Druhý případ je Jablonec, kde jsem měl široký kádr srovnatelných mladých hráčů, novináři nás nazývali „mužstvem neznámých hráčů“, se sestavou jsem rotoval a výsledkem bylo opět, kromě solidních ligových výsledků, finále v poháru na Strahově s Teplicemi. Chci tím říci, že neexistuje zaručeně správný přístup, úspěšnost ovlivňuje daleko více a důležitějších aspektů. Dovedu si představit, jak by strávili hráči širokého kádru hráčů z lavičky náhradníků permanentní absenci v základní sestavě, což bylo víceméně dílem vedení klubu. I ke mně do Olomouce se totiž doneslo, že trenér Šilhavý nebyl z četných letních posil nijak nadšený…
V tomto kole jsem zaregistroval další poznámku hráče na adresu způsobu hry soupeře, které se občas objeví po prohraném utkání. Jedná se o téma zvolené strategie v utkání a projevil se tak kapitán Liberce Coufal po překvapivé prohře svého týmu v Jihlavě 1:3. Vadil mu způsob hry Jihlavy z hlubokého bloku a na rychlé protitoky. Jsem si zcela jist, že se nedočká situace, že by ho trenér soupeře někdy požádal o povolení zvolit si určitou úspěšnou strategii a bude se muset smířit s tím, že každý, včetně jeho trenéra Trpišovského, zvolí strategii, o které je sám přesvědčený, že bude úspěšná. Už jsem na toto téma psal několik samostatných komentářů v minulosti a proto jen stručně připomenu, že zcela rozumím trenéru Jihlavy Kopeckému a jeho taktické volbě. Je to logická volba slabšího týmu v utkání se silnějším a tedy favorizovaným. Někdo neznámý totiž zřejmě v českém fotbalu rozšířil myšlenku, že strategie hry z bloku na rychlý protitok je něco zbabělého. Ne, to je naprosto relevantní způsob hry proti kvalitnějšímu soupeři a ten by i v tomto případě měl kvalitu potvrdit a vyvarovat se při způsobu hry s vyšším procentem držení míče nevynucených i vynucených ztrát, což liberečtí hráči nedokázali, jak po utkání také sportovně přiznal jejich trenér Trpišovský.
Už jsem nakousl v úvodní fázi tohoto komentáře Sigmu Olomouc a její druhé místo v prvoligové tabulce. Tentokrát se sice tým Bohemians se svojí typickou herní agresivitou a pohybem snažil Hanákům jejich hru nabourávat, což se jim docela dařilo a vedlo k remíze 1:1, s kterou se smířily oba týmy. Přesto jsem si nemohl nevšimnout skvělého výkonu mladého středního obránce Sigmy Jemelky, který tentokrát nahrazoval i velké nedostatky svého zkušenějšího parťáka Radakoviče.
Pražská Sparta přijela na zlínskou Letnou a do Prahy odjela jen s jedním bodem za remízu 2:2, když po inkasované brance dokázala otočit skóre na 1:2, ale v závěru inkasovala. V tomto utkání mě zaujaly dvě situace. Ta první byl vedoucí gól Zlína. Sparta rozehrávala útočnou akci ze své poloviny, krajní obránci, a tentokrát bude řeč o levém obránci Costovi, použili tzv. vysoké postavení, které také používají vyspělé zahraniční i naše týmy. Jenže i v této situaci Sparta potvrdila, že k nim momentálně nepatří. Při tomto vysokém postavení totiž nesmí dojít ke ztrátě míče na opačné, tedy silné straně, protoře rychlý protitok soupeře, v tomto případě Zlína, vysoko postavený obránce, v tomto případě Costa, nestačí „zavřít“ a nestihl to ani středový hráč Frýdek.
Druhou situaci, která mě zaujala byl druhý, vyrovnávací gól Zlína. Trenér Sparty totiž v závěru utkání vystřídal levého záložníka, jinak levého obránce Vatajelua, poslal na levou stranu ofenzívního Šurala a ten opět včas nezavřel levou stranu a dovolil Džafičovi vyrovnat. Vatajelu by to zvládl určitě lépe. Nerad to říkám, ale to byla chyba trenéra.
Určitě musel zaujmout i výsledkový obrat Dukly Praha, která ještě v 60. minutě prohrávala s Karvinou 0:2. Jenže po závěrečném hvizdu rozhodčího svítilo na ukazateli 3:2 pro domácí Duklu. A to Karviná ještě několik vyložených šanci neproměnila. Ironií osudu je, že tento zvrat stál místo trenéra Webera, kterého vedení Karviné odvolalo. I já souhlasím s tím, že Karviná vůbec nehraje špatný fotbal, ale nemá výsledky. Jsem zvědavý na zastupujícího trenéra Vlka, na kterého nemám dobré vzpomínky díky jednomu podrazu v podobné situaci, ale to už je zřejmě promlčené.
Jablonec porazil Zbrojovku Brno 1:0 brankou, na které se podílel centrem od pravého rohového praporku střední obránce Hübschmann. Kde se tam ovšem vzal je mi záhadou. Ze šotu, který jsem viděl nebylo vidět, zda se tam ocitl po rohovém kopu, ale co vidět bylo úsměvy na tváři Hübschmanna i jeho spoluhráčů z nezvyklé a tentokrát i úspěšné improvizace.
V minulém kole prvních pět týmů v prvoligové tabulce získalo tři body za výhry, tentokrát z nich naplno bodovala jen Viktoria Plzeň, Olomouc a Sparta po bodu venku a Slávie a Liberec bez bodu také venku. Co se ovšem nezměnilo je pět moravských týmů v závěru tabulky a tentokrát už s odstupem šesti bodů na 11. Duklu Praha. Snad nejsou v ohrožení další mladí trenéři Kučera v Baníku Ostrava a Kordula ve Slovácku. V Brně a v Karviné už ke změně došlo před tím a Jihlava si nyní hodně pomohla výhrou s Libercem.