V tomto posledním odehraném 11. kole HET ligy se stalo tolik zajímavých událostí, že nevím, čím mám začít. Rozhodl jsem se navázat na titulek tohoto komentáře. V současném fotbalu, který je takticky na vysoké úrovni, je stále těžší se prosadit střelecky, natož vstřelit tři branky v jednom utkání, tzn. dosáhnout tzv. hattricku. A v tomto kole se to podařilo dokonce třem fotbalistům, navíc na hřištích soupeře. Dle informací z médií zjistíme, že něco podobného se podařilo v roce 1961, tedy před 56-ti lety. I to zvýrazňuje mimořádnost tohoto střeleckého koncertu.
Podíleli se na něm dva fotbalisté cizinci, Kabajev v dresu Bohemians při výhře 2:4 v Jihlavě, Mebrahtu v dresu Mladé Boleslavi při výhře 1:5 ve Zlíně a český fotbalista Šural v dresu pražské Sparty při výhře 0:3 v Jablonci.
Při sestřihu všech devíti „hattrickových“ branek se potvrzuje, že v současném fotbalu se střílí branky, kromě standardních situací, po rychlých protiútocích a centrech z křídelních prostorů. Při tomto konstatování se dostávám, k aktuálně jasnému premiantovi HET ligy Viktorii Plzeň.
Ta opět nezaváhala a navýšila rekord v počtu výher od začátku nejvyšší soutěže na číslo 11. Tak trochu mi její bilance připomíná neuvěřitelnou sice druholigovou podzimní bilanci Sigmy Olomouc v sezóně 1983-84. V tom týmu jsem hrál i já. Po sestupu Sigmy a Zbrojovky Brno z I.ligy jsme pod trenérem Brücknerem dosáhly neuvěřitelné bilance 14 výher a jen 1 bezbranková remíza samozřejmě na stadionu Zbrojovky před návštěvou cca 30 tisíc diváků. Navíc jsme první branku inkasovali až v 10. kole a to z pokutového kopu, který byl nařízen nesprávně v Třinci. V brance tenkrát kraloval současný ředitel Jihlavy Tulis a já před ním jako libero.
Ale konec vzpomínání a vracím se k Viktorii Plzeň. Ta porazila v tomto kole podle očekávání Zbrojovku Brno jasně 3:0 a já stále nerozumím způsobu hry Plzně před několika dny v Luzernu s posledním týmem švýcarské ligy Luganem. Tam byly totiž karty také rozdány tak, že Viktoria vyhraje, ale na hřišti mi to tak nepřipadalo. Někdy mám dojem, že zápasová strategie je zaměřená na procento držení míče při potřebě vyhrát, což s Luganem platilo. Jenže za vyšší procento držení míče se body nepřidělují. A tak tomu bylo v Luzernu a podobně např. v utkání české reprezentace v Severním Irsku. Při utkání Viktorie Plzeň s Luganem totiž hráči Plzně naprosto ignorovali při kvalitní hře v křídelních prostorech centry do pokutového území, i když tam na ten centr čekalo často i 5 hráčů. Raději přihrávali dozadu nebo alibisticky vedle stojícímu hráči. Přitom před několika dny vyhráli v Praze se Spartou po centru Hejdy a Kolář hlavou rozhodl o výhře 1:0. Navíc má Plzeň v útoku Krmenčíka, který se dokáže po centru do pokutového území prosazovat. Logicky se také s Luganem ve druhém poločasu hlavou po centru prosadil, jenže to už Plzeň prohrávala 0:2 a jak jinak, po rychlých protiútocích Lugana. Proč jsem toto utkání vzpomenul? Protože u nás v Česku se často řeší mít míč pod kontrolou a hra na rychlé protiútoky považuje za něco nepatřičného a někdy i zbabělého. Jenže i výhry Plzně v lize se rodí po centrech, na které ve Švýcarsku její hráči zapomněli a soupeř je po jejich ztrátách míčů trestal z perfektně provedených rychlých protiútoků.
Další naši zástupci v Evropské lize tentokrát prohráli dokonce na svých stadionech. Pražská Slávia s Libercem 1:2 a Zlín s Mladou Boleslaví dokonce 1:5. A opět logicky se nabízí, zda jednou z příčin nemohla být únava ze čtvrtečních utkání v Evropské lize, přesto, že oba trenéři Šilhavý i Páník provedly několik změn v sestavě. Psal jsem o tom v jednom z předchozích komentářů a stojím si za svým, že určitý úbytek sil tam být musí a platí to o to více, pokud „evropský“ tým hraje se soupeřem, který měl na přípravu na utkání celý týden. A to trenéři Liberce i Mladé Boleslavi měli. Nechci tím snižovat práci trenérů a výhry jejich svěřenců, nakonec hráči Liberce potvrdili, že i s tím před utkáním kalkulovali a např. slávistický legionář Rotaň to přiznal v pořadu „Dohráno plus“, že jednou z příčin jejich nepřesvědčivého výkonu byla určitá únava po utkání ve Villarealu a cestování zpět po utkání ve Španělsku. To nejsou výmluvy, to jsou fakta. Pro Liberecký tým pod vedením trenéra Trpišovského navíc platí, že hrají náročný, běhavý fotbal a to v dané situaci platilo dvojnásob. Svoji hru posunuli více nahoru a hráči Slávie s tím měli hodně starostí svoje akce rozehrát. V takovém případě je třeba hru zjednodušit. Platí to dvojnásob, pokud mám na hrotu hráče typu Škody nebo Necida. Ale to bych se vracel k tématu procenta držení míče.
Dalším zajímavé utkání se hrálo v Jablonci, kam přijela přebudovaná Sparta. O utkáních se Spartou bych mohl jako někdejší trenér Jablonce určitě hodně vyprávět, jen připomenu, že po naší výhře 2:0 tuším v roce 2002 napadli fanoušci Sparty na dálnici z Liberce do Prahy autobus hráčů Sparty. Tentokrát k tomu sáhnout nemuseli (ani tenkrát k tomu neměli právo). Sparta díky hattricku Šurala (dvě branky po centrech Vatajelua) vyhrála 0:3 a „přilepila“ se tak ke skupině pronásledovatelů Viktorie Plzeň. Jenže pronásledovatelů s velkým odstupem, což ani výhra v Jablonci nezměnila, jen se ta ztráta 15-ti bodů nezvětšila. Nevím, jak vy, ale nedovedu si představit variantu, že mistrovský titul po 30. kole získá někdo jiný, než Viktoria Plzeň.
Jedním z pronásledovatelů (ovšem také s velkou ztrátou) Plzně je překvapivě olomoucká Sigma. Ta hrála v tomto kole v Ostravě s Baníkem a oba soupeři se rozešli s jedním bodem po remíze 1:1. Kromě toho, že se jednalo o dlouhá léta existující derby dvou soupeřů z někdejšího Severomoravského kraje, ale aktuálně také i dvou nováčků HET ligy. A krásným příkladem, jak funguje fotbal a každý jiný kolektivní sport, je jejich postavení v tabulce (Sigma 3. příčka, Baník 14. příčka). Sigma totiž má stabilizovaný tým, na rozdíl od její ekonomické situace, hráči jsou sehraní, vědí o tom, co který v kterém okamžiku udělá, v čem je silný a v čem slabší, stejně tak to o nich ví trenér Jílek. Součinnost a vypracované automatismy fungují. Zkrátka všechno, co má funguje. Baník Ostrava je zcela opačný případ, proto má problémy. Klub je sice na rozdíl od Sigmy ekonomicky stabilizovaný, ale hráčské změny, které v létě proběhly se moc neosvědčily, navíc se to projevuje v součinnosti na hřišti. K tomu nový trenér Kučera, který musí celý tým co nejrychleji poznat. Po fotbalové stránce to jde rychle, ale v současném fotbalu je také velmi a velmi důležitá osobnostní stránka hráčů, protože fotbalista dnes musí na hřišti plnit zadané koly a povinnosti. Říkáme tomu organizace hry a pracovat pro tým. A to je dlouhodobý proces, na který v případě Baníku bylo zatím málo času, podobně, jako u Sparty Praha.
K utkání v Ostravě mám ještě jednu poznámku, která se týká legendy Milana Baroše. Branka Baníku totiž neměla platit, protože Baroš se v souboji s brankářem Sigmy Buchtou choval, jako hokejista. I já jsem hrál v mládí hokej a trenéři nám kladli na srdce, že v souboji musím nejdříve odblokovat hráče a až poté řešit puk. Tak to udělal i Baroš. Vůbec ho nezajímal míč, vlétl do brankáře Buchtu, a proto se míč dostal k centrujícímu Granečnému a z hlavy Hrubého do branky Sigmy. Dobře si vzpomínám jako prvoligový trenér soupeřů Baníku Ostrava, že podobně se v soubojích choval mladý Milan Baroš před svým odchodem do Anglie a rozhodčí mu to tenkrát také tolerovali. Zjistil jsem, že i dnes. Jenže v Anglii to nedělal, protože by mu to tam zcela jistě rozhodčí nedovolili a diváci odsoudili.
Telegraficky o zbylých utkáních. Jihlava v boji o záchranu prohrála na domácím stadionu s Bohemians Praha 2:4 především díky schopnostem svého útočníka Kabajeva, který při svém hattricku uplatnil rychlost, sílu a tah na branku.
Teplice doma porazily Karvinou brankou v závěru utkání 1:0, Dukla obdržela na svém stadionu první branku v letošním ročníku HET ligy a se Slováckem se rozešla smírně 1:1.
I po tomto kole by se našlo množství zajímavých sérií, ale jedna z nejzajímavějších skončila. Je to série 36 utkání bez prohry pražské Slávie. Naopak možná ještě zajímavější a to 11 vítězných utkání od začátku ligy Viktorie Plzeň pokračuje.
V tomto kole padlo 26 branek, což je v této chvíli rekord letošního ročníku, vysoká byla i návštěvnost na stadionech v průměru těsně nad 6 tisíc.