Pokud se budeme dívat na výsledky klubů bojujících o nejvyšší příčky v 18. kole naší nejvyšší fotbalové soutěže, tak ty se liší poměrně výrazně. Slávia dominovala v Příbrami 8:1, Plzeň si ze Zlína odvezla jen bod za bezbrankovou remízu a Sparta prohrála 1:3 v Jablonci. Tyto výsledky přesně odpovídají formě těchto českých „velkoklubů“. Nejdříve se zastavím u pražské Sparty.
Asi se všichni shodneme, že pražská Sparta je velké zklamání v dosavadním průběhu jarní části sezóny a její vyřazení z play off Evropské ligy s Rostovem i její výsledkové tápání v lize není dílem smůly nebo štěstí soupeřů. Je to výsledek, který přesně odpovídá výkonům tohoto českého fotbalového gigantu. A to se rozhodně během úspěšné zimní přípravy nečekalo. Z vnějšího pohledu na tým Sparty se domnívám, že v mužstvu a jeho chemii nastalo přes zimu určité škodlivé zemětřesení a platí to i o chemii mezi kabinou a trenéry. Minimálně některými důležitými hráči a trenérským štábem.
Indicie, které mě k tomuto tvrzení vedou jsem našel mezi řádky v rozhovoru s lídrem hráčské kabiny Bořkem Dočkalem v předligovém Magazínu deníku Sport. Do této teorie zapadá i invektiva kapitána Lafaty směrem k určení hlavního trenéra na pozápasové tiskovce po utkání v Jablonci. Trenér Holoubek zcela určitě fotbalu rozumí, je oblíbený u fanoušků a zřejmě i vedení klubu, ale nezískal si patřičný respekt a nemá potřebnou autoritu u důležitých hráčů a to je velký problém.
Je docela možné, že roli v těchto vztazích v kabině Sparty hrál i případ „Konaté“ a nápor mladých hráčů do kádru Sparty, které Holoubek jako trenér vedl v dorostu Sparty. V kontextu s předpokladem postupného uzdravování mnoha zraněných hráčů v podzimní části ligy to starší hráči mohli vnímat jako obavu o svoje teplé místečko, což jsem zažil i já ve své trenérské kariéře.
Kapitolou samou pro sebe je výkonnost některých fotbalistů Sparty, především středních obránců Mazucha a Michala Kadlece. Pokud se týká druhého jmenovaného, tak od začátku jeho současného působení ve Spartě bylo z jeho herního projevu evidentní, jak je spokojený se svou smlouvou v závěru své fotbalové kariéry a svým „zaujetím“ ve hře potvrzoval, že jeho sportovní ambice jsou už minimální.
To všechno jsem si pro sebe vyhodnotil ze sledování utkání Sparty a rozhovorů s jejími hráči. Sparta i trenér Holoubek budou muset tuto situaci řešit, protože takhle tým pokračovat nemůže a jsem opravdu zvědavý, jak se jim to podaří. Podle mého názoru bude mít Sparta velkou práci uhájit třetí místo v nejvyšší soutěži.
Opačné starosti má současná Slávia. Má nejen dostatečně široký a v potřebné kvalitě hráčský kádr, ale především jasnou autoritu v podobě hlavního trenéra Šilhavého a to je silnější argument, než nové posily. Tentokrát se v Příbrami na výhře 1:8 největší měrou podíleli hráči Sýkora a Ngadeu. První asistoval u tří branek a jednu vstřelil sám a čerstvý mistr Afriky si vystřílel dokonce hattrick, i když do utkání nastoupil přibližně v 50. minutě.
Plzeňští to ve Zlíně neměli vůbec jednoduché a museli být rádi za bezbrankovou remízu. Zlínští loňského mistra předčili především bojovností a tradičním týmovým výkonem a měli určitě blíže k zisku tří bodů. Ztrátou dvou bodů plzeňské Viktorie došlo ke změně v čele prvoligové tabulky, kam se propracovala pražská Slávia (Plzeň má však před sebou dohrávku na Bohemians). Trenér Plzně Pivarník tentokrát nešetřil kritikou na výkon svých svěřenců a zaslouženě.
Další aspirant na pohárové umístění Mladá Boleslav uhrála na svém stadionu s Teplicemi jen remízu 1:1, což je osmé utkání v řadě bez výhry. Nicméně v tabulce ligové soutěže si s přehledem drží 5. pozici, což je ovšem pro ambiciózní klub málo.
Nelze se nezmínit o události, která se stala v bezbrankovém utkání Bohemians se Slováckem (druhá bezbranková remíza ve dvou jarních kolech). Netýká se sice krásné branky nebo skvělého fotbalového výkonu fotbalisty, ale výkonu ze zcela jiné oblasti. Ano, mám na mysli afrického fotbalisty černé pleti ze Slovácka Koného, který nezištně a bleskově pomohl brankáři Bohemians Berkovcovi, kterému po srážce se svým obráncem zapadl jazyk. Naštěstí se to povedlo a Berkovec je v současné době mimo ohrožení života.
Hned v pátek zahajovalo program 18. kola velmi důležité utkání v boji o záchranu mezi Jihlavou a Hradcem Králové. Typické utkání tzv. o šest bodů. Jihlava ho rozhodla hned v prvním poločasu vedením 3:0 a určitě jí nevadila úprava výsledku ve druhém poločasu na 3:1.
Dalším „šestibodovým“ utkáním byl souboj Brna a Liberce. Oba soupeře by před začátkem soutěže určitě nikdo netypoval za adepty na sestup do FNL, protože Liberec pod trenérem Trpišovským si vždy poradil s odchody několika hráčů a Brno měla ústy trenéra Habance velké plány s progresívním a atraktivním fotbalem. Jenže situace se vyvinula jinak. Brno v tomto utkání získalo důležité tři body po výhře 1:0 a pomohl mu k tomu i kanonýr Michal Škoda, kterému nevyšlo angažmá v Číně.
V tomto kole skončila hned tři utkání bezgólovou remízou. O utkání ve Zlíně a na Bohemians už byla řeč, tím třetím bylo utkání na pražské Julisce, kam přijel ambiciózní nováček z Karviné. Domácí Dukla potvrdila svoji fotbalovost, ale k brance to nevedlo.
V 18. kole padlo celkem 20 branek, což není moc, ale není to ani propadák. Jenže hned 17 branek padlo ve třech utkáních (1:8 a 2x 3:1), ve zbylých pěti jen branky tři. Podle mého názoru každoroční příčina takto vychýlené jarní mušky hráčů jsou po zimě horší terény, i když před povinností mít vyhřívaný trávník to byla s hracími plochami daleko větší katastrofa, a důležitost každého utkání pro splnění cílů každého týmu se hraje většina utkání opatrněji.
Na stadiony přišlo v průměru jen necelé 4 tisíce diváků, což způsobilo zcela jistě i nepříznivé zimní počasí.