O tomto dlouho očekávaném utkání dvou aktuálně nejsilnějších týmů v České republice jsem se zmínil v komentáři k celému 26. kolu Synot ligy, ale takové utkání si zaslouží samostatné hodnocení, které tímto komentářem předkládám.Pokud jde o výsledek utkání 0:3 pro Viktorii Plzeň, tak ten sice trochu zkresluje poměr sil na hřišti, ale opravdu jen trochu. Viktoria totiž vyhrála zcela zaslouženě, protože její hráči byli na utkání velmi dobře připraveni nejen takticky, ale i fyzicky a mentálně. Co to vlastně znamená?
Láďa Vízek by s mými následujícími řádky nesouhlasil (několikrát jsme o tom kdysi debatovali na TV Prima, kam jsme oba jezdili komentovat anglickou Premier League) a já mu to nezazlívám, protože on tuto problematiku řeší z pohledu bývalého hráče nebo štamgastů jeho restaurace. Proto on ani oni neřeší procesy, které jakákoliv zátěž, tedy fyzická i psychická, v těle probíhají. A v tomto hledisku, které je pro výkon jakéhokoliv sportovce důležité, byla Viktoria Plzeň celý podzim zvýhodněná, i když by si to se Spartou ráda vyměnila. Paradoxně si troufám říci, že o mistrovském titulu se rozhodlo v okamžiku, kdy Plzeň v závěru podzimu vypadla z Evropské ligy.
Láďo, to není výmluva pro Spartu!!! To je fakt. Souhlasím s tebou, že fotbalisté raději hrají, než trénují a tyto moje argumenty by neplatily, kdyby i Viktoria Plzeň měla stejný nahuštěný jarní program utkání, jako Sparta. Pak by tyto úvahy byly irelevantní, ale pokud tu porci těžkých utkání má jen jeden ze soupeřů, tak je zcela jistě v nevýhodě a vůbec nehraje roli, zda hráči raději hrají, než trénují. To je sice pravda, ale současně odpověď na úplně jinou otázku.
Jenže únava z takového náročného programu Sparty není jen fyzická. Možná větší vliv na únavu hráče má zátěž mentální, která právě u hráčů Sparty byla během celého jara extrémní. Je jasné, že šest utkání vyřazovací fáze Evropské ligy hráči prožívají daleko intenzivněji, než ligové utkání a to dá tělu pořádně zabrat. Proto také často ligové utkání bezprostředně po evropském poháru nezvládne mužstvo podle představ trenéra i fanoušků. I v tom měla Plzeň výhodu. Na každé utkání se připravovala celý týden, kdežto Sparta šla od zápasu k zápasu s intervalem tří dnů, tréninky měla jen pozápasové regenerační a předzápasové lehké plus cestování na utkání.
I díky této zmiňované zátěži fyzické a mentální došlo u hráčů Sparty k mnoha zraněním důležitých hráčů, jejichž seznam známe a byl by hodně dlouhý. Zranění ke sportu patří, ale trenér Sparty Ščasný musel často hodně improvizovat a musel tak i před nedělním utkání s Viktorií Plzeň. Určitě mnozí namítnou, že trenér Plzně Krejčí musel také nahradit některé hráče. To ano, ale bylo jich podstatně méně a dokonce dva z nich, Ďuriš a Krmenčík, se nečekaně objevili v nominaci na utkání a Ďuriš dokonce v základní sestavě. To se plzeňským podařilo dokonale utajit.
Kromě fyzické a psychické únavy hraje ve fotbalu důležitou roli taktická příprava a její realizace v utkání. V tomto směru se utkání zcela jistě více vydařilo trenéru Viktorie Plzeň Krejčímu. Jednak se jeho zdravotnickému realizačnímu týmu podařilo uschopnit kanonýra Ďuriše a také Krmenčíka, ale také mu vyšla volba Romana Hubníka na post pravého obránce za vykartovaného Matějů. Dovolím si mírně tuto volbu, kterou teď v hodnoceních utkání mnozí experti vidí jako klíčovou tak trochu zlehčit , aniž bych se choval jako generál po bitvě, což k smrti nenávidím. Přesto tvrdím, že tato volba byla pro trenéra, který Romana Hubníka zná a zná i nedostatky v defenzívě před časem opěvovaného Rajtorala a stav trénovanosti dalšího adepta na tento post Řezníka po vážném zranění, jednoznačná. Navíc tuto volbu podporovala forma levého záložníka Sparty Krejčího. A že to Roman Hubník zvládl výborně pro mě není vůbec žádná novinka. On totiž na tomto postu na začátku kariéry v Olomouci hrával a rychlostně je na tom velmi dobře. Jen při rozehrávce ho omezení svého prostoru pravou postranní čárou trochu limitovalo.
Dalším momentem, který zvolila Plzeň správně bylo narušování rozehrávky Sparty už na jeho polovině. Obránci potom museli používat dlouhé míče na útočníky a s těmi si obrana Plzně, složená ze čtyř výborných hlavičkářů poradila. Plzni samozřejmě nahrál i začátek utkání, kdy oba týmy zahrávaly pokutový kop. Vaněk z Plzně ho proměnil, kdežto Dočkal ze Sparty nikoliv. Nebudete mi věřit, ale při záběru kamery na Dočkala, jak přemýšlí, kam má míč poslat jsem se snažil vnímat jeho myšlenky. Kdysi v dresu Plzně jsem kopal během týdne ve dvou utkáních (liga a pohár) se Zbrojovkou Brno dva pokutové kopy na brankáře Pepu Hrona. A při tom druhém jsem si vůbec nebyl jistý, na kterou stranu mám míč kopnout. To přemýšlíte nad tím, jak přemýšlí brankář a přesně to jsem cítil z Dočkala. Proto jsem usoudil, že zvolí střelu doprostřed branky a typoval, že podobná úvaha napadla i brankáře Kozáčika. Proto jsem byl přesvědčen, že Dočkal zvolí střed branky a Kozáčik to bude tušit a zůstane stát. A přesně to se stalo. Dočkala to tak rozhodilo, že míč poslal nad branku.
Je jasné, že sebevědomí po takové situace u hráčů Plzně ještě narostlo a u hráčů Sparty došlo k opaku. Plzeň mohla hrát svoji typickou hru na rychlé protiútoky a Sparta byla přinucena dobývat branku soupeře. Měla vyšší procento držení míče, ale to je v současném fotbalu spíše známkou toho, že mužstvo hraje sterilní fotbal bez momentu překvapení.
Trenérovi Sparty Ščasnému některé taktické plány úplně nevyšly, ale jsem dalek teď po bitvě být chytrý a kritizovat. Ale faktem to je. Ukázalo se, že Jiráček na postu levého obránce se necítil dobře, prostor zavíral pozdě a z toho také vznikl pokutový kop proti Spartě. I start Váchy po zranění byl zřejmě trochu předčasný, jak trenér teď po utkání sympaticky přiznává. Já se přiznám, že mě překvapila neúčast Marečka v základní sestavě ať už na jakémkoliv postu. Jaro mu vyšlo výborně a byl důležitým hráčem pro Spartu. I trenér Ščasný ví, že lepší variantou by byl Vácha na střídačce, Frýdek na postu levého obránce a Jiráček s Marečkem uprostřed středové řady. No a Costa potvrdil, že je opravdová neřízená střela, že nerozlišuje míru rizika v daném prostoru, který je na postu středního obránce ještě citlivější, než na kraji. Prokázal to zákrokem ve stylu kung-fu před druhou brankou Plzně.
I z toho, co jsem tady popsal je evidentní, že Viktoria Plzeň vyhrála zaslouženě a podle mého názoru by vyhrála i v situaci, kdyby Dočkal ze Sparty pokutový kop proměnil. Byla lépe připravená na utkání a byla aktuálně z objektivních důvodů v komfortnější situaci a využila toho.
Spartu jsem velmi chválil po odvetném utkání v Evropské lize s Villarealem, ale také jsem tam popisoval příčiny jejího výborného výkonu (brzy rozhodnuto, proto sejmutý tlak na postup a volnější přístup hráčů španělského mužstva, obrovská motivace hráčů Sparty ukázat se pozorovatelům ze špičkových klubů na tribuně atd.). Viktoria Plzeň naopak Spartě dala prostoru minimum a byla to pro hráče Sparty „jen“ Synot liga a své sehrála i popisovaná únava.
Nesmím ještě zapomenout na výborný výkon rozhodčího Zelinky a jeho kolegů. Pan Zelinka potvrdil to, co jsem o něm slyšel, že nepatří do žádné „podskupiny“ rozhodčích. Bylo vidět, že píská tzv. „s čistou hlavou“ a proto měl i autoritu u hráčů. Napadá mě, zda by byl nominovám na toto utkání, kdyby měli oba soupeři stejně bodů nebo by byl mezi nimi jen minimální rozdíl. Obávám se, že ne. V každém případě utkání mělo výbornou kulisu vyprodaného stadionu, výborné rozhodčí a kvalitní úroveň. Navíc po jeho skončení je jasné, že mistrovský titul získá opět Viktoria Plzeň.