Nebývá zvykem, aby pět kol před koncem české nejvyšší fotbalové soutěže bylo téměř jasno o tom, kdo získá mistrovský titul. Dvojnásob to platí v posledních sezónách, kdy se o něj „perou“ dva nejsilnější kluby Viktoria Plzeň a pražská Sparta. Jenže vše nasvědčuje tomu, že Sparta po remíze v derby na Bohemians už ztrátu nedožene. Proč tomu tak je by bylo na samostatný komentář a jistě si tento nepříjemný fakt ve Spartě vyhodnotí sami, ale už teď si dovolím tvrdit, že příčinou je náročný program Sparty, nadprůměrný počet absencí hráčů pro zranění (to souvisí s tím nahuštěným programem) a karetní tresty. Samozřejmě k tomu musíme dodat i dlouhou šňůru vítězných zápasů (po neděli už 14!!!) Viktorie Plzeň.
To Sparta naopak v posledních dvou utkáních v Synot lize na soupeřových stadionech na Slovácku a na Bohemians získala pouhý jeden bod. A v obou byly vidět mezery v defenzívě a potvrzují to i 4 obdržené branky. Fotbalový tým se totiž musí skládat od obrany a toto je další důkaz. Jenže situace v kádru Sparty je taková, jak jsem poznamenal na začátku tohoto komentáře, a trenér Ščasný moc jiných vhodných variant nemá. Snad jedinou jinou variantou, než využívá trenér Sparty, je dát šanci některému mentálně odolnému chlapci z juniorky, ale zda se někdo takový ve Spartě najde, tak takový přehled o nich nemám.
Utkání Sparty na Bohemians bylo ovšem pro diváka velmi atraktivní a zejména výkon „klokanů“ mě nadchl. Oni totiž hrají stylem, který se hodně blíží anglické nejvyšší soutěži a ten se mi moc líbí a platí právě na týmy, které hrají podobným způsobem, jako Sparta. Jako všechny, i mě zaujal nejstarší hráč domácích Tomáš Čížek. Trénoval jsem ho v Jablonci a už tenkrát byl velmi rychlý hráč a dnes přidává bohaté zkušenosti. Sparťanský veterán Kováč (také ho znám jako svého svěřence) rychlostí nikdy neoplýval a bylo to znát. Moc se mi líbili vršovičtí jihoameričané Costa a Mosquera. Oba samozřejmě umí pracovat s míčem, ale přidávají i dravost a rychlost, tedy atributy, které současný fotbal vyžaduje. Zapomenout nesmím na skvělou atmosféru na stadionu. Utkání tak splňovalo přísná kritéria na atraktivní fotbal. Jen trenéři se asi moc neradovali z množství šancí, které si jejich soupeři vypracovaly.
Druhý aspirant na mistrovský titul Viktoria Plzeň nezaváhal a s Brnem překlopil skóre 2:1 na svoji stranu až 10 minut před koncem. Brno potvrdilo, že svojí vyspělou organizací hry dokáže potrápit i ty nejsilnější soupeře. Domácí trenér Krejčí má jistě zamotanou hlavu ze zranění svých ofenzívních hráčů. Pro zranění nemohl postavit Ďuriše, Krmenčíka a Hořavu a v tomto utkání se zranil i Holenda. Plzeň má tedy tento problém v ofenzívě, Sparta naopak v defenzívě.
V tomto kole se hrálo několik utkání s „divokým“ průběhem. Kromě toho, že Plzeň dokázala stav otočit a Sparta vyrovnat, tak něco podobného se podařilo i jiným. Např. Teplice ztratily vedení 2:0 v záchranářském utkání se Zlínem a na ukazateli bylo po závěrečném hvizdu rozhodčího 2:2. V situaci Teplic je to opravdu hazard a ne poprvé. Zlínští naopak brali za této situace bod všemi deseti, ale bylo to za cenu svalového zranění kanonýra Poznara, i když v jarní části se mu stejně, jako celému týmu Zlína nedaří. V Teplicích získal Zlín v devíti jarních utkáních teprve druhý bod.
Podobně srovnat skóre po vedoucí brance soupeře se podařilo pražské Slávii v Olomouci. Domácí hráli jedno z mnoha existenčních utkání a Slávia by chtěla hrát v evropských pohárech. Za této situace konečná remíza (Sigma se ujala vedení Navrátilem a Slávia vyrovnala 10 minut před koncem Zmrhalem) nevyhovovala nikomu. Slávia totiž usiluje o čtvrtou příčku zaručující Evropskou ligu, jenže při výhrách Mladé Boleslavi i Liberce se ztráta na čtvrtý Liberec zvýšila na 7 bodů. Jenom se potvrzuje, že poskládat nový tým a očekávat okamžité výsledky není tak jednoduché, možná i nemožné. Předpokládám, že to někdo ve Slávii vysvětlí i panu Tvrdíkovi. A nejen to. On jen potvrzuje své politické zvyklosti, kdy politik se musí snažit voliče zaujmout všemi možnými i nemožnými prostředky. Jenže ve fotbalu to funguje trochu jinak. A kdyby se měl k prozrazené sestavě trenér Uhrin vyjádřit zcela upřímně, tak by tam určitě bylo i několik ostrých výrazů. Takto se vyjádřil zcela diplomaticky, ale dá se číst i mezi řádky.
Hráči i trenér Sigmy byli po utkání zklamaní z remízy 1:1 se Slávií, ale poté jim určitě udělal radost výsledek utkání v Příbrami. Tam totiž odepsaný Baník Ostrava vyhrál 1:2 a tím velmi pomohl svému regionálnímu konkurentovi. Tímto výsledkem a remízou v Olomouci se Sigma přiblížila nesestupovému umístění o jeden bod a rozdíl je aktuálně „jen“ tři body. V případě výhry Příbrami by to bylo už bodů 5, ale na trojici Jihlava, Zlín a Bohemians a to by bylo 5 kol před koncem hodně složité. A moc k tomu nechybělo. Příbram totiž dlouho vedla 1:0. V 75. minutě hráč Baníku Brazilec De Azevedo vyrovnal krásným volejem na 1:1. Jenže za 4 minuty byl vyloučen obránce Baníku Vraštil a všichni očekávali, že sestupem ohrožená Příbram přesilovky využije k zisku tří bodů. Jenže stal se pravý opak. Baník vstřelil rozhodující druhou branku. Vlastně ne Baník, ale do vlastní branky se odrazil míč od hráče Příbrami Bednáře. A šok byl na světě. Boj o druhé sestupové místo je tak aktuálně určitě více otevřený, než o mistrovský titul.
V tomto kole se toho událo opravdu hodně. Mně se velmi líbilo utkání Liberce s Jihlavou. Abych byl přesný, líbil se mi výkon Liberce, který vyhrál brankami albánského reprezentanta Shali 2:0. Trenér Trpišovský svůj tým výborně připravil na utkání ve snaze skončit po skončení sezóny na bronzovém stupínku a hráči za tím šli v tomto utkání opravdu hodně razantně. Hra Liberce je velmi přímočará, agresívní a k tomu i fotbalová, což na libereckém trávníku poznamenaném deštivým počasím není jednoduché. Možná právě takový terén hráčům Liberce, při jejich stylu hry, vyhovuje více. Určitě více, než těm jihlavským a zasloužená výhra 2:0 to potvrdila.
Další utkání s neuvěřitelným průběhem se hrálo hned v pátek na pražské Julisce. Tam přijel k utkání s domácí Duklou mužstvo Jablonce, ještě nedávno nazývané „galáktikos“. Jenže když jsem v autě na cestě ze svého tréninku slyšel poločasový stav utkání 4:0 pro Duklu, tak jsem myslel, že jsem se přeslechl. Konečný výsledek 6:1 snad není třeba komentovat, ten hovoří za všechno. V Jablonci si to zcela jistě budou vyříkávat hráči mezi sebou, trenér s hráči a zcela jistě si hlavní slovo vezme i majitel pan Pelta. Takovou ostudu si jistě nepředstavoval ani ve snu. Hráčem utkání byl zcela jistě Mareš, který dvě branky vstřelil a u dvou dalších asistoval. Někdejší vícemistr světa U20 se konečně razantně připomenul.
Na závěr jsem si nechal utkání domácího Slovácka s Mladou Boleslaví. Výhra hostů z města automobilů 0:2 už snad ani nikoho nepřekvapí. Výkony hráčů Slovácka jsou jako na houpačce a není to poprvé. Před dvěma týdny sice porazili Spartu, ale poté prohráli v Ostravě a dnes s Mladou Boleslaví. Zřejmě tam zavládlo určité uspokojení z pozice v první polovině tabulky a hrát s tímto pocitem asi nedokáží na 100%. Navíc už se asi i do kabiny dostala informace, že trenér Habanec pravděpodobně v Uherském Hradišti končí a to některé jedince dostatečně nemotivuje.
V posledních třech jarních kolech se konečně probudili ze zimního spánku střelci branek. Na podzim byl průměr na utkání těsně nad třemi brankami a v jarní části je to pouze 2,46. A to ještě tento průměr vylepšilo právě to poslední, když se míč v síti zastavil 27 krát, což je jarní rekord. Pro zajímavost uvedu součty branek jednotlivých jarních kol: 21, 15, 16 (1 utkání se nehrálo), 20, 12 (smutný antirekord), 18, 24, 22, 27.