Dříve, než se pustím do komentáře ke kvalifikačnímu utkání naší reprezentace s Tureckem vysvětlím trochu záhadný titulek. Díky pracovnímu zaneprázdnění jsem totiž nestihl napsat ještě před utkáním o okolnostech, které mě v tomto utkání budou zajímat a předpokladu, jak bude utkání vypadat v konfrontaci se skutečností.
Budete mi tedy muset věřit, že se nechovám jako „generál po bitvě“, který je chytrý, protože v tuto chvíli již zná výsledek i průběh utkání.
S blížícím se termínem utkání jsem se stále více vracel vzpomínkami na EURO 2008 v Rakousku a Švýcarsku, při kterém jsem působil jako spolukomentátor TV Prima. Určitě si vzpomenete, že v naší švýcarské skupině byli naším soupeřem i Turci, kteří nás tam v posledním utkání ve skupině připravili o postup do čtvrtfinále, když jsme sice vedli 2:0, ale konečný výsledek byl díky brankám v samém závěru 3:2 pro Turky a my jsme se proto pakovali domů.
Dalším mementem před včerejším utkáním byl pro mě trenér Turků Fatih Terim. Od vzpomínaného utkání na EURO 2008 jej považuji za vynikajícího odborníka a nebál jsem se ho tenkrát označit za nejlepšího trenéra tohoto šampionátu. Není proto náhoda, že po nepovedeném úvodu kvalifikace se Turci po jeho příchodu k týmu výkony i výsledky velmi zlepšili. I na něj jsem tedy myslel v předzápasových prognózách o výsledku včerejšího pražského utkání. Jen doplním jednu zajímavou statistiku Turků na šampionátu ve Švýcarsku. Oni se ze skupiny probojovali do čtvrtfinále, přitom ve všech třech utkáních dohromady v ní byli ve vedení jen pouhých 9 minut. To proto, že trenér Terim dokázal svými zásahy do týmu v průběhu utkání a především v jejich závěrečných minutách (tak tomu bylo i v tom utkání proti Česku) zvrátit nepříznivě se vyvíjející utkání na stranu Turků.
I proto jsem byl před včerejším utkáním spíše pesimista. Posledním impulsem pro tento pesimismus byly „rozdané karty“ před utkáním. Náš tým měl totiž již postup na EURO 2016 zajištěn a Turkům šlo naopak tzv. o všechno a to jsou hlavy obou soupeřů nastaveny zcela jinak. V takovém případě obecně platí, že i přes veškerou snahu o výhru hlavy hráčů, kteří už mají jistotu, mají podvědomou rezervu typu „postup už máme jistý“ a potřebnou nadstavbu proto nedokáží ze sebe vydat. To nemyslím kriticky na naše hráče nebo trenéra, to je fakt, který by tímto způsobem fungoval u každého, třeba i u mě, kdybych včera nastoupil.
Možná byl někdo před utkáním pesimista z důvodu, že trenér Vrba postaví do základní sestavy několik hráčů nováčků a tím bude náš tým oslabený. Tak tento argument jsem já neřešil vůbec, protože jsem přesvědčen, že trenér má k dispozici široký kádr hráčů a každý z nich má dostatečnou kvalitu na to, aby chybějící spoluhráče nahradil. V tom jsem tedy problém neviděl.
Co tedy vlastně ukázalo samotné utkání?. Rozdělil bych ho na dva rozdílné poločasy. V tom prvním byla na straně Turků vidět evidentní nervozita, i když byla u nich zřejmá snaha, v zájmu nutnosti získat tři body, o represink ještě na naší polovině. Tedy napadat naše hráče hned po své ztrátě míče. Naopak při naší rozehrávce bránili z bloku a spoléhali na rychlé protiútoky. Ty se jim docela dařily a naši hráči je museli „hasit“ třikrát přerušením za cenu žluté karty. I proto je Turci nedokázali efektivně dohrávat, i proto neměl první z nováčků v našem týmu brankář Vaclík žádný složitý zákrok. Přesto v brance vypadal jistě, bez nervozity, což potvrzoval v několika případech sebevědomou rozehrávkou. Tomáše jsem trénoval ve Vítkovicích a musím potvrdit, že psychika je jeho silnou stránkou. On nepanikaří, je klidný a to přenáší i na své spoluhráče. Stejně tak má výbornou kopací techniku.
Dalším nováčkem byl levý obránce Filip Novák. Přiznám se, že mě v prvním poločasu překvapil svým aktivním pojetím, sebevědomou a přesnou kombinací na soupeřově polovině. Tak jsem ho také okomentoval o poločasové přestávce redaktorovi deníku Sport. V jeho případě jsem po utkání bohužel musel jeho výkon ve druhém poločasu korigovat. Podílel se totiž na obou obdržených brankách a jsem přesvědčen, že vím, proč se tak stalo. V obou případech totiž podle mého názoru doplatil na ofenzívně nastavenou hlavu, kterou jsme všichni po prvním poločasu, včetně mě chválili a při tom tak trochu zapomněl na plnění svých úkolů v defenzívě. Což je tak pro něj v tomto utkání nepříjemná daň za trend, kterým se i on dnes řídí, že krajní obránci musí hrát hodně nahoře a podporovat maximálně ofenzívu. Jenže v těchto případech se potom zapomíná na povinnosti v defenzívě a to byl tento případ. Podobně hraje v Plzni i pravý obránce Rajtoral. Do této kategorie např. Nepatří Kadeřábek, který hraje hodně nahoře, ale nezapomíná stíhat i defenzívní povinnosti. V Bundeslize tak nahoře nehraje, protože jsou tam kvalitnější soupeři, kteří by toho mohli využít. A tuto rovnováhu si musí každý hráč i vzhledem ke kvalitám soupeře nastavit ve spolupráci s trenérem.
Uvedu příklady z prvního i druhého poločasu. V tom prvním se v 11. minutě při centru pravého obránce Kadeřábka do pokutového území levý obránce Novák pohybuje na úrovni pokutového území soupeře (došlo tam v té chvíli ke srážce hlavami a trestnému kopu pro nás). Oba krajní obránci byli tedy hodně vysoko. Proč ne. Ale nesmí dojít ke ztrátě míče. V tom druhém poločasu hned ve 48. minutě se oba krajní obránci nacházeli ve stejném postavení, tedy hodně vysoko a nepřesná přihrávka Daridy na Kadeřábka způsobila rychlý protiútok soupeře a protější obránce Novák musel sprintovat přes celé hřiště, aby stihl zavřít slabou stranu před nabíhajícím hráčem soupeře. Podařilo se mu to opravdu v posledním zlomku sekundy a ve stejné situaci v 71. minutě to už nestihl.
V 62. minutě se utkání zlomilo a poznamenalo to i oba nováčky. Vzpomínaný Novák způsobil pokutový kop. Celá situace vznikla po odvrácené standartní situaci, kdy levý obránce Novák vybíhá jako celá obrana za míčem a Filip Novák konkrétně již zřejmě v hlavě spřádá plány na podporu ofenzívy rychlým protiútokem, ale zapomíná za sebou hráče Turecka, kterého se snaží dodatečně dostoupit a přidržením ruky rozhodit, ten toho přidržení využije a upadne. Rozhodčí nařídí pokutový kop, který soupeř promění a vše je od té chvíle jinak.
Pokud jde o odpískaný pokutový kop nesdílím názor většiny diváků i komentátorů, že se v případě Nováka nejednalo o pokutový kop. Chytání za dres totiž neuznávám a je ho v současném fotbalu tolik, že si někteří fotbalisté myslí, a patří k nim zřejmě i Filip Novák, že chycení a tím i rozhození protihráče a okamžité puštění a rozpažení rukou ve snaze ukázat, že jsem ho nedržel není nedovolený způsob hry. Možná si někdo při hodnocení tohoto zákroku vzpomene na jasnější pokutový kop, který nám v Turecku rozhodčí odpustil a čekal by tentokrát podobný přístup, ale tentokrát byl rozhodčí na nás přísnější. Možná i proto, že nám tzv. „onic nešlo“.
Tímto pokutovým kopem se druhý poločas bude hodnotit jinak i v případě brankáře Vaclíka. I když pokutový kop ani druhou branku chytit nemohl, tak přišel o čisté konto. Ke vší smůle se i k druhé brance Turků přimotal v prvním poločasu mnou chválený Filip Novák. Podobně, jako před pokutovým kopem zcela zapomněl za sebou hráče soupeře a ten i díky skvělému prvnímu doteku s míčem proměnil šanci po skvělé křížné přihrávce Turana.
I v tomto utkání bylo evidentní, jak první vstřelená branka dokáže změnit průběh utkání. Jeden tým doslova nakopne, ten druhý naopak zabrzdí. Tentokrát tím druhým týmem byla naše reprezentace. Turci naopak se zatáhli a byli velmi nebezpeční v rychlých protiútocích. A protože několik z nich jsme v prvním poločasu zastavili jen za cenu žlutých karet již v zárodku (Krejčí, Dočkal, Pavelka, Novák) a ve druhém to naši hráči udělat již nemohli, protože by hrozila karta červená, tak jsme vydali spoustu sil jejich zachytáváním a s přibývajícím časem nám už chyběly na zvrat síly fyzické i psychické.
Naštěstí nás postup na EURO 2016 ve Francii již nemine a trenér Vrba má možnost prověřit si v úterý v Nizozemsku i některé další hráče. Vaclík určitě nezklamal, Novák byl v prvním poločasu výborný, ve druhém naopak, ale potenciál tam je, jen se musí takticky ukáznit, protože silní soupeři jako Turecko to trestají nekompromisně. Líbil se mi v rozestavení Šural. Je aktivní, pohyblivý a snaží se o netradiční řešení herních situací. Zatím jsou nečekaná nejen pro soupeře, ale i spoluhráče, což chce jen čas na sehrání.
Naopak včera mě zklamala trojice Sparťanů Krejčí, Dočkal i Lafata. Lafata se neprosadil vůbec, hodně energie vydal v defenzívě, kdy odebral míč soupeři někdy i hluboko na vlastní polovině. Mám takový dojem, že mu dnes již více vyhovuje pozice pod hrotovým hráčem. Zcela na hrotu je těsně bráněn a svými fyzickými parametry a rychlostním deficitem nemá šanci se na mezinárodní úrovni prosadit. Dočkal je fotbalový, ale pomalý a včera se mu nedařilo řešit herní situace ani fotbalově, takže potom je na hřišti méně efektivní a tím i menším přínosem, než jsme u něj zvyklí.
Darida toho hodně naběhá, při rozehrávce běhá do hloubky pole i k postranním čárám a chce míče od obránců a často jim ho potom zbytečně zase vrací. Při ztrátě míče poté chybí v prostoru, kde se rychlý protiútok soupeře v rozestavení 4 2 3 1 dá zachytit. Spoluhráči to musí řešit žlutými kartami. Kadeřábek začal dobře, aktivně, ale postupně se ze hry vytrácel. Pavelka je pracant ve středu hřiště, který se navíc nebojí míče, ale někdy je toho na něj moc díky způsobu hry spoluhráčů. Stopeři Suchý a Procházka odvedli solidní výkon, snad hodně volnosti poskytli Turanovi před finální přihrávkou na druhou branku Turků. Jinak se nebojí míče při rozehrávce. Pro celý tým tentokrát platilo, že se nám nedařily standartní situace. Někdy mi to připadá, že signály jsou až moc složité a proto neefektivně zahrané. I díky menšímu časovému prostoru na jejich nácvik, než měl trenér Vrba a Krejčí v Plzni.