Před několika dny vzbudilo velkou pozornost utkání naší nejvyšší fotbalové soutěže mezi dvěma největšími favority na mistrovský titul Viktorií Plzeň a Spartou Praha. Vzbudilo velkou pozornost dávno před výkopem, ale i po utkání. Po utkání především proto, že obraz hry, kterou oba rivalové předvedli na trávníku byl nečekaně jednoznačný ve prospěch domácí Viktorie.
I já jsem dostal prostor se v deníku Sport vyjádřit před utkáním o tom, jak bude utkání probíhat. Tvrdil jsem, že Sparta je na tom aktuálně lépe, ale utkání vyhraje Plzeň. Mířil jsem tím na herní styl obou soupeřů (Sparta udávání tempa hry a vysoké držení míče a Viktorie více zaměřená na rychlý protiútok), který měl podle mého názoru vyhovovat domácí Viktorii Plzeň.
Po utkání jsme museli všichni konstatovat, protože jsme to viděli na vlastní oči, že můj odhad byl správný, dokonce zcela přesný. Pokud by mi ovšem někdo položil stejnou otázku, jako před utkáním v Plzni, i před utkáním skupiny Evropské ligy mezi slovenským mistrem Slovanem Bratislava a pražskou Spartou, tak odpovím úplně jinak. Tvrdil bych, že Sparta na svém stadionu bude hrát opět svým zažitým herním stylem držení míče na kopačkách, udávání tempa hry, a že vyhraje o dva až tři góly.
A jsme u toho, proč jsem se rozhodl zabývat se v tomto komentáři tím, proč jsem odpověděl zcela jinak, dokonce se dá říci zcela opačně, než před utkáním v Plzni. A proč bych měl (kdyby se mě někdo zeptal) i v tomto případě pravdu.
Odpověděl jsem částečně již tenkrát, když jsem tvrdil (a mám to ověřené z jiných utkání), že zažitým herním stylem tým Sparty porazí, často bez problémů, soupeře kvalitativně na nižší úrovni. A tím Slovan Bratislava ve vší úctě k němu je. Proto se dalo čekat, že nedokáže sparťanskému „tiky taka“ čelit, nedokáže hráčům Sparty agresivně odebírat míče a nedokáže hrozit rychlými protiútoky, nedokáže včas zavírat všechna větší i menší okna ve svém obranném bloku, jako to dokázala (což se čekat dalo) Viktoria Plzeň, resp. její hráči. Tým Sparty se tedy mohl více zaměřit na dobývání obranného bloku soupeře, který trochu zlobil zejména první půlhodinku, dokud měl fyzické a psychické síly. Ty fyzické odcházely s postupujícím časem poměrně rychle a ty psychické po dvou slepených brankách ve 29. a 32. minutě.
Rozdíl v kvalitě obou posledních soupeřů Sparty potvrzují i standardní situace. V Plzni Sparta první branku obdržela po rohovém kopu, se Slovanem Bratislava naopak dvě branky vstřelila, i když jedna, konkrétně na 3:0 neměla platit pro ofsajd Costy. Naštěstí v tak jednoznačném utkání neměla na výsledek fatální vliv.
Hodnocení hráčů Sparty bylo samozřejmě daleko pozitivnější, než v Plzni, ale já musím navíc ještě ocenit dvě finální přihrávky Marka Matějovského. Ta tolik pro něj typická kolmá, průniková přihrávka, skvěle načasovaná i přesná na Krejčího znamenala branku na 2:0 a ještě nádhernější byla ta na 4:0. Projevil při ní nejen přesnost, ale i přehled, periferní vidění, kvalitní provedení prvním dotekem na cca dvacet metrů. Kadeřábkovi stačilo jen nastavit placírku a Lafatovi posunout míč do branky. A to byl další faktor, po kvalitě soupeře a standardních situacích, který vyzněl zcela jinak, než v Plzni. Tedy kanonýr Lafata.
A víte, co bylo tím posledním a nejdůležitějším? Možná ti, kteří pozorně četli můj komentář po utkání v Plzni tak tuší. Ano, zcela jiné bylo u hráčů Sparty tzv. „nastavení hlavy“ na utkání se Slovanem, než v Plzni. Ten termín jsem nikde nečetl, je to můj originální termín, který zahrnuje přístup hráčů, tedy koncentraci na utkání. A ta byla větší, i díky porážce před několika dny v Plzni, protože hráči Sparty měli pocit, že mají co napravovat a určitě tohoto momentu využili i trenéři při motivaci svých hráčů. I když na utkání Evropské ligy by to ani nemělo být třeba.
Možná i proto Sparta nastoupila ve stejné sestavě, jako v Plzni. Je to totiž důležitý psychologický moment od trenéra. Něco ve smyslu: „V Plzni jste nás všechny zklamali. Teď tedy, vy, kteří jste tak zklamali, dokažte, že to nebyl skutečný obrázek o vaší výkonnosti, že to byl jen váš špatný den, že všechno, co jste do této chvíle dokázali, a je toho hodně, včetně reprezentace, nebyla náhoda nebo štěstí“. Výhodou pro toto eventuální trenérovo rozhodnutí a tím získání sebevědomí do závěru podzimní sezóny byl slabší soupeř a tedy větší pravděpodobnost, že tento psychologický tah vyjde. A vyšel. Horší je to pro ty hráče, kteří cítili šanci po propadáku v Plzni proti Slovanu nastoupit, ale ono se tak nestalo. Ale to už bych se tak trochu pletl do řemesla trenéru Lavičkovi a to bych nechtěl.
Nesmím zapomenout na atmosféru při utkání a udržení pořádku na stadionu. I tady Sparta porazila bratislavský Slovan vysokým rozdílem a dokonce mě napadá, že replika hráče Sparty Váchy po utkání v Bratislavě o tom, že „jsme vyhráli na hřišti i na tribunách“ by tentokrát seděla daleko lépe, než po utkání v Bratislavě.