Magnetem 24. kola bylo zcela jistě tradiční pražské derby dvou „S“ Sparty a Slávie. I když my tady na Moravě to až tak neprožíváme, tak i já si dobře vzpomínám, jak jsem pravidelně toto derby sledoval v televizi se svým tátou, Slávistou až za hrob. V té době, v šedesátých letech minulého století (to zní hrozně) bylo pravidlem, že stadion byl zcela vyprodaný, lidé fandili, ale nemuselo se řešit, za jakých okolností bude utkání ukončeno. To je totiž fenomén této dnešní doby a něco o ní vypovídá.
Tyhle, bohužel, už běžné excesy, protože často slýchávám, že jaksi k fotbalu patří, dělají fotbalu, sportu, který miluji celý život, velmi negativní reklamu. Jsem proto rád, že se snad již poněkolikáté a doopravdy s tímto nešvarem vulgárního chování a vulgárních urážlivých a sprostých pokřiků snaží vedení českého fotbalu zbavit. Je to úkol velmi těžký, ale musí být velmi tvrdý a důsledný. Zatím mi to připadá, a týká se to právě i pražského derby, že rozhodčí se před utkáním sejdou s vedením obou klubů a převezmou od nich seznam hesel a termínů, které jim nevadí a naopak které jsou již za hranou a podle těchto „not“ se bude rozhodovat o přerušení nebo ukončení utkání. Neděste se, to byla jen moje ironická narážka na rozhodčího pražského derby pana Jílka, který konstatoval něco v tom smyslu, že pan Pelta není ješitný, a proto utkání nepřerušil. Nevím, jak by se zachoval, kdyby pan Pelta byl ješitný. Ale pojďme raději k fotbalu.
Derby jasně dominovala Sparta, což asi nikoho nepřekvapilo. Co ale překvapilo byl výkon a především sestava Slávie, s kterou šla vzdorovat suverénní Spartě. Sestava nejen podle jmen, která byla stejně prozrazena předem, ale i rozestavení. Slávia hrála v rozestavení 6 3 1, tedy se šestičlennou obranou, což mi pro trenéra s nizozemskou trenérskou školou plnou ofenzivního atraktivního fotbalu tak nějak nepasuje. S bodovým ziskem v tomto utkání sice Slávia zřejmě moc nepočítala, ale způsob, jakým do utkání šel trenér Pastoor a jakým se tým na hřišti prezentoval, svědčí o jisté bezradnosti až zbabělosti. Docela by mě zajímal názor sportovního ředitele Karola Kisela, který veřejně podporoval kroky, které ve věci výměny trenéra Koubka proběhly. Zřejmě zjišťuje, že řeči a plány jsou jedna věc, ale jejich realizace je daleko složitější a někdy jen s nálepkou sci-fi.
Když jsem narazil na problematiku trenérskou, tak mě překvapilo v tomto kole odvolání trenéra Komňackého po porážce jeho týmu se Slováckem 0:1 v nastaveném času. Ne proto, že by nebyl odvolatelný. Vždyť se mu to stalo v této sezóně již podruhé, ale tato změna trenéra v Baníku Ostrava mi připadá hodně nepřipravená a neprofesionální, tedy opět ze schránky sci-fi. Co si myslet o vyjádření nezkušeného sportovního ředitele Radka Slončíka? Cituji: „Jak bude realizační tým přesně fungovat, to ještě v nejbližších dnech doladíme“. Po „doladění“ se dozvídáme, že Slončík bude mluvit do sestavy, na tréninku ale nebude, při utkání na lavičce ale ano, bude mluvit do střídání apod. Takže oficiálně je trenérem Bernády (má odpovídající licenci), skutečným hlavním trenérem Svědík (nemá odpovídající licenci), asistentem Korytář a mluvit trenérovi do práce Slončík. No nevím, ale zřejmě si v Ostravě myslí, že i tak se dá dělat profesionální fotbal. Já si to nemyslím, protože fotbal nefunguje tak, že si něco naplánuji a ono se to automaticky stane. Fotbal má totiž logiku a nejen na hřišti.
Soupeři Slávie i Baníku v boji o záchranu v GL jsou i Brno a olomoucká Sigma. Oba tyto tradiční kluby se utkaly ve 24. kole ve vzájemném utkání. Domácí Zbrojovka vyhrála 2:0 a musím říci, že zcela zaslouženě, protože hostující tým z „mé“ Olomouce byl ve všem horší. Nemohu také nevidět skvělý výkon kapitána Brna Pavla Zavadila, který vstřelil důležitou první branku z trestného kopu, které vždycky moc dobře uměl zahrávat. Dovedu si představit, jak emotivně Pavel toto utkání prožíval. V roce 1999, v jeho 21-ti letech jej totiž Sigma doslova odepsala jako nepotřebného především díky jeho drobné postavě. Já jsem si jej proto vzal k sobě do Ratíškovic, kde jsem tenkrát začínal svoji trenérskou kariéru s nováčkem II. ligy. Tam hrál výborně, proto přestoupil do tehdy prvoligových Drnovic, dále do Sparty, kde měl tenkrát nahradit Tomáše Rosického, který přestoupil do Dortmundu. Poté Zavadil působil dlouho v zahraničí a nyní je klíčovým hráčem Brna. Výhru nad Sigmou si určitě užil.
Určitě nikomu neuniklo, že v tomto kole došlo také k několika sporným, ale pro výsledek utkání klíčovým verdiktům rozhodčích. V tomto smyslu nejzávažnější se staly dva pokutové kopy v utkání Příbrami s Libercem, oba ve prospěch domácího týmu, který potřebuje každý bod k záchraně v GL. Dnes jsem si přečetl vyjádření předsedkyně komise rozhodčích slečny Damkové. A právě s jejím hodnocením oprávněnosti odpískání dvou pokutových kopů proti Liberci nesouhlasím (tím netvrdím, že mám pravdu). Oba „vyrobil“ obránce Rajnoch a proto chápu jeho nesouhlasná vyjádření v médiích. Hráči Příbrami totiž šli do těchto situací se zcela jasným záměrem „vymodlit“ si pokutový kop. To by ještě automaticky neznamenalo neodpískání, ale jiná okolnost ano. Slečna Damková sice tvrdí, že i když Rajnoch nejdříve ukopl míč, tak potom následně podkopl i hráče Příbrami. Kdyby to tak bylo, tak má pravdu a je to tak i ve fotbalových pravidlech. Jenže z toho, co jsem mohl na internetu vidět je evidentní, že ke kontaktu bránícího a útočícího hráče sice došlo, ale z iniciativy útočícího hráče, který o končetinu Rajnocha ochotně zakopl. Pro zjednodušení uvedu, že to byla další verze všeobecně známého nafilmovaného pokutového kopu plzeňským Limberským v utkání se Spartou, kdy úmyslně zakopl o nohu obránce a v okamžiku, kdy míč už byl pryč. Kontakt tedy ano, ale z iniciativy útočícího hráče.
Dalším ohroženým týmem z pohledu záchrany v GL se nenápadně stává Znojmo, které v několika utkáních podalo sympatický výkon a bylo dosud tak trochu stranou největšího zájmu o sestup. Prohrou 1:5 v Mladé Boleslavi se opět vehementně připomnělo a já doufám, že to není proto, že už je jim jasné, že si GL v příští sezóně nezahrají, i když se zachrání, protože nebudou mít odpovídající stadion. Byla by to dobrá zpráva pro ostatní kluby usilující o záchranu, ale také špatná zpráva pro český fotbal a FAČR, protože by se potvrdilo, že udělovat výjimky z tak zásadních povinností, navíc s „českou“ politickou zárukou, se nevyplácí.
Dalším klubem, který usiluje o zachování nejvyšší soutěže jsou Bohemians 1905. V tomto kole se jim podařilo podruhé získat na jaře tři body v utkání s Teplicemi po zasloužené výhře 3:1. Svého soupeře „Bohemka“ předčila především v bojovnosti a nasazení, což hosté, hrající o bronzovou příčku ve své hře postrádali. Zajímavostí byla premiéra Martina Fenina, který nastoupil ve 35. minutě a za tři minuty skóroval. Bohužel pro něj i celý tým jeho branka neznamenala ani jeden bod. Shodou okolností obě výhry Bohemians 1905 s Libercem a Teplicemi v jarní části soutěže se podařily se soupeři hrajícími o účast v Evropské lize z třetího místa. Že by o ni neměli až takový zájem? Určitě ne. Je to jen shoda okolností.
Zájem o třetí místo ovšem potvrdila silná Mladá Boleslav, která zdolala Znojmo 5:1 a při porážce Teplic i Liberce opět těmto konkurentům odskočila na čtyři body.
V utkání dvou týmů ze středu tabulky vyhrála Dukla Praha v Jablonci překvapivě vysoko 1:4. Překvapivě proto, že svoje předchozí vítězné utkání se datovalo v prvním jarním kole doma s Teplicemi. Od té doby šest kol bez výhry a nyní přesvědčivě 1:4.
Posledním utkáním tohoto kola byla remíze Viktorie Plzeň na domácím stadionu s Jihlavou 1:1. Přesto, že plzeňský trenér nepostavil, vzhledem k následnému utkání Poháru České pošty, to nejsilnější (v základní sestavě chyběli Čišovský, Procházka, Horváth, Kolář, Petržela, Tecl), tak výkon Jihlavy korespondoval s její jarní dobrou formou. Tým trenéra Rady i v tomto utkání potvrdil dobrou formu, i když plzeňští některé své šance neproměnili a měli zahrávat také pokutový kop za faul na mladého Štípka.
V tomto kole mě také zaujaly dva vyprodané stadióny, i když se to dalo u obou čekat. Pražská Letná při derby se Slávií i plzeňská Doosan Aréna zvedla návštěvnost v tomto kole na průměr přes 6 tisíc diváků na utkání. Je dobře, že viděli také nadprůměrný počet branek 27, což je průměr na utkání téměř 3,5 branky! Bohužel vyšší návštěvy viděly i více kontroverzních výroků rozhodčích, ale i to k fotbalu bohužel jaksi patří a nejen u nás v České republice. Vidíme to o každém ligovém víkendu i v jiných zemích. To nás ovšem neopravňuje k tomu se s tím smířit a přehlížet. Jen se obávám, že to je marný boj.