Během posledního víkendu a následně v týdnu se hrálo 8. kolo naší nejvyšší fotbalové soutěže a první utkání skupinové fáze evropských pohárových soutěží, tedy Ligy mistrů a Evropské ligy. Při jejich sledování mě napadlo několik myšlenek, které se všemi těmito soutěžemi prolínají.
Jak to myslím? Možná to někoho překvapí, ale začnu myšlenkou, která mě napadla během sledování některých našich prvoligových utkání v 8. kole. Konkrétně vzájemného souboje našich klubových zástupců v evropských pohárech Slovanu Liberec a Viktorie Plzeň a také utkání Teplic proti Jablonci. Víte, co mě napadlo? Že kdyby tato utkání byla hrána v rámci některé z nejprestižnějších národních klubových soutěží, např. německé Bundesligy, třeba před 50-ti tisíci diváky a v tomu odpovídající atmosféře, tak by byla ozdobou. Chci tím už poněkolikáté říci, že naše nejvyšší fotbalová soutěž je i námi samotnými podceňovaná a já s tím podceňováním nesouhlasím. Ano, souhlasím i s tím, že některá její utkání takovou kvalitu nemají, ale tyto rozdíly v kvalitě utkání jsou i v těch nejprestižnějších ligách.
Začnu tedy pátečním gala představením v Liberci. Přiznám se, že jsem v tomto souboji favorizoval zkušenější Viktorii Plzeň, ale mužstvo Liberce mě příjemně překvapilo. Potvrdilo, že jeho výkony a výsledky nejsou náhodné. I přes nepříznivý začátek, kdy již v 8. minutě se hosté z Plzně ujali vedení, tak domácí Slovan, zejména ve druhém poločasu, vystupňoval svoji snahu o obrat ve skóre, což se mu nakonec podařilo a nemuselo zůstat jen u vyrovnání. Liberečtí potvrdili, že mají věkově vyvážený tým, který v létě tvořil ještě nedávný hráč Jan Nezmar, dnes sportovní ředitel, a že tvořil velmi dobře. Ternem je pro Liberec příchod kapitána a osobnosti hráčské kabiny Radka Kováče. O tom, že je to i charakterově čistý kluk svědčí i jeho hodnocení utkání. Nevytáčel se v přiznání svojí osobní chyby při obdržené brance i do televizních kamer, kdy podcenil souboj s plzeňským Kolářem. Odměnou mu bylo vstřelení vyrovnávací branky po vzácném hlavičkovém souboji s veteránem Pavlem Horváthem. Mladý liberecký tým takového „šéfa“ určitě potřebuje a takový hráč je určitě výraznou pomocí i pro trenéra Šilhavého, protože se na něj může spolehnout ve věci řízení kabiny tím správným směrem. Ve fotbalu se totiž často stává, že hráčskou kabinu řídí opačný typ hráče, tzn. směrem pro tým a trenéra nežádoucím. I já mám zkušenosti s oběma variantami a ta druhá nevede k úspěšnosti týmu ani trenéra.
Tento komentář píšu již po utkání Ligy mistrů Viktorie Plzeň (o něm budu psát později) a zajímavostí je, že trenér Plzně Vrba pojal utkání v Liberci jako generálku na utkání s Manchesterem City. Sestava týmu Viktorie byla v Liberci i s anglickým gigantem úplně stejná a dokonce i tři střídání stejných hráčů za stejné hráče. V Liberci byla i skvělá atmosféra na tribunách, i když nebylo úplně vyprodáno.
Další zajímavostí a atraktivitou tohoto souboje byl nejen střet obou našich „evropských“ mužstev, ale i trenérských kandidátů na post trenéra české reprezentace. Tady jejich střet skončil nerozhodně, ale na tom „souboji“ o nejprestižnější trenérský post se bude muset rozhodnout. Kdo to nakonec bude? I já jsem zvědavý.
Druhým utkáním, které, podle mého názoru, sneslo svojí kvalitou kritéria prestižní zahraniční ligy, bylo utkání Teplic s Jabloncem. Na obou stranách si ofenzivně laděné týmy vytvořily hodně vyložených šancí, což se nezaujatým divákům líbí. Těm zainteresovaným jen pokud jejich tým vyhraje. Těmi byli tentokrát domácí tepličtí diváci, kterých bohužel na takové utkání nepřišlo mnoho, jen cca 4.500. Opět si povzdechnu, že stadion v Teplicích by měl být zcela zaplněn. Už proto, že jejich tým předvádí v letošní sezóně výborné výkony, podpořené vyšším počtem vstřelených branek, než v loňské sezóně. Je to způsobeno i vydařenými příchody tří hráčů z Afriky (Litsingi, Nivaldo a Salami). Všichni umí hrát fotbal, navíc jsou rychlí, draví a silní.
Určitě zajímavý průběh mělo i utkání Olomouce s Jihlavou, které nakonec domácí Sigma „zlomila“ ve svůj prospěch v nastaveném času na 4:3. Podle mých informací utkání nebylo ani tak zajímavé svojí kvalitou, jako především svojí dramatičností a tím i atraktivitou. U nás se totiž často zaměňuje atraktivita za kvalitu, ale to jsou dva různé pojmy a dvě různá kritéria. Během utkání se několikrát měnil tým, který se dostal do vedení. Konkrétně nejdříve vedla Jihlava 0:1, potom naopak Sigma 2:1, další změna na 2:3 pro Jihlavu a nakonec ta poslední nejdůležitější 4:3 pro domácí Sigmu. Doslova infarktový průběh, hodně branek, to je znak atraktivity a to diváky zajímá především. Bohužel jich opět na utkání přišlo málo, jen necelé 4 tisíce a to je k zamyšlení.
K zamyšlení jsou také výkony týmu Slávie Praha. Podruhé utržil debakl na domácím stadionu, tentokrát 0:4 s Mladou Boleslaví. Proto se dalo čekat, že pozice trenéra Petrouše bude po utkání ohrožena. Nakonec všechno rozřešil trenér sám, když hned po utkání oznámil svoji rezignaci přímo do televizní kamery. Pro mě je toto gesto trenéra Petrouše velmi sympatické. Na nic se nevymlouval, zodpovědnost tímto vzal na sebe, i když je všem jasné, a mně také, že jen on za mizerné výsledky nemůže. Červenat by se měli především hráči a podle indícií, které mám, nejenom oni. Ale to už nechám na kompetentních lidech ve Slávii. Jednu výhodu teď mají v tom, že horší to už být nemůže. Dnes už víme, že trenérem se stal zkušený kolega Koubek , a že tým Slávie postoupil do dalšího kola Poháru České pošty po vydřené výhře na hřišti 1.HFK Olomouc. Utkání jsem viděl, protože v klubu vedu mládež, a ve druhém poločasu nebylo zřejmé, kdo z obou soupeřů vlastně tu nejvyšší soutěž hraje. Trenér Koubek je natolik zkušený, že si s tím určitě poradí.
Ve zbývajících třech utkáních se do vedení vždy dostaly hostující týmy. V utkání Dukly s Brnem se domácí Dukle podařilo skóre otočit na výhru 2:1, Slovácko průběh „jen“ srovnalo v utkání s Příbramí na 1:1 a Baník Ostrava prohrál s Bohemians 1:3, když po půl hodině prohrával již 0:3. To se potom opravdu těžko výsledek otáčí. Baníkovci jen snížili na 1:3. I v tomto utkání se potvrdilo, že krize Baníku Ostrava je hluboká a nevím, zda ji vyřeší udělené pokuty za prohru a další pokutová ultimáta pro nejbližší utkání. Podle mého názoru je problém hlubší a pokuty hráčům je nevyřeší.
Posledním pondělním utkáním byl na první pohled střet Davida s Goliášem, přeloženo nováčka ze Znojma se Spartou na „domácím“ stadionu Znojma v Brně. Přílišný respekt domácích hráčů se projevil v brzkém vedení Sparty 2:0, ale potom byl průběh docela nudný. Sparta polevila, znojemští se oklepali a zle týmu Sparty zatápěli. Kdyby Nepožítek proměnil pokutový kop, tak by měla Sparta ještě velké potíže. Přitom velkou motivací pro hráče Sparty neměl být ani tak soupeř, jako fakt, že při zisku tří bodů se Sparta vyhoupne do čela tabulky, což se tedy nakonec stalo. Výhodou Sparty v dostizích s Plzní je termínový kalendář, který je díky účasti ve skupinové fázi Ligy mistrů pro plzeňské daleko náročnější, ale na druhou stranu trenér Vrba se na tuto eventualitu připravoval a má v současné době široký kádr vyrovnaných hráčů, který trochu nabourávají některá zranění, jako např. obránců Čišovského a Řezníka. Na šanci proto čeká např. nedávný reprezentant Roman Hubník, záložníci Koukal a Pospíšil. Gambrinus liga slibuje napínavý průběh, protože se nesmí zapomenout na Liberec, Teplice ani Mladou Boleslav a Jablonec.