Na první pohled nic neříkající název tohoto mého komentáře se váže k prvnímu vystoupení české fotbalové reprezentace v roce 2013 v Turecku. Určitě nejen já, ale všichni fanoušci našeho fotbalu (doufám, že jich po nedávných událostech moc neubylo…) se těšili na toto utkání. Už proto, že jsme si pamatovali velmi dobrý výkon týmu trenéra Bílka v závěru podzimu v Olomouci, kde doslova Slováky roznesli 3:0.
Podle mého názoru se tenkrát potvrdilo (já to tvrdím celou svoji trenérskou kariéru), že fotbal má logiku (pan trenér Pospíchal mi promine). Ta logika byla v tom, že v olomouckém utkání dostali šanci mladí, hladoví, motivovaní a hlavně kvalitní, dynamičtí a skvěle rychlostně vybavení a pracovití hráči, jako Krejčí, Vydra, Lafata, Darida. Tentokrát k nim v Turecku přibyl i Rosický a na hře týmu to bylo vidět. Podle mého názoru kromě vyjmenovaných, pro současný fotbal nezbytných předpokladů, si hráči udrželi to nejpodstatnější. Tím je zodpovědnost, koncentrace, disciplína, zkrátka samotný přístup k přípravnému utkání. Bez toho by to utkání nezvládli ani největší fotbalové hvězdy, protože bez potřebného přístupu k jakékoliv činnosti nemůže uspět jakýkoliv tým.
Na hru našeho týmu byla radost pohledět. Najednou jsme prokázovali kvalitu na míči i ve zmenšeném prostoru, byli jsme všude včas, proto nedali soupeři prostor pro jeho hru, míče získávali zpět okamžitě po jeho ztrátě. Středová řada ve složení zprava Vydra, Darida, Rosický, Plašil a Krejčí hrála v pohybu, napadali jsme tureckou rozehrávku vysoko a mohl bych pokračovat. Sice musím také podotknout, že Turci mi připadali nedůrazní, bez šťávy a nasazení. Ovšem hned dodám, že to bylo hlavně zásluhou našeho způsobu hry a kompaktnosti v obranné i útočné fázi.
Před utkáním se v médiích rozebíralo, kde a proč bude hrát čerstvý ostrostřelec „angličan“ Vydra. Trenér Bílek jej postavil v rozestavení 4 2 3 1 na post pravého ofenzivního hráče, což se jemu i některým odborníkům nelíbilo. Ukázalo se i v tomto případě, že volbu základního rozestavení v dnešním fotbalu nelze přeceňovat. Kromě několika obranných herních situací na své pravé straně, se totiž Vydra ve fázi útočné neustále pohyboval po celé šířce hřiště a často doslova zdvojoval v ose hřiště na hrotu hrajícího Lafatu. Z tohoto prostoru měl také největší svoji šanci po centru Krejčího. Když už jsem u něj, tak ten hrál z levé strany jinak, než Vydra z pravé. Více „kmital“ kolem levé postranní čáry a posílal centry do pokutového území.
Nesmím zapomenout na velký přínos pro český tým v návratu Rosického po vleklém zranění. On totiž pomůže nejen svým výkonem, ale jeho přítomnost pomůže i ostatním, hlavně těm mladším. A v případě Daridy platí i to, že jeho přítomnost na hřišti vyhovuje i Rosickému. Český kapitán už dnes ví, že v Daridovi má na hřišti rovnocenného (za tímto srovnáním si stojím) pomocníka, kterému může kdykoliv a kdekoliv na hřišti míč předat a on jej neztratí. Zkušený Plašil jim uprostřed kryl záda a těžil i ze své kreativity.
David Lafata opět prokázal cit pro výběr prostoru, v kterém se má pohybovat (viz. Druhá branka) a navíc je to hráč, který pracuje i pro tým. Hodně toho oběhá a kromě vysoké efektivity i ubrání. Obrana tentokrát v prvním poločasu nemusela řešit prakticky nic. Ve druhém, kdy Turci přidali plyn (zřejmě po důrazné poločasové domluvě trenéra) se okénka ukázala, ale naštěstí se skvěle předvedl brankář Laštůvka. Parádně vyřešil asi tři velké šance Turků.
Jako jeden ze zarputilých obhájců zvyšující se kvality české nejvyšší fotbalové soutěže Gambrinus ligy, si nemohu nevšimnout, že v základní sestavě tentokrát nastoupili čtyři její zástupci (Darida, Lafata, Krejčí a Limburský), kteří podali výborné výkony a podíleli se na obou brankách. Sparťané Krejčí a Lafata jako autoři a dvakrát Darida jako asistent. A nejen to, oni všichni čtyři patřili k těm nejlepším. Pamatuji si období, a není to tak dávno, kdy v reprezentaci nebyl z GL nikdo. K tomu je třeba připočítat ještě další reprezentanty, nedávné hráče GL Pilaře, Gebreselassie, Jiráčka, Petrželu, do druhého poločasu v Turecku zasáhli Ordoš, Tecl a připraveni jsou další.
Protože jsem trenér, tak musím ještě na závěr dodat, že naše reprezentace je zcela jistě na dobré cestě, že docela závidím trenéru Bílkovi takové kvalitní mužstvo. Jen se musí všichni kolem týmu vyvarovat nezdravé euforie, protože Turci v prvním poločasu opravdu nehráli dobře a ostrá utkání také vytváří větší tlak na hráče, zejména ty mladé, než ta přípravná. S tím si ale určitě realizační tým poradí.
Úno
07
2013