K hodnocení před několika dny skončeného ročníku Gambrinus ligy se teprve chystám, ale v této chvíli se zastavím u dvou výroků, které tento skvělý fotbalista v posledních dnech pronesl.
Začnu nominací na EURO 2012, v které nejlépe hodnocený hráč letošní Gambrinus ligy svoje jméno nenašel. Nevím, zda si dovedu jeho zklamání představit. Nikdy jsem nebyl tak kvalitním fotbalistou, jako Jiří Štajner, a proto mně taková nominace nehrozila, ale docela s ním soucítím. I já si totiž myslím, že v nominaci být měl. Ovšem zároveň dodávám, že každý trenér, tedy i trenér našeho reprezentačního týmu, má právo složit tým podle svých představ. A do představ trenéra Bílka Štajner nepasoval. Podobné zklamání jistě cítí i Pospěch a Rajnoch. Jenže o jejich pocitech nic nevíme, protože je zatím nikdo neoslovil. Jiří Štajner byl ovšem osloven a ve svých vyjádřeních si nebral servítky, což nepovažuji za správné, i když on byl určitě ovlivněn euforií po zisku titulu českého mistra pro něj a jeho spoluhráče z Liberce. Při jeho „upřímnosti“ se něco takového dalo čekat a to je „kořist“ pro média. Teď k jeho konkrétním vyjádřením z posledních dnů.
První se týká vlivu hráčských agentů na dění v českém fotbalu (stejné platí všude na světě). Ve fotbalovém prostředí se v tomto smyslu vyprávějí mnohé příběhy a určitě na nich je něco pravdy. Zcela jistě o tom také ví něco Jiří Štajner, ale obvinit konkrétního hráčského agenta (Ondřeje Chovance) a také trenéra Bílka je příliš silné kafe. I v jiných případech v minulosti jsem zaznamenal námitku, že přednost dostal mladší hráč z Gambrinus ligy, který se touto „protekční“ nominací bude ještě dobře prodávat (Limberský, Rajtoral, Kolář). Kdežto hráče na sklonku kariéry (Štajner) nebo již působícího v zahraničí (Rajnoch, Pospěch) již takto prezentovat není třeba. Ano, tahle logika se doslova nabízí a bylo to tak i za předchozích trenérů. Přesto s konkrétním obviněním z úst Jiřího Štajnera nesouhlasím, i když opakuji, že i podle mého názoru v nominaci být měl.
Druhé vyjádření Jiřího Štajnera tvrdilo, že v české nejvyšší soutěži kdo potřebuje vyhrát, tak vyhraje není zcela na místě. Příkladů bych mohl uvést hodně. I Štajner si jistě pamatuje, jak před koncem ligy Slovácko bojovalo o remízu v jeho Liberci. Namátkou ještě uvedu vítězství Příbrami na Spartě, remízu Sparty na Dukle, remízu Příbrami v Olomouci atd. Jasně, najdou se i zápasy, které skončily vítězstvím potřebného. Mám na mysli třeba některá utkání Baníku Ostrava nebo porážky Příbrami na Bohemians atd. Nejsem tak naivní, abych tvrdil, že 100% utkání bylo v tomto smyslu v pořádku. Ale zevšeobecňovat jednou jizlivou poznámkou celou Gambrinus ligu není správné a hlavně se nezakládá na pravdě. Tu je třeba vždy vyslovit celou, ne jen její část, která se mi právě hodí. Navíc jsem z jeho poznámky vycítil nevyřčené tvrzení, že jinde ve světě to neexistuje. A to je velký omyl.
Jen pro srovnání uvedu argumenty, které možná Jiří Štajner nezaznamenal. Já ovšem ano a mám na mysli některé výsledky v zahraničních nejvyšších soutěžích. Sledoval jsem např. v posledním kole Nizozemské ligy závěr utkání mezi Heerenveenem a Feyenoordem. Hostům šlo o Ligu mistrů, domácím už v té chvíli o „nic“ a posledních 15 minut za stavu 2:3 si týmy půjčovaly míč, přihrávaly si bez atakování a utkání takto dochodily. „Očekávaných“ výsledků jsou mraky. Co je také za tím? Větší motivace potřebnějšího a velkorysost rozhodčího k němu. Za tím nemusí být vůbec žádná korupce, jak si mnozí myslí. Tím nevylučuji, že se to nestane, ale určitě to není pravidlem, jak to naznačoval Jiří Štajner.
K tomu všemu uvedu jeden konkrétní příklad z víkendového posledního kola slavné Premiér League. Kandidáty na titul byly oba manchesterské týmy. United hrál v Sunderlandu, kterému o „nic“ nešlo (ten termín nemám rád, ale nyní jej i já použiju). City doma s týmem QPR, který měl dva body k dobru před Boltonem, který hrál venku. Ta utkání jsem sledoval podrobně on-line na internetu. United vyhrál v Sunderlandu 0:1 a čekal. Před posledním kolem měl s City stejně bodů, ale horší skóre, což v Anglii při rovnosti bodů rozhoduje. Po utkání měl tedy United tři body k dobru a navíc City doma prohrával s QPR v 91. minutě 1:2. Jenže utkání Boltonu také skončilo dříve (možná o poločasu musel rozhodčí v Manchesteru na wc…) a jeho remíza 2:2 nemohla už QPR ohrozit (měl ztrátu 2 body). V té chvíli všichni na stadionu Manchesteru City, zřejmě včetně hráčů QPR, pochopili, že při znalosti ostatních výsledků prohra hostů z QPR je nebude stát sestup do II. Ligy. A co se nestalo! Manchester City během nastavení, v 92. a 94. minutě otočil stav utkání ve svůj prospěch na 3:2 a tím vyrval svému městskému rivalovi United titul, který se již jeho hráči chystali na satdionu v Sunderlandu slavit. Nebo to bylo jinak? Tušili hráči United, že při konstelaci ostatních výsledků City ještě vstřelí dvě branky? Nevím. Ale jedno vím jistě. Manažér United Ferguson, pro mě nečekaně nic nekomentoval, poblahopřál Manchesteru City k titulu a tečka. Přesto jsem přesvědčen, že si o tomto celém divadle myslí svoje, jako já. Zkrátka nechce znehodnocovat produkt, který má velkou oblibu a kterého je součástí. Já osobně jsem byl z toho rozpačitý a slávu kolem zisku titulu Manchesteru City nesleduji, protože mám o tom všem vážné pochybnosti. Jen mě tak napadá, co by o stejném příběhu se stejným průběhem říkal novinářům Jiří Štajner. Zdůrazňuji, pokud by byl hráčem Manchesteru United.
Kvě
16
2012