Konečně nám začala naše nejvyšší fotbalová soutěž Gambrinus liga, ale já jsem tento víkend věnoval celý fotbalu a nemám na mysli jen ji.
Sledoval jsem fotbal v televizi a absolvoval i několik jiných utkání. Z toho všeho jsem nasbíral spoustu materiálů pro svoje fotbalové komentáře, a proto přemýšlím, kde mám začít.
Nakonec jsem se rozhodl věnovat několik vět stadionům a hracím plochám, na kterých se víkendová utkání Gambrinus ligy konala. V našich klimatických podmínkách máme počasí v zimním období poněkud nestálé a hlavně pro fotbal ne zcela vyhovující. Zmiňoval jsem se o tom i v několika předchozích komentářích, hodnotících možnosti kondiční přípravy v zimním období. Nyní mě zaujaly úvahy o odložení zahajovacího kola jarního pokračování Gambrinus ligy kvůli počasí z posledních dnů (mráz a sníh). Nechci tady vzpomínat na dobu, kdy jsem já ještě běhal na prvoligových trávnících a první mistrovská utkání na přelomu února a března se hrála na neuvěřitelně, z dnešního pohledu, neregulérních terénech. Opravdu jsme běhali v blátě zaboření po kotníky a rozorané hřiště bylo poznamenané na celou jarní sezónu. Později, už jako trenér, jsem pravidelně pozoroval, že kritika úrovně předváděné hry se v tomto období, ve srovnání s podzimní částí soutěže, rapidně zvýšila. Měla pravdu, jenže příčinou byl katastrofální stav hracích ploch. Na hrbolatém hliněném hřišti se nedalo hrát jinak, než bouchat míč dopředu a tam o něj bojovat.
Jenže to není dnešní situace a znovu jsem si to uvědomoval, když jsem postupně přes víkend viděl perfektně připravené hrací plochy na všech stadiopnech. Zde se potvrdilo, jak správné byly postupně zavedené podmínky účasti v Gambrinus lize pro všechny kluby. V tomto případě mám na mysli vyhřívání hrací plochy. Měli bychom si pomalu zvyknout nepochybovat o kvalitě hrací plochy třeba i v lednu, jako je to třeba v zahraničí, kde se hrají ligové soutěže i v zimě. Kluby mají přeci vyhřívání a jejich povinností je jej využívat. Na takových hřištích se dá předvádět i kvalitní fotbal, což jsem já viděl i v utkáních Gambrinus ligy na našich stadionech.
Já vím, rozumím námitce, že v takové zimě nepřijdou diváci. Bohužel u nás to tak funguje, ale příklad německé Bundesligy i jiných evropských ligových soutěží potvrzuje, že to není počasím, ale celkovým zájmem o fotbal, o tom, jak dokážeme produkt zvaný „Český fotbal“ „prodat“, jakou reklamu děláme sami a potažmo média. V kvalitě fotbalu ani hracích ploch to totiž není.
Dalším důkazem pro toto tvrzení bylo aktuálně lákavé utkání Bundesligy mezi Schalke 04 a Wolfsburgem. Domácí ve čtvrtek změřili síly s „naší“ Viktorií Plzeň a za hosty nastupuje její nedávný hráč Petr Jiráček. Nabízela se myšlenka, že se Jiráček „pomstí“ Schalke za remízu v Plzni (myšleno v nadsázce). A moje dojmy z tohoto utkání? Napěchovaný stadion 60-ti tisíci diváky, samozřejmě skvělý trávník a katastrofální výkon týmu Petra Jiráčka. Bylo mi jej opravdu líto. Moc se snažil, jenže pokud se dostal do nějaké kvalitní akce, tak jen díky sobě, spolehnout se na spolupráci s někým ze spoluhráčů nešlo, protože oni zdaleka nemají takovou kvalitu, jako jeho nedávní spoluhráči v Plzni. A pokud jde o herní projev Wolfsburgu, způsob bránění po ztrátě míče atd. Tak to byl úplný chaos. Svůj obranný blok „vystavěli“ hodně vysoko, jen několik metrů od půlící čáry a tím dopřávali hráčům Schalke spoustu prostoru mezi blokem a vlastní brankou k průnikovým přihrávkám za obranu a z toho padaly i branky a rodily se další šance. Navíc několik 100% šancí naopak Wolfsburg neproměnil. Petr Jiráček z toho určitě nemůže mít dobrý pocit a při pohledu na hru Plzně se Schalke nebo třeba v Teplicích, mu musí být líto, že už hraje jinde. Utěšovat jej může jen honorář, který v Německu dostává, ten se nedá s tím českým vůbec srovnávat, stejně jako atmosféra zaplněného stadionu, kdežto kvalita hry a dnes už i hracích ploch určitě ano.
Úno
20
2012