O tomto víkendu jsem prožil dvě sportovní události, které spolu na první pohled nesouvisí, ale jen na první pohled. Jde o dva různé sporty, o dvě neporovnatelné sportovní úrovně, ovšem o stejnou problematiku. Tou je psychická odolnost sportovce (nebo sportovců), jejich schopnost zvládat tlak, který na něj vytváří jeho okolí, média nebo on sám.
V tomto případě jde o tlak vytvořený sportovci díky svým skvělým výsledkům, které potom musí obhajovat na dalších turnajích nebo dalších utkáních. Můj komentář se týká naší nejlepší tenistky Petry Kvitové a mých současných svěřenců, fotbalových starších dorostenců 1.HFK Olomouc, kde vykonávám funkci vedoucího trenéra mládeže.
Já vím, připadá vám to jako nesmysl, ale hned to vysvětlím. Jsem vášnivým příznivcem tenisu a těšil se na finále FED CUPU, kde se v Moskvě střetla naše děvčata, v čele se skvělou Petrou Kvitovou, s domácími tenistkami Ruska. Petra Kvitová, kromě letošního Wimbledonu, před týdnem vyhrála i Turnaj mistryň, kde figurovala „jen“ jako jedna z osmi tenistek. Favoritem byly jiné její soupeřky. Turnaj nakonec vyhrála a pro finále týmové soutěže v Moskvě si tím „zajistila“ pozici hráčky, jejíž povinností je, pokud chceme pohár získat, uhrát se silnými Ruskami plný počet dvou bodů. Všichni to považovali nejen za povinnost, ale i za samozřejmost. Jenže tím byl na ni vytvořen obrovský tlak a ona si s ním poradila, i když to neměla, hlavně v neděli s Kuzněcovovou, vůbec lehké. Prokázala obrovskou psychickou odolnost a tím i svoji kvalitu.
Teď konečně k mému dorosteneckému družstvu. Jsme nováčky Moravskoslezské dorostenecké ligy U19 a nedělali si žádné vysoké ambice. Vždyť moji svěřenci hráli před několika měsíci střed tabulky krajského přeboru. Do ligy šli přesto s odhodláním a s obrovskou výhodou. Že od nich nikdo nic nečekal. Poctivým fotbalem, disciplínou a týmovým pojetím jsme se po 14. kole doslova „vyšplhali“ až na druhou příčku. Dívalo se na to pěkně, ale klukům nedošlo, že si tím na sebe vytvořili, jak se ukázalo v sobotu, nezvládnutelný tlak. Navíc k sobotnímu utkání k nám přijel poslední tým tabulky (Třebíč) a my utkání prohráli 1:2. Zkrátka jsme nezvládli, na rozdíl od naší tenisové jedničky, tlak osobní i tlak okolí. Všem kolem týmu, kromě hráčů samotných, bylo jasné, že výsledek bude jen otázkou skóre. Jenže to bylo všechno jinak. I když se kluci snažili, nic jim nešlo. Nad tím, co umí, zvítězila nervozita, pocit zodpovědnosti, ztráta sebevědomí a spousta nepřesností. Převládala křeč a ztuhlé nohy. Neměli jsme ani štěstí (několikrát skončil míč na břevně branky soupeře). To přálo bojovnému soupeři.
Opět se mi potvrdilo, že psychická odolnost je pro sportovce důležitým faktorem jeho úspěšnosti. Důležitějším, než se u nás všeobecně připouští. Je to zásadní složka hodnocení jeho kvality. U tenisu, individuálního sportu to platí dvojnásob, a proto v mých očích je Petra Kvitová vynikající tenistka, protože umí nejen hrát tenis, ale je mentálně velmi silná. Proto je tam, kde je, tedy na 2.místě světového žebříčku. Pro moje kluky bylo jejich sobotní utkání velkou školou a jsem přesvědčen, že jim dalo do budoucna více, než kdyby s lehkostí vyhráli.
Ve vyspělém fotbalovém světě už dávno hodnotí hráče komplexně. Než za něj vydají jakoukoliv částku, tak si ověří nejen jeho fotbalové kvality, ale i zdravotní stav (to už děláme i my) a mentální odolnost. Tam jsou totiž fotbalisté pod neustálým tlakem a kdo by to nezvládal, tak je pro ně nepoužitelný. U nás, doufám, že zatím, si děláme z angažování mentálního trenéra legraci, jako se to stalo před několika lety trenérovi Víťovi Lavičkovi ve Spartě. Mimochodem Petra Kvitová má v realisačním týmu osobního psychologa a spolupráci s ním si moc pochvaluje. Proč asi?
Lis
07
2011