Toto zamyšlení píši v předvečer největší fotbalové události tohoto týdne – kvalifikačního utkání o účast na EURO 2012 proti Skotsku. Zaujaly mě totiž výsledky ankety „Trenér roku 2010“ (myšleno za období sezóny 2009/2010). Prvenství trenéra Komňackého, druhé místo trenéra Koubka i třetí místo trenéra Lavičky je zcela zasloužené. První jmenovaný obsadil s Jabloncem nečekaně 2. místo v Gambrinus lize, kolega Koubek (také překvapivě) s Baníkem Ostrava 3. místo a Víťa Lavička se stal mistrem Austrálie s FC Sydney. Výsledky uvedené ankety mě zaujaly v kontextu s mým nedávným komentářem, v němž jsem se zabýval tím, jak je pro trenéra složité sestavit z poloviny nové mužstvo tak, aby všechno fungovalo stejně dobře jako před změnami v kádru.
V současné době musíme my trenéři zabudovávat nové hráče do mužstva skoro každého půl roku. Trenér, jemuž se podaří složitou mozaiku složit tak, aby znovu fungovala, je považován skoro za kouzelníka. A teď jsem u podstaty tohoto zamyšlení. Ocenění trenéři shodou okolností trénují ve stejných klubech jako loni a po změnách v kádrech hráčů jsou jejich výsledky podstatně horší, než v loňské sezóně. Určitě to není tím, že by za rok zapomněli svoje řemeslo. Přitom rozdíly jsou opravdu velké. Lavičkovo FC Sydney je v australské lize poslední, Koubkův Baník Ostrava byl poslední v Gambrinus lize ještě nedávno a Komňackého Jablonec je v druhé polovině tabulky a ostudně vypadl z evropských pohárů. Odpověď na otázku, proč se to stalo, je samozřejmě velmi složitá a pohledem zvenčí těžko relevantně identifikovatelná. Ovšem o to mi nejde.
Přesnou situaci v FC Sydney neznám, avšak srovnání Jablonce a Baníku Ostrava je zajímavé. Jablonec před i během loňské sezóny investoval do hráčského kádru na jejich poměry velké peníze a výsledek se v Gambrinus lize dostavil. Postoupili do předkola Evropské ligy. Jenže tam vyhořeli a nepřesvědčují ani v letošní lize. Přitom se dá říci, že užší kádr se v podstatě nezměnil, a přesto se nedaří. Trenér je stejný, realizační tým také. Zkrátka složitou mozaiku potřebnou k úspěšnosti se nepodařilo poskládat.
Situace Baníku Ostrava je poněkud jiná. Po sezóně odešli sice z užšího kádru „jen“ tři hráči, ale velmi důležití. Mičola, Vydra i Lička totiž zúročovali brankami úsilí celého mužstva. Trenéru Koubkovi se podařilo herní styl mužstva „ušít“ přímo na míru těmto typům fotbalistů. Povedl se jim začátek ligy, psychická pohoda se dostavila a spolu s ní i výsledky. Přestože letos za odchozí hráče přišlo hned osm nových (a velmi perspektivních) fotbalistů, tak to nefunguje a poměrně dost kamínků v mozaice chybí. Přitom trenér Koubek dělá svoji práci na 100% jako loni a stejně tak i hráči. Je jasné, že psychická pohoda je pryč, sebevědomí se ztrácí, nervozita všech (včetně fanoušků) se zvyšuje a výsledky nejsou.
Všechny tři případy loni úspěšných trenérů potvrzují, že trenér zkrátka nezvládne zázraky. Že k úspěšnosti nově poskládaného mužstva je často zapotřebí také značná dávka štěstí, aby opět fungovalo sportovně i lidsky. Základem je stanovit herní systém, styl a sestavu, která odpovídá typologii hráčů. Dát jednotlivcům úkoly přesně odpovídající jejich možnostem a schopnostem. Vytvořit v mužstvu správnou atmosféru. K tomu je třeba hráče poznat i z lidské stránky (tzn. povahové a charakterové vlastnosti, týmové myšlení) a samozřejmě je dokázat všechny motivovat. A konečně – je velmi důležité zachytit začátek soutěže.
Pokud se některý z výše zmíněných předpokladů nenaplní, tak i vítězové ankety o trenéra roku se mohou pohybovat v následující sezóně (se svým mužstvem a ve stejném klubu) na samém konci tabulky.
Cílem tohoto příspěvku nebylo hledat konkrétní příčiny zhoršeného postavení mužstev oceněných trenérů. Oni si to určitě vyhodnotí sami. Jen jsem chtěl podpořit na konkrétních příkladech svoji tezi, že žádný trenér opravdu není kouzelník, i když bychom si to někdy přáli.