Pro každého, kdo sleduje českou nejvyšší fotbalovou soutěž není již nic nového na konstatování, že na prvních místech jsou naprosto zaslouženě Viktoria Plzeň a Sigma Olomouc. Zaslouženě nejen proto, že tyto týmy získaly nejvíce bodů, ale také předvádějí nejlepší výkony. Hrají útočný, běhavý a rychlý fotbal. V tomto příspěvku rozeberu jejich herní styl, kterým přehrávají svoje soupeře.
Zaměřím se nejen na herní styl, ale také na další okolnosti, které přispívají k tomu, že oba kolektivy předvádějí nejlepší fotbal. Těmi okolnostmi mám na mysli trenéry, složení hráčského kádru a typologii hráčů.
Nejdříve se zastavím u trenérů. Oba znám, pocházejí z Hané jako já. Pavel Vrba z Přerova a Zdeněk Psotka z Olomouce. Toho jsem navíc v minulosti trénoval. Ve své kariéře mají několik společných bodů. Oba začínali ve svých mateřských klubech u mládeže, oba nebyli nadprůměrní prvoligoví fotbalisté. Oba také hráli na defenzívních postech (Zdeněk v brance, Pavel středního obránce), o nichž se říká, že se odrazí v jejich trenérské filosofii. Svojí ofenzívní herní strategií oba jmenovaní trenéři tento mýtus vyvracejí.
Je zde ale i několik zajímavých rozdílů. Trenér Psotka nešel na post hlavního trenéra přes pozici asistenta, ale posunul se na něj z postu trenéra dorostu a juniorky. Je to pro něj první angažmá v I. lize. Dokonce nikdy netrénoval v jiném klubu než v Sigmě Olomouc. Trenér Vrba naopak pracoval jako asistent trenéra „A“ mužstva v Baníku Ostrava a před Plzní už trénoval na Slovensku Púchov a Žilinu, kde odvedl velmi dobrou práci a získával první trenérské zkušenosti.
Z výše uvedeného plyne pro trenéra Psotku jistá výhoda. Všechny současné hráče velmi dobře zná nejen po fotbalové stránce, ale i po stránce lidské, což je velmi důležité. Mezi ním a jeho svěřenci je vybudovaný pevný vztah, protože začínali v I. lize společně (trenér i hráči). Pavel Vrba dával mužstvo dohromady z hráčů, s nimiž pracoval převážně poprvé, a postupně je musel poznávat (hlavně jejich lidskou stránku).
Další srovnání se týká hráčského kádru. Tam je rozdíl největší. Sigma Olomouc má v předpokládané základní sestavě (při zranění Kučery a Ordoše a pokud nechytá Drobisz) 10 vlastních odchovanců (kromě Brazilce Rossiho), což je neuvěřitelné číslo. V týmu Plzně je to jen Limberský. Tady je vidět zásadní rozdíl ve strategii klubů. Mužstvo Plzně má ve svém středu kromě Pavla Horvátha fotbalisty ve věku 24-28 let, tzn. v nejlepších letech a velmi zkušené. Mnozí z nich prošli Spartou Praha. Olomouc je mladší (20-29 let) a méně zkušená. Pro obě mužstva platí, že v létě v nich došlo k minimálním změnám a to se také projeví pozitivně. Zafixované návyky a automatizmy v hráčích zůstanou a je třeba je jen oživit.
Oba trenéři při tvorbě mužstva vycházejí z trendu moderního fotbalu a tím je rychlost, práce s míčem v rychlosti, taktická disciplína a týmové myšlení. Hra obou mužstev je založena na rychlé přechodové fázi po zisku míče, přímočarosti, pohyblivosti, ale také zodpovědnosti a disciplíně směrem dozadu, tedy po ztrátě míče. Pokud si tohle hráči neplní, tak je trenér zkritizuje. Jako třeba nedávno Zdeněk Psotka v poločase utkání s Libercem, kdy Sigma vedla 3:0, ale on nebyl s výkonem v defenzívě spokojen. Jejich hra je velmi ofenzívní, nastříleli nejvíce branek (Plzeň 28, Olomouc 19), ale také vyvážená s defenzívou. Svědčí o tom nejmenší počet obdržených branek v Gambrinus lize (Plzeň 7, Olomouc 5).
Herní styl je založen na rychlé přechodové fázi po zisku míče v rozestavení Plzeň 4-1-4-1 a Olomouc 4-3-3. Obě mužstva hrají tedy se zesíleným středem hřiště, kde se rodí po zisku míče nebo jeho ztrátě rychlé, přímočaré protiútoky. Je radost sledovat dlouhé sprinty ofenzívních hráčů s míčem, ale i bez míče. Dispečerem mužstva Plzně ve středu hřiště je Pavel Horváth, který dokáže z kroku, tzn. rychle a bez zdlouhavé přípravy přihrát i na delší vzdálenost míče po zemi sprintujícím hráčům Petrželovi, Kolářovi, Bakešovi a Rezkovi. Tihle jmenovaní mají zafixovaný návyk, že v momentě, kdy mužstvo získá míč, okamžitě vyrážejí do volných prostorů, často i s míčem na noze jej sprintem vyvezou na soupeřovu polovinu a tam kvalitní kombinací dohrávají. Záda všem těmto hráčům kryje defenzívní záložník Rada, který sice moc neútočí, ovšem je velmi silný v osobních soubojích a míč po jeho zisku okamžitě odevzdá Horváthovi nebo přímo jmenovaným hráčům. Tyhle akce dokáží podpořit i oba krajní obránci (zprava Rajtoral a zleva Limberský).
Olomouc se snaží o podobný způsob hry jen s malými odchylkami. Rozestavení 4-3-3 s defenzivními povinnostmi křídelních útočníků. Základem je pevná obrana, kde před několika zápasy vypadl nejzkušenější hráč Kučera, silný střed hřiště a rychlí a pohybliví ofenzívni hráči. Ve středové trojici nemají hráči Rossi, Bajer a Hořava tak striktně rozdělené úkoly jako Plzeň. Jejich rotace je výraznější, ale roli silového hráče plní především Rossi, který zároveň je i konstruktivním typem fotbalisty. Z krajních obránců je aktivnější dopředu na pravé straně Janotka. Na rozdíl od Plzně se Olomouc často snaží po získání míče posílat okamžitě dlouhé míče až za obranu soupeře, tím ji překvapit a tři útočníci (podobně jako u Plzně) okamžitě startují a snaží se míče dohrávat. Jejich rychlost dělá soupeřům velké problémy. U obou mužstev funguje mezi ofenzivními hráči rotace na postech, kdy si mění svoje pozice podle momentální situace na hřišti, což ztěžuje soupeřově obraně jejich včasné pokrytí. V tom se také projevuje jejich sehranost, protože v tomto složení hrají již delší dobu. Síla protiútoků je u Plzně ještě o něco větší, protože se do nich zapojují všichni 4 ofenzivní hráči (Bakoš, Petržela, Kolář Rezek) s podporou obou krajních obránců (Rajtoral, Limberský). V případě Olomouce jsou to především 3 útočníci (z pětice Šultes, Hubník, Petr, Ordoš, Navrátil) s vydatnou podporou „pouze“ pravého obránce Janotky a občas ze středu hřiště Hořavy. Proto také Plzeň vstřelila 28 branek a Olomouc „jen“ 19 (po 10. kole) a bodový zisk je 28 Plzeň a 19 Olomouc. Tato přednost Plzně se projevuje především na hřištích soupeřů, což vyplývá ze zápasové bilance – Plzeň: 5 utkání, 15 bodů, skóre 12:3 (fantastické), Olomouc: 5 utkání a pouze 6 bodů a skóre 5:5.
Herní styl obou mužstev vychází ze snahy získat míč ve středu hřiště a zakončovat po rychlém protiútoku do nezformované obrany. Proto nemají v sestavách vysoké útočníky, ale spíše hráče rychlé, pohyblivé, menších postav.