Při čtení sportovních rubrik denního tisku po utkání Sparty se Žilinou jsem zjistil, že jsem nebyl sám, kdo se u televize pozastavoval nad způsobem, kterým si hráči Sparty (především ti nejzkušenější – Blažek, Řepka a Brabec) vytýkali chyby, jichž se podle nich dopustili jejich mladší spoluhráči (zejména cizinci Pamič a Hoheneder). Za sebe musím říci, že plně souhlasím s trenérem Žiliny Pavlem Hapalem, který se k tomu sice moc nechtěl vyjadřovat, ale řekl, že by něco podobného v mužstvu nepovolil. Podobně mluvili i další oslovení trenéři – Uhrin starší a Komňacký.
Kabina Sparty je dlouhodobě známá svými specifickými pravidly, která tam určují již mnoho let starší hráči. Bylo to tak i za Horsta Siegla a dalších. Samozřejmě tam nikdo cizí (a tedy ani já) nemá možnost nahlédnout, ale něco se přece jenom i ke mně doneslo. Je jasné, že zkušení hráči by měli mužstvo táhnout, být tzv. prodlouženou rukou trenéra a hlavně by to mělo být cítit na hřišti v utkáních. Tentokrát tomu tak ale v žádném případě nebylo. Jmenovaní hráči si nepočínali zcela bez chyb a svoji frustraci si léčili verbálním napadáním spoluhráčů, což nesvědčí o příznivé atmosféře v mužstvu. Z minulosti jsou známé případy, kdy nové hráče „kabina“ (tzn. staří hráči) nepřijala a ti pak brzy Spartu opustili (např. slovenský útočník Néméth). Možná o tom něco ví i Honza Koler a také Pavel Nedvěd, který měl evidentně jiné představy o profesionálním přístupu hráče než někteří „tahouni“ mužstva Sparty a svojí poctivostí to dotáhl nejdál.
Při sledování těchto výstupů se mi vybavila jedna moje zkušenost, která se té sparťanské hodně podobá. Před lety jsem pracoval jako asistent trenéra Bokši v Sigmě Olomouc. V té době v klubu dorůstala velmi silná generace hráčů (Ujfaluši, Heinz, König, Krohmer, Kováč, Rozehnal a další). Skoro by se dalo říci, co hráč, to pozdější reprezentant. Trenér Bokša dokázal s těmito talenty velmi dobře pracovat, byl to výborný psycholog a tihle mladí hráči se velmi rychle zlepšovali a začali vytvářet velmi vážnou konkurenci těm zkušenějším. Starší hráči to snášeli poměrně těžce a začali být nervózní. Jména úmyslně neuvedu (dnes pracují všichni jako trenéři). Jde mi hlavně o předání této zkušenosti začínajícím trenérům. V klubu byli všichni spokojeni, protože jsme skončili v lize (hlavně díky mladým hráčům) na 2. místě a zajistili si účast v tehdejším Poháru UEFA. Památná utkání se skotským Kilmarnockem (Krohmer: branka, König: dvě asistence) a francouzským velkoklubem Olympique de Marseille (Heinz: dvě branky) si vybavuji i dnes.
Staří hráči začali tlačit na trenéra, aby byl na mladé přísnější a kritizoval je jen proto, že jsou mladí. V té době to totiž v mnoha klubech fungovalo po vzoru vojenského vztahu „mazák“ a „bažant“, což je podle mého názoru pro fotbalové mužstvo nepřípustné. Trenér Bokša to dobře věděl a nenechal se do této „hry“ natlačit. Hráč je zkrátka profesionál a každý člen týmu má stejná práva i povinnosti. O jeho hodnocení a přístupu k němu nerozhoduje věk, ale pouze výkonnost. Nakonec to dopadlo tak, že v další sezóně byl trenér odvolán (a já s ním) na základě iniciativy skupinky starších hráčů (dnešních trenérů), kteří si tento krok u vedení prosadili. Mimo jiné i díky nesmyslným argumentům, které vycházely pouze z obavy o ztrátu teplého místečka.
V další sezóně hrála Sigma s těmito staršími hráči o záchranu. Největší zásluhu na tom, že klub později velmi výhodně prodal hráče do Bundesligy (Ujfaluši, Heinz), měl trenér Bokša díky svému naprosto profesionálnímu způsobu práce s hráči.
Tuto osobní zkušenost jsem uvedl jen proto, že podobnou situaci vidím i v současné Spartě a vedení ani trenéři to zřejmě nechtějí vidět. Zdá se mi, že kabinu řídí někteří hráči a ne trenér, a to je špatně. Do toho zapadá i nedisciplinovanost hráčů v důležitých utkáních. Jsem přesvědčen, že takto fotbalová kabina fungovat nemůže, o čemž svědčí i špatné výkony a výsledky zejména v utkáních, kdy jsou všichni pod tlakem. Mladí si nevěří, jsou nervózní i ze způsobu komunikace starších hráčů. Ti zkušenější mají zase tendenci vidět příčiny nezdarů všude jinde jen ne u sebe. To nemůže dobře dopadnout a na to bych si klidně i vsadil.