Vzhledem k tomu, že mužstvo Nizozemska jsem spolukomentoval již 2x (a minimálně jednou ještě budu), jsem se rozhodl vypracovat svoji soukromou analýzu příčin jejich dosud výborných výsledků na EURO 2008. Použiji při tom nejen svoje trenérské zkušenosti, ale v kontextu s nimi především poznatky z pozorování utkání a způsobu vystupování nizozemských hráčů.
Jsem jednoznačně přesvědčen, že základním předpokladem k tomu, aby jakékoliv sportovní družstvo bylo úspěšné, je pozitivní atmosféra v kolektivu a realizačním týmu. Tu vytváří trenér volbou vhodných typů hráčů a komunikace s nimi. Cílem každého trenéra je přiblížit se k maximu možností nejen hráče, ale především týmu jako celku. U jednotlivce k tomu slouží i různé testy (fyzické nebo laboratorní), které jsou dnes běžné, ale to by bylo málo. Daleko důležitější, než si pohrávat s desetinami milimolů v krvi hráčů po zátěži (i to je třeba), je schopnost trenéra navodit tu správnou atmosféru (vím, že mnozí se mnou nebudou souhlasit) a zvolit správnou zápasovou strategii a tu především přenést z tabule nebo papíru na hřiště. Kritérií pro výběr vhodných hráčů je mnoho a zdaleka ne jenom sportovních; viz. výrok uznávaného nizozemského trenéra, dnes na lavičce Ruska Guuse Hiddinka: „Při tvorbě mužstva mně nestačí znát jen fotbalové schopnosti hráče, ale především jeho mentalitu a jeho charakter“. Tím je řečeno vše. K tomu všemu trenérovi pomáhá tzv. přirozená autorita, která se získává snáze, pokud má trenér za sebou hráčské (jen v začátcích trenérské dráhy) a především trenérské úspěchy odpovídající postu, který momentálně zastává.
Dosud to v mém článku vypadá, jako bych zapomněl, že mám psát o mužstvu Nizozemska. Kdepak, nezapomněl. Všechno, co jsem popsal v obecné rovině a co je dle mého názoru rozhodující pro úspěch, přesně sedí na nizozemského trenéra a jeho tým. Než budu konkrétní, musím podotknout, že k tomu využívám pouze pohled z tribuny, tedy zvenčí.
Nizozemsko má velice respektovaného trenéra, který toho jako hráč dosáhl dost ne na jednu, ale minimálně dvě fotbalové kariéry. I on si dle médií s některými hráči tzv. nesedl (Van Bommel), některé na EURO nevzal. Určitě k tomu měl své důvody, i když hráči to většinou vidí jinak. Poskládal mužstvo dle své představy o systému hry a herním stylu. Osobnost v brance (Van der Saar), nenápadní, ale pracovití defenzívní hráči a doslova hvězdná ofenzíva. O tom, že v týmu je výborná atmosféra svědčí i to, že např. před utkáním i po něm jdou někteří, především ženatí hráči pozdravit své rodiny do sektoru, kde všichni společně fandí svým hlavám rodin (včetně trenéra), že do druhého poločasu utkání s Francií vyběhne celé mužstvo do arény společně a svižně (svědčí to o týmovém odhodlání). Naopak Francouzi šli pomalu, po skupinkách a diskutovali pravděpodobně o pokynech trenéra, které se jim moc nelíbily.
A teď to nejdůležitější. Všechny hvězdy jsou schopny, ale především ochotny se podřídit potřebám mužstva, např. útočníci Kuyt a po něm i Van Persie hrají poctivě na postu pravého záložníka v trenérem preferovaném rozestavení 4 2 3 1, přestože tam je také dost defenzívních úkolů, Van der Vaart se po odstoupení Engelaara stáhne do středové řady a musí více bránit, Van Nistelrooy v závěru utkání brání hluboko na vlastní polovině, Robben si po zranění občas směrem dozadu uleví, ale hráči to za něj uhrají, protože ví, že on jim to vrátí vstřelením rozhodujících branek, střelec gólu běží co nejkratší cestou ke střídačce a kromě objetí s hráči skočí do náruče trenérovi atd. K tomu přičtěme neuvěřitelné množství, podporu a zřejmou soudržnost „fans“ se svými hráči, která jim nedovolí něco v utkání vypustit. To jsou momenty, které mě přiměly napsat tuto svoji analýzu a zároveň považovat Nizozemce za favority na vítězství na EURO 2008.
Uvědomuji si také, že Nizozemci zatím v utkání neprohrávali a nemuseli dohánět ztrátu. Mohli proto hrát svoji hru. Ale také tvrdím, že právě pro uvedené skutečnosti vždy v utkání vedli. Samozřejmě znám fotbal a vím, že nic není předem jisté, tak i kdyby v dalším průběhu šampionátu třeba prohráli, za svým názorem si stojím.
Čvn
15
2008