A tato pravděpodobnost se týká pražské Slávie po výhře v Plzni 3:1. Utkání prvního týmu s druhým bylo očekáváno s velkým zájmem a to platí i o mně. Všechna očekávání umocňoval i příběh Tomáše Chorého, který tak trochu „utekl“ z Plzně do Slávie což logicky nelibě nesl spolumajitel pan Šádek a možná i trenéři i hráči Plzně a nejvíce fanoušci klubu. Očekávalo se, jakým způsobem tribuny na stadionu někdejší oporu svého týmu přivítají a hlavně jak tuto mentální situaci zvládne samotný hráč. Ukázalo se, že vše proběhlo prakticky bez přehnaných oboustranných negativních emocí a to je dobře.

(Pokračování textu…)

I když toto kolo ovlivnilo negativně návštěvnost na stadionech, kromě fanoušků pražské Slávie, díky pravému zimnímu počasí, na které už několik let u nás v České republice nejsme zvyklí. Vyspělé evropské klubové soutěže pokračují pravidelně, ale vysoké návštěvy to tak neomezuje, fanoušci jsou na to zvyklí a tribuny jsou téměř plné. U nás jsme se zatím vyrovnali problému hracích ploch v tomto období díky povinnosti při postupu do nejvyšší soutěže mít hrací plochu s vytápěním, ale i ta někde není zrovna ideální, ale není zmrzlá a proto už dnes nejde spekulovat a „vyrábět“ kopačky s neregulérními kolíky a nedá se tak oklamat soupeře v evropských pohárech, kteří na tento problém v zimním období absolutně nebyli zvyklí a rozhodčí často před tím „přivírali“ oči nebo se jim to „vysvětlilo“…

(Pokračování textu…)

Ano, je to tak a při sledování utkání Viktorie Plzeň s Libercem jsem nevěřícně zíral, co všechno se ještě může v nejvyšší české fotbalové soutěži Chance Lize stát a jsem rád, že se to kriticky hodnotí i v dnešních mediálních vydáních, protože to už tu dlouho nebylo a já doufám, že dlouho už nebude. Celý život dělám fotbal, jako hráč i trenér na profesionální úrovni, zažil jsem spoustu věcí, ale průběh tohoto utkání ze strany rozhodčího, včetně rozhodčích u obsluhy systému VAR byl skandální a jsem přesvědčen, že to nebylo jen přehlédnutí zainteresovaných osob, ale vědomá činnost a to si zaslouží nemlčet…

(Pokračování textu…)

Ano je to tak, i v tomto smyslu se český fotbal přizpůsobuje vyspělým fotbalovým zemím a podle termínového kalendáře začala naše nejvyšší fotbalová soutěž Chance Liga již 1. února. Jednou z motivací je jistě také evropský termínový kalendář, protože i naši zástupci v evropských klubových soutěžích (Sparta, Slávia a Viktoria Plzeň) absolvovali „ostrá“ utkání už během měsíce ledna. To je samozřejmě i něco nového pro naše trenéry v naplánování zimního přípravného období včetně pobytu v klimaticky příznivějších zemích, nejčastěji Turecko, Portugalsko, Španělsko a výsledky potvrdí, jak se kterému trenérovi povedlo nebo nepovedlo toto přípravné období naplánovat tak, aby při zahájení mistrovských utkání byla forma svého týmu co nejlepší se ukáže po absolvování několika kol, už z toho prvního, z hlediska celé sezóny kola dvacátého je možno něco odhadnout, ale další kola to musí potvrdit.

(Pokračování textu…)

I poslední podzimní kolo naší nejvyšší fotbalové soutěže nepostrádalo na zajímavosti. Asi největší událostí byl fakt, že pražská Slávia, která dosud nenašla v soutěži přemožitele ho tentokrát v „hodině dvanácté“ „našla“. Stal se ním tým Teplic na domácím stadionu, což by asi málo kdo čekal, i když trenér Frťala u týmu odvádí skvělou práci a výhra 1:0 s prozatím největším favoritem na mistrovský titul je spravedlivou odměnou při nástupu do zimního přechodného fotbalového období, což bude pro všechny v Teplicích, mám na mysli vedení klubu, hráče, trenéry a příznivce, velmi příjemný dárek do období Vánoc a pro hráče další motivací před druhou polovinou soutěže.

(Pokračování textu…)

Tento komentář začnu statistikou, protože ta se rodila velmi dramaticky. Bilance výsledků z hlediska domácí v. hosté byla pro hostující týmy velmi nepříznivá, konkrétně 5 výher domácí, 3 remízy a hostující týmy vyšly tentokrát bez výhry, i když k ní neměly daleko. Poměr získaných bodů tedy zní 18:3 a poměr vstřelených branek 14:7. Celková výsledková bilance dosud za všechna kola zní 59 výher domácí, 31 remízy a 38 výhry hostujících týmů. Průměrná návštěva na utkání v tomto kole byla 6393 diváků, nejvíce na Slávii v utkání s Libercem 17969 diváků a nejméně v Mladé Boleslavi na utkání s Hradcem Králové 1390 diváků. A nyní už k jednotlivým utkáním.

(Pokračování textu…)

Ta série vypadá konkrétně tak, že v posledních sedmi mistrovských utkáních získala Sparta jen 5 bodů, konkrétně 3 výhrou s Libercem a dva za remízy v Mladé Boleslavi a nyní na stadionu na Letné s Teplicemi s výsledkem 1:1, což je asi největší překvapení tohoto kola. Při pohledu na tabulku to znamená zvýšení ztráty na Slávii už na 14 bodů a na Plzeň už bodů 6. Tento stav ukazuje, že při potřebné rotaci v kádru hráčů vzhledem k náročnému zápasovému kalendáři je ta „náhradní“ varianta u Sparty na nižší sportovní úrovni, než ta prioritní, navíc s velkým počtem cizinců, což komplikuje komunikaci na hřišti. Zkrátka nahradit hráče jako je Birmančevič, Preciado, Laci, Zelený a zdravotní problémy Haraslína v současné době nejde. Když k tomu přidám velice dobrý výkon týmu Teplic zejména z hlediska důsledné organizace hry do defenzívy a snahy o rychlé protiútoky, tak to dělá výsledek 1:1.

(Pokračování textu…)

Bohužel pro tým Sparty se i v tomto kole ukázalo, jak velká je aktuální ztráta formy týmu Sparty ve srovnání s největším soupeřem pražskou Slávií. V tomto smyslu se ke Slávii přidaly další týmy, především Viktoria Plzeň a Baník Ostrava, což znamená, že jeden z největších favoritů na mistrovský titul pražská Sparta figuruje aktuálně až na 4. příčce. V tomto kontextu se automaticky nabízí otázka, proč došlo k takové ztrátě formy celého týmu. Já nemám možnost pohybovat se uvnitř týmu Sparty a sledovat tréninkový proces a další týmové aktivity, ale jeden rozdíl mezi dlouhodobě úspěšnou Slávií vidím, i když připouštím, že ne každý bude se mnou souhlasit.

(Pokračování textu…)

Ano, je to tak, největší favorité na medailové pozice (Slávia, Sparta, Plzeň) získali v tomto kole pouhý jeden bod za remízu Slávie, navíc se díky Baníku Ostrava z trojice stala čtveřice a s tříbodovou ztrátou, tedy během jednoho kola se z ní může díky Jablonci stát vedoucí pětice. Pro další průběh Chance ligy to může znamenat zvýšení dramatičnosti soutěže ve hře o evropské poháry, ale k mistrovskému titulu i přes remízu má nejblíže stále pražská Slávia. Dalších sedm týmů je natěsnáno do rozmezí tří bodů od Sigmy Olomouc s 19-ti body na 6. příčce po 16 bodů Liberce na příčce číslo 12. S pětibodovým odstupem vede závěrečnou čtveřici Dukla, aktuální tabulku uzavírá se dvěma body poslední tým Českých Budějovic.

(Pokračování textu…)

Na 13. kolo Chance Ligy jsem se hodně těšil, protože zejména na čele tabulky se mohlo vzhledem k vylosování hodně věcí změnit a výsledky ukázaly, že se změnilo. Jako bývalému trenérovi v nejvyšší soutěži dávám přednost výměně dvou trenérů (nemám rád termín „vyhodili“). Po prohře Slovácka v Liberci 4:0 skončil na trenérské lavičce trenér West a po prohře s Baníkem Ostrava 2:3 trenér Pardubic Saňák. Samozřejmě bylo už při jejich jmenování jasné, že jejich pozice bude velice náročná, protože nastupovali po trenérech Svědíkovi a Kováčovi, kteří byli v těchto klubech vzhledem k reálným ambicím a složitější ekonomice velice úspěšní, o to těžší bylo pro nastupující trenéry na tuto úspěšnost navázat. V obou případech to z počátku vypadalo, že se jim to podaří, ale postupně bylo znát, že klubové vedení bude jen občasné bodové zisky považovat za nedostatečné. Jestli mělo pravdu já nedokážu vyhodnotit, protože neznám zejména vztahové aspekty fungování klubu a hráčského kádru, i já jsem zažil například mé odvolání na „přání“ jednoho oblíbeného staršího hráče u funkcionářů, který měl velmi negativní vliv na některé další spoluhráče a klub nevyhodil toho „vlivného“ hráče (stalo se tak až po několika měsících, kdy mu vypověděli profesionální smlouvu), ale „vyhodil“ mě.

(Pokračování textu…)