Bohužel pro tým Sparty se i v tomto kole ukázalo, jak velká je aktuální ztráta formy týmu Sparty ve srovnání s největším soupeřem pražskou Slávií. V tomto smyslu se ke Slávii přidaly další týmy, především Viktoria Plzeň a Baník Ostrava, což znamená, že jeden z největších favoritů na mistrovský titul pražská Sparta figuruje aktuálně až na 4. příčce. V tomto kontextu se automaticky nabízí otázka, proč došlo k takové ztrátě formy celého týmu. Já nemám možnost pohybovat se uvnitř týmu Sparty a sledovat tréninkový proces a další týmové aktivity, ale jeden rozdíl mezi dlouhodobě úspěšnou Slávií vidím, i když připouštím, že ne každý bude se mnou souhlasit.

(Pokračování textu…)

Ano, je to tak, největší favorité na medailové pozice (Slávia, Sparta, Plzeň) získali v tomto kole pouhý jeden bod za remízu Slávie, navíc se díky Baníku Ostrava z trojice stala čtveřice a s tříbodovou ztrátou, tedy během jednoho kola se z ní může díky Jablonci stát vedoucí pětice. Pro další průběh Chance ligy to může znamenat zvýšení dramatičnosti soutěže ve hře o evropské poháry, ale k mistrovskému titulu i přes remízu má nejblíže stále pražská Slávia. Dalších sedm týmů je natěsnáno do rozmezí tří bodů od Sigmy Olomouc s 19-ti body na 6. příčce po 16 bodů Liberce na příčce číslo 12. S pětibodovým odstupem vede závěrečnou čtveřici Dukla, aktuální tabulku uzavírá se dvěma body poslední tým Českých Budějovic.

(Pokračování textu…)

Na 13. kolo Chance Ligy jsem se hodně těšil, protože zejména na čele tabulky se mohlo vzhledem k vylosování hodně věcí změnit a výsledky ukázaly, že se změnilo. Jako bývalému trenérovi v nejvyšší soutěži dávám přednost výměně dvou trenérů (nemám rád termín „vyhodili“). Po prohře Slovácka v Liberci 4:0 skončil na trenérské lavičce trenér West a po prohře s Baníkem Ostrava 2:3 trenér Pardubic Saňák. Samozřejmě bylo už při jejich jmenování jasné, že jejich pozice bude velice náročná, protože nastupovali po trenérech Svědíkovi a Kováčovi, kteří byli v těchto klubech vzhledem k reálným ambicím a složitější ekonomice velice úspěšní, o to těžší bylo pro nastupující trenéry na tuto úspěšnost navázat. V obou případech to z počátku vypadalo, že se jim to podaří, ale postupně bylo znát, že klubové vedení bude jen občasné bodové zisky považovat za nedostatečné. Jestli mělo pravdu já nedokážu vyhodnotit, protože neznám zejména vztahové aspekty fungování klubu a hráčského kádru, i já jsem zažil například mé odvolání na „přání“ jednoho oblíbeného staršího hráče u funkcionářů, který měl velmi negativní vliv na některé další spoluhráče a klub nevyhodil toho „vlivného“ hráče (stalo se tak až po několika měsících, kdy mu vypověděli profesionální smlouvu), ale „vyhodil“ mě.

(Pokračování textu…)

Netradičně začnu komentář k 12. kolu Chance Ligy stručnou statistikou výsledků domácích a hostujících týmů. Bilance výhra domácí-remíza-výhra hostujícího týmu je vyrovnaná 3 2 3, což není nic mimořádného, z toho logicky vyplývá i bilance zisku bodů 10 : 10, ale navíc, tedy netradičně k tomu vyznívá rovnocenně i bilance vstřelených branek 13 : 13. Kanonýři se tedy docela snažili, padlo 26 branek což je průměr na utkání solidních 3,25 branky. To přilákalo na tribuny stadionů celkem 54 384 diváků, což znamená velmi dobrý průměr na utkání 6 798 diváků.

(Pokračování textu…)

Já vím, už jsem svým tvrzením, které je obsaženo v nadpisu tohoto mého komentáře tak trochu otravný, ale v našem, myšleno českém fotbalovém prostředí to je třeba stále a dokola opakovat, protože já v něm pracuji celý svůj život, přesně od osmi let a naprosto přesně vím, že v minulosti a platí to i v současnosti, i když se to stále zlepšuje, s tímto nastavením jsem se nikdy nedokázal smířit a proto jsem schytal spoustu narážek, invektiv a dokonce urážek od lidí z fotbalového prostředí, (hráči včetně bývalých z mojí hráčské generace, která nebyla vůbec příkladem pro talentované mladé fotbalisty, trenéři a dokonce šéfové klubů), protože těch, kteří souzněli s tímto mým názorem bylo naprosté minimum a naopak já jsem si připadal tak trochu jako „sám voják v poli“. Pravdou je, že v současné době se postupně atmosféra v českém fotbalovém prostředí mění k lepšímu, což způsobují zejména psaná i nepsaná pravidla a zákonitosti pravého profesionálního prostředí (v minulosti jsme si na profesionalismus a profesionály jen hráli) což dokazuje i několik konkrétních příkladů, o kterých jsem referoval ve svých komentářích v poslední době a dnes to potvrzují konkrétní informace a případy, uvedu jen několik, bohužel se nevyhýbají fungování reprezentace, která by měla být vzorovým příkladem těch nejlepších…

(Pokračování textu…)

Derby Slávia v. Sparta bylo určitě nejočekávanějším utkáním tohoto kola při vší úctě k severočeskému derby Liberce s Jabloncem, které jsem několikrát prožil při svém působení na trenérské lavičce v Jablonci. Po prohře Sparty se Sigmou Olomouc v minulém 10. kole jsem svůj komentář nazval „V 10. kole Chance Ligy se dostala Slávia Praha do „trháku“ o tři body a dnes mohu konstatovat, že trhák se zvětšil po výhře Slávie se Spartou 2:1 na bodů šest.

(Pokračování textu…)

Desáté kolo naší nejvyšší fotbalové soutěže bylo tentokrát roztažené do tří dnů a v tom jediném pátečním utkání jsem byl mentálně zapojen hned ve třech klubech. Spartě jsem ještě nezapomněl odpustit závěr předminulé sezóny, kdy i díky „nahraným“ penaltám zejména hlavním protagonistou akce „Belmondo“ Kuchty, v Liberci atd., ale hlavně jsem si uvědomoval, že jakákoliv ztráta bodů pražské Sparty pomůže samozřejmě jejímu aktuálnímu soupeři olomoucké Sigmě, kde jsem 17 let působil a dobře znám a fandím jejímu trenérovi Tomáši Janotkovi, a pomůže také pražské Slávii, největšímu soupeři Sparty v cestě za ziskem mistrovského titulu. Tak nějak mi je způsob hry Slávie bližší a sympatičtější přesto, že dlouhodobě uznávám práci sportovního ředitele Sparty Tomáše Rosického a trenérů Sparty.

(Pokračování textu…)

I přes tyto okolnosti se na stadiony dostavilo v průměru 5665 diváků na každé utkání, i když tradičně pomáhá zvýšit toto číslo návštěva na utkání dvou pražských „S“ Sparty a Slávie, v tomto případě to platí o Slávii, kam přišlo na utkání 18783 diváků. V kontextu se Slávií a jejím trenérem Trpišovským mě zaujala určitá kritika ze strany některých „odborníků“ na terminologii trenéra ve smyslu „běžecký“ výkon, který trenér Slávie v hodnocení hráčů a svého týmu používá. V tomto smyslu mě zaujal rozhovor s trenérem Salcburku, klubu, který se pyšní jednou z nejkvalitnějších fotbalových akademií a na dotaz podle jakých kritérií postupují při výběru hráčů do této vyhlášené fotbalové „školy“ odpověděl. Na prvním místě jsou osobnostní předpoklady a charakter (já to vnímám jako mentalitu a charakter), na druhém místě jsou pohybové a rychlostní předpoklady a až na třetím místě fotbalovost!!!! Pro mě v této debatě je typickým příkladem český reprezentant Barák, který pro mě není jednak týmový hráč, který navíc nemá dokonce problém se kriticky vyjádřit k práci trenéra, je nadprůměrně pomalý a nepohyblivý, ale je fotbalový, jenže hlavně v utkáních se slabšími soupeři. Všechny tyto typologie dohromady např. způsobily, že byl vyloučen v klíčovém utkání na EURO 24 s Tureckem, protože dvě žluté karty získal proto, že je pomalý, a proto zřejmě musel odejít i z Fiorentiny a nenastupoval v klíčových utkáních, protože je jen fotbalový a není rychlý ani charakterově v pořádku. A tady se vracím k trenérovi Slávie Trpišovskému a na tomto příkladu chci ukázat, že jeho „běžecké“ hodnocení hráče je v současném fotbalu důležité a že jenom fotbalovost už dávno nestačí. V Česku se dokonce dlouho tvrdilo, že někteří hráči nemusí bránit!!!!! Jako progresívní trenér jsem měl s tímto názorem při své práci trenéra v nejvyšší soutěži velký problém a tvrdili to i někteří vedoucí představitelé v klubu (nebudu jmenovat), i když dnes už jsou na vedlejší koleji…, a také někteří novináři…

(Pokračování textu…)

Už několikrát jsem se zmínil kriticky o výroku někdejšího fotbalového trenéra Pospíchala, který vedl v době, kdy jsem fungoval jako hráč v prvoligové Škodě Plzeň, konkrétně v letech 1997-2000 Bohemians Praha. Rozumím tomu, že v té době si to někdo mohl myslet, protože tehdy byl fotbal jednoduchou sportovní disciplínou, která se absolutně nedá svojí náročností pro práci trenéra srovnávat se současným fotbalem a jeho náročností. Ten je totiž naprosto jinou disciplínou a stojím si za výrokem, který jsem ve svých komentářích použil už několikrát a můžete si jej přečíst v nadpisu tohoto komentáře. Navíc v říjnu roku 1997 jsem přestoupil do Plzně, kde trenér Pospíchal dva roky před tím působil a já tam přišel po roce pod trenérem Karlem Brücknerem a když mi spoluhráči sdělovali, jak trénovali a co bylo hlavní náplní tréninků a způsob komunikace trenéra Pospíchala s hráči, tak jsem se chytal za hlavu. Proč? Protože trenér Brückner byl už v té době mnoho let před ostatními trenéry v ČSSR a metody, které tenkrát trenéři používali, včetně trenéra Pospíchala už dávno opustil.

(Pokračování textu…)

Pokud budu konkretizovat nadpis tohoto mého komentáře, tak vězte, že v tomto kole hned tři utkání skončila bezbrankovou remízou a branku nevstřelily další dva týmy, což v součtu znamená, že polovina týmů, tedy osm v tomto kole nevstřelila branku. Zejména ta tři utkání bez branek v jednom kole jsou v posledních sezónách, včetně loňské mimořádná a i já doufám, že se to nebude stávat v sezóně letošní často, což je můj fanouškovský pohled, ale současně můj trenérský pohled mi říká, že taková utkání jsou vizitkou kvalitní organizace hry celého týmu nebo výsledkem malé efektivity ve finální části hry (neproměňování brankových příležitostí) díky nízké kvalitě hráčů v práci s míčem. Co platí pro hráče a týmy v těchto případech tohoto kola musí posoudit zejména jejich trenéři, kteří také vyhodnotí, zda bezbrankový výsledek vznikl díky urputné defenzívě jeho týmu nebo jeho nízkou efektivitou. Pokusím se si vyhodnotit tato tři utkání jen na základě některých čísel a začnu utkáním Karviná v. Dukla Praha. Pokud utkání skončilo bez branek a procento držení míče bylo výrazně pro Karvinou 73:27 a stejně výrazně pro Karvinou počet střel 21:3, tak je jasné, že týmu Karviné chyběla efektivita a Dukla získala jeden bod díky urputné defenzívě. I to charakterizuje oba trenéry, domácího trenéra Hyského a trenéra Dukly Radu.

(Pokračování textu…)