Je několik minut po skončení druhého utkání naší reprezentace U21 na ME v Dánsku a já jsem se odhodlal napsat tenhle komentář. Po prvním utkání, které naši vyhráli s Ukrajinou jsem chtěl počkat až po utkání se Španělskem a dobře jsem udělal. Byl jsem totiž zvědavý, jak si toto naše mužstvo, které dlouhodobě dosahuje výborných výsledků, poradí v utkání se soupeřem, který svým stylem naprosto nevyhovuje všem našim družstvům ve všech věkových kategorií, včetně „A“ mužstva. Skvělá individuální technika, dynamický pohyb, schopnost obejít jeden na jednoho atd. Srovnání dopadlo podle mého očekávání, ale tentokrát i vinou trenérem zvoleného rozestavení v prvním poločasu.

Přímo nesnáším, když je někdo po bitvě, tedy po utkání, generálem. Nejsem jím ani já, protože už před utkáním mě zaujala v rozhovoru s asistentem trenéra Honzou Suchopárkem informace, že naši budou hrát v rozestavení 4 4 2. Jakub Dovalil určitě své práci rozumí, ale zvolené rozestavení byla velká chyba. A byl jsem o tom přesvědčen už před utkáním.. Před zahajovacím hvizdem rozhodčího jsem se, stejně, jako ve studiu ČT  pan Karoch, domníval, že Hloušek bude hrát ze středu pole a Pekharta doplňovat v útočné fázi. Podobné „4 4 2“ hrála totiž i „A“ reprezentace v Japonsku s Lafatou ve středové řadě, ale prezentovaného jako druhého útočníka. V dnešním utkání to bylo jinak. K mému překvapení naši hráli opravdu na dva hrotové útočníky. Jenže se soupeřem kvalit Španělska to byla hrubá chyba. Nechat tím Španělům, hrajícím v rozestavení 4 3 3, tedy s tzv. zesíleným středem hřiště, v tomto prostoru převahu jednoho hráče je fotbalová sebevražda. V prvním poločasu to bylo evidentní. Dvojice Gecov a Morávek proti třem Španělům neměla šanci. To byl hlavní důvod toho, že jsme nic nestíhali. Když se k tomu připočtou v úvodu jmenované přednosti hráčů soupeře, bylo jasné, že další body k postupu dnes nezískáme.
Do druhého poločasu proto trenér zareagoval. Hloušek se stáhl do zálohy na levou stranu, střed posílil Vácha. To byl dobrý tah, výměna Pekharta za Kozáka neřešila nic, protože problém prvního poločasu nebyl Pekhart. Jenže po pár minutách jsme obdrželi druhou branku a hráči evidentně přestali věřit v obrat a hráli s pocitem, aby už byl konec a mohli se připravovat na třetí utkání s Anglií.
Nevím, co trenéra vedlo k myšlence hrát se Španělskem v rozestavení 4 4 2. Nevěřím, že obava z kritiky za hru na jednoho útočníka., kterou mívají evidentně trenéři „áčka“(já tomu říkám trenérský populismus). Možná jen špatný odhad možností svého mužstva ve hře proti Španělům. Často totiž čtu, že jediným receptem na hru, kterou produkují Barcelona nebo španělská reprezentační družstva, je aktivní hra. To je pravda, ovšem za dvou předpokladů. Že nemám o jednu i více tříd horší hráče, a že neoslabím střed hřiště. Oba tyto předpoklady dnes trenér neodhadl dobře. To se může stát. Jenže stejnou chybu opakovat ještě jednou proti Anglii by znamenalo odjezd domů. Mimochodem v prvním vítězném utkání proti Ukrajině jsme hráli se zesíleným středem hřiště (Gecov, Vácha a Hořava, kterého střídal Morávek)…

Příspěvek byl vložen dne 15.06.2011 [Středa] v 21:33 hodin a zařazen do rubriky Český fotbal. Reakce na tento příspěvek můžete sledovat prostřednictvím kanálu RSS 2.0. Komentáře ani zpětné odkazy nejsou v tuto chvíli povoleny.