V tomto týdnu mě zaujala informace, že Marek Heinz přestupuje do maďarské ligy a sice do budapešťského Ferencvárose. K napsání tohoto zamyšlení mě ovšem přiměla úvaha v deníku Sport nad jeho sestupnou kariérou.
V žádném případě neberte tento článek jako kritiku na Markovu adresu. Znám se s ním již od jeho začátků, mám ho moc rád a mrzí mě, že se mu nedaří podle jeho představ. I dnes si pamatuji, jak jsem před lety navštívil s kolegou Markovu maminku (bylo mu tehdy 14 let), abych ji přesvědčil, že přestup k nám do Sigmy Olomouc je pro něj dobrý krok. Později jsem měl možnost s ním pracovat a znám jej tedy velmi dobře. Proto jsem si dovolil napsat tohle zamyšlení. Marek je totiž pro trenéry vhodný studijní materiál. Mám na mysli Markovu hráčskou výjimečnost a způsob, jak se s takovými hráči má pracovat. Pracovat s hráči totiž zdaleka neznamená jen trénink, nýbrž jde hlavně o psychologii. Tento poznatek se prolíná mými články jako dlouhá nit.
Proč tedy tento výjimečný fotbalový talent nepotvrdil předpoklady, které má? Proč je potvrzoval naplno jen v Sigmě před odchodem do Hamburku a potom už jen v Baníku Ostrava v mistrovské sezóně? Vzhledem k tomu, že jsem u obou těchto jeho štací byl, mám své vysvětlení.
V Sigmě s ním pracoval vynikající trenér Bokša (byl jsem tenkrát jeho asistent), který byl především skvělým psychologem a našel si cestu k Markovi, protože na něj se musí jinak, než na většinu ostatních fotbalistů. Marek je na první pohled sebevědomý furiant, ale zdůrazňuji jen na první pohled. Uvnitř je to člověk, který o sobě stále pochybuje a potřebuje tudíž individuální přístup. Je třeba s ním mluvit, povzbuzovat a dát mu na vědomí důvěru. On je hráč, kterého nelze zatěžovat mnoha úkoly na hřišti. Je třeba jej usměrňovat, ale zároveň mu dát prostor pro individuální projev na hřišti.
Velmi dobře to ve Sportu popsal trenér Komňacký, jenž Marka vedl právě v Baníku, kde se mu velmi dařilo. Musel k němu přistupovat jinak než k ostatním, a proto také těm ostatním tento způsob vysvětlit. Dlouho jim to totiž vadilo (zejména těm zkušeným). Jenže výsledek se dostavil. Marek si začal věřit, dával branky a všichni (včetně spoluhráčů) byli spokojeni. Tenhle psychologický přístup mu nemohli poskytnout trenéři v zahraničních klubech, a proto tam Marek měl problémy. Když odcházel do Hamburku, věděl jsem, že tam nemá šanci, což se potvrdilo (a nejen tam). Navíc se negativně projevila jazyková bariéra.
V předchozích řádcích jsem napsal, že u obou úspěšných štací Marka Heinze jsem byl, ovšem v Baníku jej trénoval Franta Komňacký. Hned to vysvětlím. V tu dobu jsem byl totiž bez angažmá a Franta mě požádal, zda bych mu na cestě za titulem nepomohl sledováním soupeřů. Samozřejmě jsem souhlasil a každý týden jsem s ním měl schůzku v Olomouci, kde bydlím. Kromě materiálů o soupeřích jsme se hodně bavili také o Markovi. Všechny svoje zkušenosti s ním jsem Frantovi předal (trénoval jsem jej i v juniorce Sigmy) a on je jako skvělý psycholog uplatnil. Výsledkem byl mistrovský titul Baníku a Marek Heinz nejlepší střelec mužstva. Dnes by pro Marka bylo nejlepší, kdyby Ferencváros trénoval spíše trenér psycholog než trenér „bouřlivák“ a k tomu uměl česky.