Poslední komentář v tomto ročníku Chance Ligy byl jako každý rok tak trochu specifický a podle toho bude vypadat i můj komentář. Mám na mysli nejen to, že už ve většině utkání tzv. „o nic nešlo“. Použil jsem tento termín, i když jako trenér jsem ho absolutně neměl rád a proto jsem ho nepoužíval, protože vždycky o něco jde, i když ne vždy se stejným dopadem výsledku na další působení týmu nebo klubu v soutěži. V tomto posledním kole nadstavby a celého ročníku Chance Ligy už kromě jednoho utkání, kde šlo o přímý sestup, šlo ostatním o zisk tří bodů za výhru a tím i prémiovou odměnu a nesmím opomenout sportovní prestiž a morálku. Už vidím, jak se čtenáři tohoto komentáře minimálně lehce usmívají, řekl bych, že se smíchem „popadají za břicho“, k čemuž jim „nahrává“ i aktuální úplatkářská aféra v českém fotbalu. Ale je to tak, i proto bude tento komentář tak trochu jiný, než jindy.
Utkání, ve kterém šlo opravdu o hodně se hrálo na stadionu Dukly Praha na Julisce (tam, kde jsem v říjnu roku 1977 debutoval v dresu Škody, dnes Viktorie Plzeň). Domácí tým Dukly Praha tentokrát přivítal tým ostravského Baníku v utkání nejen o zisk tří bodů, ale především o hrozbu přímého sestupu. Karty byly rozdány tak, že domácímu týmu Dukly stačila remíza a tým Baníku Ostrava musel za každou cenu vyhrát a „sesadit“ na post přímého sestupujícího, tedy na poslední 16. místo, tým Dukly Praha a to se právě stalo díky porážce domácího týmu 0:3. I když výsledek hovoří jasnou řečí, kdo měl v tomto utkání navíc, tak je třeba zmínit neuvěřitelnou věc, která tento zasloužený, ale nečekaný výsledek způsobila. Všechny tři branky byly totiž vlastní, tak je příčina ještě jasnější a vše říkající. Ne, nebyl v tom nějaký švindl, ale jen nešťastné okamžiky pro hráče Dukly, které ovšem byly dopadem poměru sil na hřišti, proto byla výhra Baníku Ostrava zasloužená i díky obrovskému množství fanoušků na stadionu, kteří vážili dlouhou cestu do Prahy a určitě i to mělo vliv na motivaci a sebevědomí hráčů Baníku Ostrava.
Jak jsem zmínil na začátku tohoto komentáře, ve všech dalších utkáních tohoto kola nadstavby už „o nic nešlo“, snad „jen“ v utkání Slávie s Plzní, které vyhrála domácí Slávia, ovšem bez podpory vlastních fanoušků jako důsledek jejich řádění v derby se Spartou, 3:0. I tentokrát vběhli příznivci Slávie po utkání na zelený trávník oslavit zisk mistrovského titulu svých hráčů, ale ve správném čase utkání, konkrétně až po závěrečném hvizdu rozhodčího a navíc po konci oficiálního ceremoniálu k zisku mistrovského titulu.
Jinak se ovšem každý rok v tomto posledním kole, to letošní nebylo výjimkou, objevuje, že trenéři dávají příležitost hráčům z lavičky nebo talentovaným fotbalistům z klubové juniorky ukázat, zda mají předpoklady posunout se do ligového kádru, spekuluje se o přestupech z klubu i do klubu atd. Proto je to období zajímavé nejen z hlediska výsledků tohoto kola, ale i dalších informací v tomto smyslu. Letos navíc se nás týká fotbalové Mistrovství světa v Americe, Kanadě a Mexiku, proto se řeší jména v nominaci atd. Ale já se vrátím na další utkání 5. kola nadstavby.
Pražská Sparta porazila na svém stadionu na Letné Hradec Králové 2:1. V žádném případě nechci snižovat výhru Sparty, ale i v tomto případě určitě měl každý klub jinou předzápasovou mentální přípravu. Hráči Sparty a celý klub už měl jasno o umístění na druhém místě až za Slávií, jejich soupeř před týdnem získal umístění na 4. místě tabulky, které zajišťuje po mnoha letech účast v některém evropském klubovém poháru, takže utkání probíhalo v klidnější sportovní atmosféře a vliv mělo mentální nastavení hráčů a s tím i jejich kvalita a týmová součinnost.
Ještě k utkání Slávie před prázdnými tribunami musím dodat, že na prázdných tribunách se podílejí také dva nevychovaní asistenti trenéra Trpišovského pánové Houštecký a Řehák, kteří se chovají na trenérských lavičkách při utkání tak, že tato nevhodná agresívní atmosféra je špatným příkladem a naopak impulsem pro ty, kteří vběhli během derby se Spartou na trávník předčasně a hlavně se tak nevhodně chovají dlouhodobě dva zmiňovaní „trenéři“ a není se co divit, že potom i Tribuna Sever…
A nyní už ke sportovní problematice tohoto kola. Pražská Slávia slibuje už v této době velké změny v kádru svého týmu nejen podle jmen, ale i věku. Už v tomto kole nastoupilo v základní sestavě několik mladíků (Bužek, Kolísek, Piták a konkurent Chorého Chytil), naopak v sestavě měli volno např. Provod, Holeš a nehráli i vyřazení z týmu Slávie Chorý a Douděra. Doufám, že i výhra Slávie 3:0 s Viktorií Plzeň bez nich je „probudí“ k tomu, aby se na hřišti chovali jako sportovci a ne jako „šílenci“…
V severočeském a hlavně regionálním derby klubů vzdálených pár kilometrů porazil na domácím stadionu Jablonec tým Liberce 2:1. Tato derby jsem zažil jako trenér Jablonce dvě sezóny, ale není to tak historicky i aktuálně atraktivní a prestižní záležitost jako pražská „S“ Slávie a Sparta. Prakticky tentokrát šlo opravdu „jen“ o ty body a prémie za výhru. Velkou mírou využívá toto období k vyzkoušení mladých fotbalistů trenér Liberce Kováč, jeden z nich slovenský fotbalista Rýzek ročník 2005 byl ovšem už v 15. minutě vyloučen, což znamená obrovskou výhodu soupeře, z tohoto hlediska je těsná výhra Jablonce těsnější, než ukazuje skutečný výsledek…
V odvetném utkání finále ve střední skupině o umístění vyhrál tým Sigmy Olomouc s Karvinou 4:0, což i po výhře v prvním utkání v Karviné 3:1 znamená, že tým Sigmy obsadí v tomto ročníku Chance Ligy 7. místo a Karviná místo 8. Nechci tuto jasnou výhru Sigmy zlehčovat, ale určitě má situace Karviné a zapojení v úplatkářské aféře klubu vliv na atmosféru v kabině, navíc hráči mají za sebou úspěšně zisk MOL Cupu a určitě s napětím čekají na rozhodnuti UEFA o jejich účasti v evropských pohárech, kterou si ziskem MOL Cupu vybojovala. Těch okolností, které nenahrávají potřebné koncentraci na utkání je docela v případě Karviné hodně…
Na řadě je skupina o sestup a baráž, kde se hrála tři utkání, o prvním a nejdůležitějším jsem se zmínil na začátku komentáře, týmy hrající další dvě utkání měla svá umístění jistá už předem.
Tým Teplic vyhrál v Mladé Boleslavi 2:0 a prodloužil tak svou sérii výher v závěru nadstavby na číslo 4, což je obdivuhodné a potvrzuje to podle mého názoru i skvělou práci trenéra Frťalu.
Zlín v derby utkání, která jsem při angažmá ve Zlíně také absolvoval a také se nevyrovná derby Slávie a Sparty, ale místní lidé v obou městech to hodně prožívají, tak tedy domácí tým Zlína porazil konkurenta Slovácko 1:0.
Pokud se tedy po závěrečných hvizdech rozhodčích ve spodní skupině podíváme na tabulku, tak zjišťujeme, že přímý sestup se týká pražské Dukly a tým Baníku Ostrava bude hrát baráž s Táborskem a Slovácko s Artisem Brno.
Tradičně uvádím stručnou statistiku 5. kola nadstavby, hrálo se 7 utkání:
zápasová bilance: 5 0 3, branková domácí x hosté 12:7. Bodovou neuvádím, protože ve skupině o umístění nejde o body, ale hraje se pohárovým systémem doma a na odvetu venku.