A tato pravděpodobnost se týká pražské Slávie po výhře v Plzni 3:1. Utkání prvního týmu s druhým bylo očekáváno s velkým zájmem a to platí i o mně. Všechna očekávání umocňoval i příběh Tomáše Chorého, který tak trochu „utekl“ z Plzně do Slávie což logicky nelibě nesl spolumajitel pan Šádek a možná i trenéři i hráči Plzně a nejvíce fanoušci klubu. Očekávalo se, jakým způsobem tribuny na stadionu někdejší oporu svého týmu přivítají a hlavně jak tuto mentální situaci zvládne samotný hráč. Ukázalo se, že vše proběhlo prakticky bez přehnaných oboustranných negativních emocí a to je dobře.
Hráčovou odpovědí byly dvě branky v síti domácího týmu Viktorie, ta první hned na začátku druhé minuty utkání, což zřejmě ovlivnilo i jeho další průběh a bylo jasnou zprávu týmu Slávie, že si i z Plzně hodlá odvézt, podobně jako z jiných stadionů tři body.
Asi všichni jsme viděli, že hráči Slávie na hřišti dominovali a jejich výhra je zcela zasloužená, o tom, zda k tomu přispěla i únava z náročného hracího zápasového kalendáře včetně Evropské ligy by bylo podle mého názoru neuctivé k výkonu hráčů Slávie, i když to tak nějak skrytě naznačil trenér Plzně Koubek na tiskovce po utkání, když sdělil, že jeho tým má jiné cíle. Ano, dalo by se to přeložit jako zápasy na evropských stadionech, a že toto utkání nás moc nezajímalo.
Já naopak velmi oceňuji výkon týmu Slávie a její způsob hry, a proto nesouhlasím s některými titulky v dnešním tisku, že u Slávie, jako už mnohokrát, hrála úspěšně obrana. Já vím, co tím chtěl autor říci, že opět nebýt pokutového kopu, tak by tým Slávie neobdržel branku, ovšem to není zásluhou jen obrany nebo bránění, je to výsledek defenzívní práce celého týmu včetně ofenzívních hráčů, říká se tomu organizace hry, což zní na první pohled jinak. A to není vůbec náhoda, že to tak ve Slávii funguje, protože o tom je moderní fotbal, o tom, že každý hráč musí plnit svěřené úkoly vyplývající z jeho vhodné typologie a konkrétního postu. A to je především vizitka trenéra a jeho asistentů, proto ve Slávii trenér Trpišovský pečlivě vnímá při angažování nového hráče i vlastnosti mentální a charakterové, což já preferuji také celou svou trenérskou kariéru a proto např. Kuchta ze Slávie „utekl“ do Sparty a podílel se na akci „Belmondo“, proto brzy ve Slávii skončil před časem Slovák Stoch a někteří další fotbalisté. A mně neuniklo aktuálně i to, že v tomto nastaveném slávistickém prostředí se hodně zlepšil i autor dvou branek v tomto utkání Slávie v Plzni v tomto kole olomoucký odchovanec Tomáš Chorý, který se tak trochu zklidnil a více se v utkání zajímá o míč a svůj výkon a méně o strkanice se soupeři…
Pražská Sparta překvapivě měla hodně práce porazit beznadějně poslední České Budějovice 2:1, když branky vstřelila až v poslední půlhodině. Mě opravdu i přes prohru zaujal pozitivně výkon Českých Budějovic, hráči takticky i pohybově působili velmi svěže a týmově, ale na Spartu to nestačilo, ovšem proti ostatním soupeřům nevylučuji u nich zlepšený výkon i lepší výsledky.
Ostravský Baník potvrdil z mého pohledu hráčskou stabilizaci i v šířce kádru, když nebyl vidět útlum i při několika absencích, i když výhra 2:0 s Teplicemi se zrodila až v poslední čtvrthodině. Sympaticky na mě působí v Teplicích práce trenéra Frťali s mladými hráči, ale na Baník, tým, který dotírá na silnou „trojku“, to zatím nestačí.
Velmi poučná pro začínající trenéry mně připadá vysoká, ale zasloužená prohra Karviné v Jablonci 5:0. Já jsem totiž pravidelně v předchozím průběhu Chance Ligy chválil práci progresívního trenéra Hyského a rozumím tomu, že on, jak jsem si přečetl řekl, že za žádných okolností nechce uhnout od svých moderních principů hry. Do této chvíle to je správný přístup, ale v situaci, kdy zřejmě někteří zejména zahraniční hráči mají svoje zažité návyky, mám na mysli předržovat míče v nebezpečných prostorech, liknavost v defenzívní činnosti a z toho vyložené šance soupeře nebo inkasované branky, tak to je špatně a to byla i příčina debaklu v Jablonci a podobně to poznala i pražská Sparta v Lize mistrů. Já tvrdím, že nevýhodou Karviné je i angažování několika cizinců v sestavě, zejména z afrických a tedy neznámých klubů, u kterých (hráčů) neznáme detailně jejich způsob hry a zejména jejich mentalitu a charakter. Obecně platí, že se máme snažit hrát pěkný fotbal (způsobů je několik), ale hra musí být především “bezpečná“ a to jsem kritizoval už v minulém komentáři před týdnem po utkání Karviné se Spartou, zejména u hráče Singhateha a možná i proto v utkání v Jablonci nebyl v základní sestavě týmu, ale to platí i pro některé další hráče Karviné a Jablonec to chytře trestal, když nechal hráče Karviné rozehrávat na vlastní polovině tzv. od brankáře, donutil je ke ztrátě a rychle přímočaře zaútočil. Měl na tento způsob rychlostní, přímočaré typy hráčů. Tato taktika i s přispěním nerovného terénu na hrací ploše v Jablonci, která je v tomto období vždy, fungovala. I terén by měl totiž trenér vnímat, když volí způsob hry. Jak nám už trenér Brückner kladl na srdce při mém několikaletém hráčském působení pod ním (už před cca 40-ti lety, v té době to totiž nikdo jiný z mých trenérů neřešil), že špatný terén se podle našeho přání nezmění, ale změnit se musí způsob hry, který musíme přizpůsobit terénu, opačně to nejde.
Olomoucká Sigma si zajela na pražskou Julisku pro tři lehce získané body za výhru 3:1. Hostující hráči v utkání byli jasně lepší nejen individuálně, ale zejména týmovým taktickým pojetím, trenér Janotka, jak jsem zmínil i v předchozím komentáři, odvádí se svými svěřenci, včetně nadprůměrného počtu odchovanců klubu výbornou práci a já jsem přesvědčen, že mají na to protlačit se na konci soutěže do první skupiny o evropské poháry, což by byl velký úspěch. Aktuálně za trojicí favoritů (Slávia, Sparta a Plzeň) je blízko Baník Ostrava a za ním tlačenice na dvě zbývající příčky (Jablonec, Olomouc a Mladá Boleslav).
Týmu Pardubic pod trenérem Střihavkou se nedaří, tentokrát prohrál na vlastním stadionu 3:0 s Mladou Boleslaví. Vím, že není jednoduché pro mladého, v nejvyšší soutěži začínajícího trenéra přijít do Pardubic, klubu
zaměřeného na mladé hráče, (i když měl možnost jako trenér juniorky Slávie vstřebávat zkušenosti od trenéra Slávie Trpišovského, podobně jsem to měl já od trenéra Brücknera), kteří téměř všichni v lize začínají, protože rozhoduje ekonomika klubu (poznal jsem to třeba v Jablonci), ale nemám nastudovanou hru současných Pardubic abych našel hlavní příčinu. V současném fotbalu je důležitá i typologie hráčů pohybová, mentální, fotbalová, kondiční, z hlediska postů atd. To všechno je třeba vyhodnocovat a skloubit dohromady a to chce hodně času a trpělivosti. I v Jablonci chtěli fanoušci všechno a včas. Trenéra Střihavku jsem právě v Jablonci trénoval, přišel z juniorky Sparty, tedy podobná situace, všichni cca 14 hráčů, kteří do klubu za mého působení (2 roky a 3 měsíce) v nejvyšší soutěži debutovali, tedy se seznamovali s nejvyšší soutěží atd.
Poslední sedmé utkání 23. kole (utkání Slovácka s Hradcem Králové se nehrálo pro chřipková onemocnění velkého počtu hráčů Slovácka…) se hrálo na Bohemians, kde diváci přivítali Liberec, ale branky se nedočkali. Podle vyjádření v deníku Sport byla příčinou nedostatečná kvalita v útoku, tvrdé hřiště a kouskování rozhodčího. No asi to tak bylo. Zajímavostí tedy bylo zejména vyloučení domácího Shejbala, který nastoupil až v 85. minutě a v 94. minutě dostal po druhé žluté kartě kartu červenou.
Krátká statistika tohoto kola:
bilance sedmi utkání z hlediska domácí-remíza-hosté: 3 1 3, bodová: 10:10,
branková: 11:10, průměrná návštěva na utkání 6137 diváků, což je vzhledem k počasí v této roční době velmi dobré, i když ji zajistila zejména návštěva na Spartě (14955 diváků) a v Plzni (11113 diváků).