Ano, nebojím se utkání Karviné s Plzní a Olomouce se Slávií takto nazvat protože obě utkání měla podobný průběh, kdy favorité (Viktoria Plzeň a pražská Slávia) poměrně brzy prohrávali, ale nakonec se po závěrečném hvizdu rozhodčího mohli radovat ze zisku tří bodů a výhry 2:1. Rozdíl byl jen v tom, že v Karviné utkání sledovalo jen 2438 diváků a v Olomouci 11364 diváků, což je letošní maximum a tomu odpovídala i atmosféra na stadionu. Že byla i obě utkání podobná nejen výsledkem, ale i průběhem svědčí přehled probíhajících minut při vstřelených brankách. V Karviné 14. v. 76 + 86 a v Olomouci 32 v. 79 + 81. V Karviné se o zvrat dvěma brankami zasloužil mladý Šulc, což při jeho podzimní formě ani nepřekvapuje, protože svoje skvělé výkony v lize i reprezentaci, které má založeny na skvělé kondici a mentalitě, která mu umožňuje pracovat pro tým od první do poslední minuty utkání potvrzuje i vysokou efektivitou, což potvrdil i v Karviné.
O Slávii bych mohl napsat podobné pozitivní hodnocení, ovšem výhodou Slávie je, že by se týkalo dlouhodobě ne jednoho, ale několika několika hráčů, což umožňuje trenérovi Trpišovskému ovlivňovat výkon celého týmu i během utkání zejména střídáním a platilo to i v Olomouci. Utkání ve prospěch Slávie nasměrovali hráči z lavičky náhradníků. Konkrétně střelci branek Chorý a Provod nastoupili do hry do druhého poločasu a Schranz, který v 81. minutě ideálně přihrál Provodovi na vítěznou branku nastoupil jen před třemi minutami, tedy v 78. minutě.
Zastavit se musím u nastavené typologie hráčů z pohledu mentality a charakteru ze strany trenérského týmu Slávie, protože i v tomto utkání to byl klíč k výhře. Mířím tím nejen k hráčům jako je Holeš, Chytil a další, ale především k Provodovi. To je fotbalista, který je skvěle vybavený jak po stránce fotbalové, kondiční, ale především je to inteligentní člověk s titulem inženýr a proto osobnost, která to má jak se říká v hlavě srovnané a který je nejen příkladem pro ostatní spoluhráče, ale má v kabině hráčů přirozenou autoritu podloženou výkonem na hřišti, ale také pomocníkem trenérů ve vztahu hráčská kabina vers. trenéři.
K utkání Slávie v Olomouci musím zmínit neuvěřitelnou atmosféru a to z obou stran fanoušků, ale především slávistických. Chorea byla neuvěřitelná, skvělá a to, jak se s fanoušky klubu má spolupracovat je to vzorový příklad i pro ostatní kluby, které jen konstatují, a sem patří i Sigma Olomouc, že fanoušků chodí málo, ale nic nedělají pro to, aby jich chodilo více. Proto také v tomto kole přišlo na 3 utkání (v Českých Budějovicích, Liberci a Jablonci) méně než 2000 diváků, v Karviné cca 2500 a na Slovácku cca 3500. V Hradci Králové necelých 6000, průměr 5533 na utkání zachraňovali příznivci Slávie v Olomouci 11364 diváků a tradičně pražská Sparta necelých 15 000 diváků.
O tom, že Plzeň v Karviné otočila výsledek ve svůj prospěch jsem se již zmínil, ovšem dodat musím, že tým Karviné, a píšu to už opakovaně, favorita hodně zlobil. Trenér Hyský se snaží hráčům vštěpovat hodně fotbalovosti, což je na jednu stranu správně, ale někdy, zejména se silnými soupeři to přispěje k nepříznivému výsledku jako tentokrát. Obě branky Plzně se totiž zrodily po ztrátách míčů hráčů Karviné a rychlém protiútoku hráčů Plzně zásluhou Vydry a zejména střelci Šulcovi.
Pražská Sparta doslova udolala v malém pražském derby tým Bohemians na vlastním stadionu před solidní návštěvou, ale neměla to vůbec lehké. Tým „klokanů“ hrál velice agresivně, nenechal si doslova nic líbit a nebyl daleko od remízy. Tým Sparty nakonec čtvrt hodiny před koncem vstřelil Solbakkenem netradičně hlavou rozhodující a jedinou branku utkání, ale několikrát musel tým čistým kontem podržet brankář Vindahl.
Úspěšnou bilanci českých klubů hrajících v evropských klubových soutěžích potvrdil i tým Mladé Boleslavi jasnou výhrou 4:0 v Českých Budějovicích. Po bezbrankovém prvním poločasu nastoupil do toho druhého zkušený záložník Matějovský a podařilo se mu docílit tzv. Hattricku, tzn. vstřelit tři branky, což znamená rekord v hodnocení nejvyššího věku jeho autora. Tým Boleslavi potvrdil vzestupnou formu po příchodu trenéra Brännströma, konkrétně v pěti posledních ligových utkáních získal tým švédského trenéra 11 bodů a k tomu výhru se španělským Betisem Sevilla.
Velmi očekávané utkání se hrálo v Hradci Králové, kam přijel ambiciózní Baník Ostrava, který se tlačí do vedoucí skupiny, navíc hned za pražskou Spartu, na kterou ztrácí jen jeden bod. Utkání to bylo bojovné, domácí tým Hradce Králové měl více vyložených šancí a to i za situace, kdy hrál celý druhý poločas bez vyloučeného stopera Čiháka. Za všechno hovoří fakt, že nejlepším hráčem utkání byl v deníku Sport označen brankář Baníku, který hrál přesilovku, Markovič.
Jablonec, kde skvělou práci odvádí trenér Kozel porazil pražskou Duklu těsně 2:1. I v tomto kole tým Jablonce potvrdil, že jeho bodový zisk není náhodný, dokáže zrychlit akci po zisku míče, je nebezpečný při útočných standardních situacích, předpokládám, že i majitel pan Pelta je spokojen a uvědomil si, že ne každý výborný fotbalista nemůže být skvělým trenérem. Kam mířím? Na několik bývalých úspěšných fotbalistů reprezentantů, kteří v Jablonci neuspěli a na to, že trenér Kozel je jiný případ. Já si totiž dobře pamatuji, že on jako hráč Benešova ve 2. lize studoval vysokou školu, zkrátka vzdělaný člověk, což je v současné době nutný předpoklad i k práci fotbalového trenéra. Nechci se opakovat v tom, že kdysi fotbalový trenér v nejvyšší soutěži toho o trénování nemusel moc vědět, všichni hráli stejně atd. Dnes je to naopak doslova velká věda a to ukazuje i trenér Kozel v Jablonci.
A já sdílím tento můj názor také proto, že stejný má bývalý sportovní ředitel anglického klubu FC Chelsea, který na adresu německých trenérů Tuchela a Kloppa, v té době trenérů klubů v anglické nejvyšší soutěži Premiére League řekl: „Tito dva němečtí trenéři mají jednu velkou výhodu, že nikdy nebyli špičkovými fotbalisty, protože ti si při nástupu do pozice trenéra myslí, že už všechno znají a umí, ale potom se ukáže, že realita je jiná, jiný je i fotbal, zkrátka všechno je jiné, než fotbal v době, kdy tento trenér fotbal hrál…“A to já vidím i u některých případů trenérů v českém fotbalovém prostředí, nejmarkantněji to bylo vidět například v případě Kuliče, chvilkového trenéra Mladé Boleslavi…
Liberec porazil Teplice jasně 3:0 a i to, podle mého názoru potvrzuje, že způsob hry, který po hráčích požaduje trenér Kováč začíná fungovat, a že to opravdu vždy chce určitý čas (několik týdnů), než hráči vstřebají potřebné automatizmy. Samozřejmě se i někdy stane, že trenér požaduje něco, co hráči nezvládnou, protože k tomu nemají předpoklady a to je potom chyba trenéra, jenže to není zcela jistě případ Liberce a trenéra Kováče, což ukáže i čas…
Jediný nerozhodný výsledek tohoto kola se zrodil na Slovácku kam přijel tým Pardubic. Utkání skončilo 1:1 a více než o utkání se mluvilo o možném a pravděpodobném odchodu zkušeného Milana Petrželu údajně do druholigové Líšně. To, že současný trenér Smetana i předchozí West tohoto zkušeného fotbalistu nestaví do základní sestavy na utkání je zřejmě klíčovým důvodem, a že by chtěl jít k trenéru Vrbovi, který nově bude trénovat tým Líšně se vůbec nedivím. Milan Petržela byl totiž nejen výborným fotbalistou Viktorie Plzeň, ale také členem vyhlášeného tvrdého jádra tohoto týmu a to všechno pod trenérem Vrbou, který tyto praktiky toleroval. A to je také jedna ze změn v profesionálním fotbalovém prostředí a případ tzv. „staré školy“. Do ní patří nejen způsob hry, tréninkové metody, ale také způsob komunikace a nároky na všechny hráče, myšleno i na ty starší. Podle mého názoru to vypadá, že trenéři West i Smetana v tomto parametru uvažují progresivně, proto ho nestaví a proto jde Milan Petržela tam, kde očekává, že mu to bude vyhovovat i v tomto směru…
Stručná statistika: výsledky: výhra domácí, remíza, výhra hosté v 18. kole 3 1 4, stejná statistika za všech 18 kol: 65-33-46, počet získaných bodů: v 18. kole domácí v. hosté 10:13, počet branek v 18. kole domácí v. hosté 9:11, průměrná návštěva na utkání: v 18. kole 5533 diváků.