Dnes, tedy v den utkání Ligy národů s Izraelem se ještě vrátím k přípravnému utkání s Německem v Lipsku. Termín „přípravné“ jsem si dovolil zvýraznit, protože jako trenér, a platí to dodnes, jsem nesnášel k takovému utkání termín „přátelské“. Už z toho zvýrazněného termínu vyplývá, že oba týmy využívají takové utkání k přípravě na ta „ostrá“ soutěžní a bylo tomu tak i v případě trenérů Löwa i Šilhavého.
Už pohled na sestavy obou týmů, (po kritických komentářích v německých médiích, že německé „béčko“ porazilo tým Česka zdůrazňuji, že náš tým tvořil také jakési „béčko“) potvrzoval, že v utkání budou testovat hráče „druhého sledu“. Tak tomu bylo i v našem případě.
Souhlasím s tím, že výsledek utkání, těsná výhra Německa 1:0, neodpovídala tomu, co jsme na hřišti viděli. Zejména první poločas, kdy trenér Šilhavý postavil tým ve složení, ve kterém hráči nikdy spolu nehráli se nám nepovedl, ale pro trenéra v něm bylo spoustu informací pro další utkání. V médiích jsem zaznamenal hodně kritické komentáře, ale já viděl sice méně, ale i pozitivní informace.
V českém fotbalu jsme podle mého názoru ve fázi, kdy po vzoru nedávné Slávie všichni produkují tzv. vysoký presink, jenže často se ukáže, že s kvalitním soupeřem je jeho efektivita minimální, naopak takový kvalitní soupeř donutí soupeře ke ztrátě míče a využije této jeho ofenzívní aktivity k protiútokům do nezformované obrany. A to se nám stávalo první poločas v Lipsku velmi často a jen díky štěstí a hlavně brankáři Pavlenkovi jsme byli dále ve hře. O neúspěšném vysokém napadání to platí dvojnásob v situaci, kdy středoví a defenzivní hráči svým pohybem, spíše „nepohybem“ a liknavostí v přepínání po ztrátě míče nestíhají zachytávat protiútoky. V tom jsem i já viděl opět (několikrát jsem o tom psal nedávno v případě Sparty v Miláně, Glasgowě a Plzni) problém ve složení základní sestavy a typologii hráčů, což byl pro trenéra klíčový poznatek do budoucích utkání. Konkrétně mám na mysli tři středové hráče, i když u každého to vidím jinak. Dočkal je zkušený, kreativní, ale pomalý a nestíhá, i kdyby chtěl, Barák je velmi aktivní, stále se nabízí pro míč, ale jen v okamžiku, kdy jej máme my na kopačkách, po jeho ztrátě není důsledný, do defenzívy je lajdácký, silový Holeš je sice pracovitý, nic neošidí, jako Barák, ale je těžkopádný až neohrabaný. Má na svém těle pro fotbal až hodně svalů, a proto první tři kroky v jeho podání jsou hodně pomalé. A to vše dopadalo i na obrannou čtyřku, zejména středního obránce Brabce a Jemelku, který byl hodně nervózní, což se u něj v takovém utkání a jeho menších zkušenostech dalo očekávat. Je to poctivý kluk a nedokázal verbálně donutit jmenované hráče před ním hrát lépe a hlavně zodpovědněji. Brabec, jak se mi zdálo, měl hodně starostí sám se sebou, ne tak dirigovat celou obranu, což se od něj čeká. Nesmím zapomenout na levého obránce Nováka, který nestíhal dostupovat pravého halvbeka Baku při rychlých změnách těžiště hry diagonálními pasy Němců do jeho prostoru.
Naopak se s prvním startem dobře vyrovnal obránce Matějů, zejména ve druhém poločasu, kdy hře celému týmu pomohla středová trojice Souček, Darida a Král. O jejich přednostech v pracovitosti i fotbalovém řešení herních situací není třeba něco dodávat. Kromě Matějů mě velmi zaujal mladý Václav Černý, který ukázal nejen fotbalovost, ale také pohyblivost, dynamiku v práci s míčem a sebevědomí v situacích jeden na jednoho. Podobně jako Jankto ve druhém poločasu na opačné straně sestavy, který vystřídal solidního Kopice. Na hrotu se pral dravý Vydra, měl i šanci na vyrovnání po centru Jankta, ale někdy z něj mám vnější pocit, doufám, že ten vnitřní takový není, že je zbytečně naštvaný po nepovedeném, čili prohraném osobním souboji, místo toho, aby se snažil okamžitě získat míč zpět.
Za několik hodin začne soutěžní utkání Ligy národů v Plzni s Izraelem a já nepochybuji že sestava našeho týmu bude zcela jiná, i když v průběhu utkání trenér Šilhavý využije i zkušenosti z přípravného utkání s Německem.