Jako každou sezónu se poslední dvě kola před nadstavbovou částí FORTUNA:LIGY hrají všechna utkání ve stejný čas. Bylo tomu tak i tentokrát, proto jsem měl, kromě shrnujících krátkých sestřihů jednotlivých utkání možnost sledovat v celku jen jedno utkání. Vybral jsem si to ostravské, kam přijela pražská Slávia, která brání svůj náskok před dotírající Viktorií Plzeň. Proto bude tento můj komentáře pojat více zpravodajsky, než trenérsky.
V předchozích ročnících byla utkání Slávie v Ostravě s Baníkem velmi vyhrocená a jinak tomu nebylo ani tentokrát. Nervozita byla vidět nejen na hřišti, ale i na střídačkách a jak jsem se dozvěděl z médií, tak i na tribuně mezi vedením obou klubů. Na můj vkus bylo utkání za hranou agresivity (rozhodčí udělil 14 žlutých karet v součtu s lavičkami obou týmů a 2 karty červené). Tým Slávie (v základní sestavě se objevil mladý Hellebrant, Musa a Traore místo Masopusta, Tecla a Holeše) se první poločas jakoby stabilizoval, zlepšení, hlavně pohyb se u týmu Slávie zlepšil ve druhém poločasu. Jenže vysoké procento držení míče si neporadilo s defenzívní taktikou Baníku (hrál v tzv. rozestavení 3 4 3, tedy ve skutečnosti 5 4 1. Podařilo se to až v 94. minutě Masopustovi krásnou střelou do šibenice branky Laštůvky. Jenže to nebyl ještě konec, protože úplný závěr hráči Slávie vůbec nezvládli. A nemám na mysli jen rozhodující rohový kop Baníku, ale mířím k tomu, že k němu nemělo vůbec dojít. Hráči Slávie po logicky velké oslavě a euforii ze vstřeleného gólu se zaměřili na bránění svého pokutového území, prakticky bez odporu povolili hráčům Baníku nakopnout míč do pokutového území Slávie. Bez odporu proto, že např. Tecl zbytečně fauloval za červenou kartu a další kritický nákop tak soupeři usnadnili. Z něj vznikl rohový kop (podle mého názoru ze zpomaleného záběru jsem měl pocit, že brankář Kolář srážel míč mimo branku až za brankovou čárou. V takovém případě by se mělo kopat od branky. Z následného rohového kopu se i s pomocí brankáře Laštůvky prosadil stoper Baníku Stronati, vyrovnal tak stav utkání na 2:2, což určitě přivítali i všichni v Plzni.
Tam přijel Zlín, domácí tým Viktorie vyhrál 3:0, když nejlepším hráčem Plzně byl Kopic, kterého trenér Guĺa po utkání na Slávii kritizoval. Ukázalo se, že to pomohlo, což svědčí o dobré atmosféře v týmu a také je to i odraz zdravé konkurence. O trenéru Guĺovi je známo, a je to zřejmé i z jeho vyjádření v médiích, že pro něj je důležitý každý hráč kádru, ne jen aktuální základní jedenáctka. Proto si mohl dovolit udělat několik změn v základní sestavě (nehráli pro karty Řezník a dále Limberský a Bucha).
Změn v základních sestavách bylo tentokrát více u dalších týmů, týkalo se to nejen jmenovaných Slávie s Plzní, ale také Sparty, Zlína a především Opavy, kde trenér Balcárek udělal 7změn. První tři kluby určitě proto, že mají dostatečně široký kvalitní kádr, ti další zřejmě šetřili některé hráče před důležitějšími zápasy svých týmů.
Zaujalo mě také, že v utkání Slovácka s Bohemians (1:2) se opět prosadil útočník Sparty Pulkrab a zřejmě náhodou není, že po zkušeném Kadlecovi byl vyloučen další zkušený hráč Slovácka Petržela. Oba dva za hrubé nesportovní chování, což bude přísný trenér Svědík opět určitě tvrdě trestat. Moje zkušenost z trenérské praxe je taková, že někteří zkušení hráči mají pocit, že pro ně by měla platit jiná pravidla, než pro ostatní hráče v kabině i na hřišti. To je ovšem hrubý omyl, pravidla platí pro všechny a např. Josefovi Jindříškovi to nikdo připomínat nemusí, těmto dvěma asi ano.
Dalším poznatkem 29. kola bylo upozornění na sebe několika mladých fotbalistů, jako Šulc v Českých Budějovicích, přispěl k výhře s Teplicemi 3:1 dvěma brankami, mladý hráč Teplic Radosta byl tak přemotivován, že byl po druhé žluté kartě vyloučen za dva hrubé fauly v souboji o míč, Sparťan Karabec výborným výkonem a asistencemi na branky Sparty při výhře 2:0 s Opavou.
Tady mě zaujala další branka kanonýra Kozáka a čerstvě informace, že v Opavě končí trenér Balcárek, nahrazuje ho další můj bývalý svěřenec odchovanec Sigmy Olomouc Radek Kováč. Pro mě je to velké překvapení, i když od mého někdejšího trenérského angažmá v Opavě by mě nemělo překvapit vůbec nic. Dokonce se mi zdá, že v tomto klubu schvalují způsob hry a práci trenéra skalní fanoušci a zástupci města, které je akcionářem klubu. Když se jim hra nelíbí, chtějí jiného trenéra bez ohledu na možnosti a kvalitu hráčů, která se po prodejích několika z nich snížila (Kayamba, Svozil, Smola, Kuzmanovič). To přesně byl v roce 2005 i můj případ.
Zřejmě tuto výměnu urychlila výhra Příbrami s Libercem 2:1, která „poslala“ Opavu na poslední místo v tabulce. Trenér Horwáth tady dělá opravdu dobrou práci a má ve srovnání s Opavou výhodu, že jeho práci hodnotí lidé, kteří fotbalu rozumí, na rozdíl od Opavy, proto jim nevadí defenzívní způsob hry, protože jinak bodovat nemohou.
Jablonec si výhrou s Karvinou sice těsně 1:0, ale za tři body, upevnil pozici v první šestce a Sigma Olomouc zaslouženě vyhrála v Mladé Boleslavi 0:2, což je po nevýrazných výkonech v předchozích utkáních překvapení. Určitý posun byl vidět už v utkání s Baníkem, což jsem přičítal zvětšené motivaci v tradičním derby, ale tentokrát lepšící se formu potvrdili. V posledním kole je čeká Viktoria Plzeň, která v honbě za Slávií musí hrát na výhru, jenže tu k případnému úniku ze spodní skupiny potřebují i Hanáci, kteří mají ještě druhou možnost v MOL Cupu.