Stejně jako ve všech kolech naší nejvyšší fotbalové soutěže se snažím odprezentovat charakteristické znaky konkrétních osmi utkání v kole. Pokusím se o to i tentokrát, i když na prvním místě máme určitě všichni dlouho očekávaný střet Slávie Praha a Viktorie Plzeň, nechám si tento „bonbonek“ až na závěr.
I díky osobním zkušenostem z působení na prvoligové lavičce mě moc nepřekvapila zvýšená nervozita hráčů i celých týmů s blížícím se závěrem základní části FORTUNA:LIGY. Dělení na tři skupiny proběhne po 30. kole a nikdo nechce na poslední chvíli klesnout do té nižší, naopak chtějí nahoru.
Proto se nedivým poměrně vyššímu počtu hrubých chyb, které přímo ovlivnily výsledek daného utkání. Na prvním místě musím jmenovat utkání Liberce s Mladou Boleslaví (remíza 2:2),kde brankáře hostí Šedu nachytal při malé domů a odkopu liberecký Kuchta, když míč zblokoval do opuštěné branky. Ve stejném utkání vystihl už ve 2. minutě rozehrávku obrany Liberce Klíma z Mladé Boleslavi a s klidem zavěsil, v závěru utkání hlavou po posledním zoufalém nákopu Liberce poslal míč do vlastní branky Tatajev. Dalším z kategorie až legrační chyba se stala brankáři Slovácka Porcalovi, kterému se krátce po nástupu na hřiště za zraněného kolegu Trmala stala stejná minela, jako Šedovi s blokovaným odkopem díky Železníkovi z Opavy. Daleko aktivnější tým Slovácka nakonec po zásluze vyrovnal na 1:1. V tomto případě jsem si všiml další situace, která vyplývá ze závěru základní části. Po vyrovnání v 64. minutě totiž hráči Slovácka rychle vylovili míč ze sítě ve snaze vyhrát i na soupeřově stadionu. Nevím, zda by se tak chovali na začátku soutěže. V aktuální tabulce je totiž Slovácko na hraně první skupiny a potřebovalo získat tři body za výhru.
Zajímavé derby utkání se hrálo v Olomouci, kde ostravský Baník potřeboval bodovat, aby proklouzl do první skupiny. To se mu na rozdíl od Slovácka podařilo po výhře 2:3. Nepochopitelnou hrubku tady vyrobil obránce Vepřek, který těsně na soupeřově polovině hřiště vhazoval aut přímo na hráče soupeře a z následného rychlého protiútoku Baník vstřelil třetí branku. Pro Sigmu to současně znamená, že jí reálně hrozí sešup do skupiny o záchranu.
Jablonec potřeboval k naději na první skupinu vyhrát v Teplicích a to se mu podařilo sice až v nastaveném času, ale i tak to jsou po výhře 1: 2 tolik potřebné tři body. Zaujalo mě, že obránce Jablonce Jeřábek, který se nepohodl v Teplicích a byl odejít do Jablonce vstřelil vedoucí branku Jablonce do sítě Teplic a „pomstil“ se tak.
Kuriózní situace, vlastně ne kuriózní, protože se řešila podle jasných pravidel, se stala v závěru utkání Bohemians se Spartou. Rozhodčí správně uznal branku Sparty i přes signalizaci pomezního o postavení hráče Sparty Dočkala mimo hru (VAR prokázal, že se o postavení mimo hru nejednalo), což způsobilo nekoncentrovanost obránců „Klokanů“, kteří si neuvědomili, že se musí hrát, dokud hlavní rozhodčí nepřeruší hru písknutím do píšťalky. Celá střídačka se proto ještě po utkání zlobila na rozhodčího kromě kapitána Bohemians Pepu Jindříška, který správně a bez emocí popsal do televizní kamery situaci a zastal se rozhodčího. Všichni se divili jeho férové reakci, ale mě to nepřekvapilo. Pepu Jindříška jsem trénoval jako nadějného a jediného odchovance Jablonce a dobře si pamatuji jeho poctivý přístup k fotbalu i životu. První ligový start absolvoval pod mým trenérským vedením v dresu Jablonce proti Slávii, která tenkrát hrávala svá domácí utkání na Strahově, a zvládl to velmi dobře.
V Karviné se v utkání s Českými Budějovicemi hrálo bez branek a ve Zlíně v důležitém utkání domácí tým porazil Příbram 1:0. A věřte nebo ne, bylo to jediné utkání v tomto kole, které vyhrál domácí tým. Další zajímavostí, kterou jsem si všiml je, že v deníku Sport, kde po každém utkání redaktor zvolí hráče utkání byl v pěti utkáních zvolen brankář, ve třech zbývajících útočník.
A nyní ke šlágru kola, kdy do Edenu přijela rozjetá Plzeň. Utkání skončilo sice bez branek, ale bylo se určitě na co dívat. Pro ty, kteří hodnotí kvalitu utkání podle počtu branek jen dodám, že branky padají po chybách hráčů a ty kvalitní hráči v kvalitních týmech nedělají. A to byl i případ tohoto utkání. Já jsem si to utkání velmi užil i bez hrubých chyb, které jsem zmínil v úvodu tohoto komentáře.
Trenér Slávie Trpišovský dobře věděl, kde je největší síla Viktorie a zvolil sestavu s hráči schopnými produkovat tempo fotbal, dnes tomu říkáme atletický fotbal. Proto nastoupili uzdravení Ševčík a Holeš a pohybliví a rychlostně vybavení Masopust a Tecl (první dva se stihli uzdravit). Velmi mě překvapilo, jak zvládli utkání mladíci Zima v obraně a Provod z levé strany. O zkušených (Kolář,Coufal, Kúdela, Bořil) ani nemluvě. Zkrátka hráči Slávie nedali středové trojici Kalvach, Čermák a Bucha prostor pro uplatnění svých předností. Slávisté svým vysokým postavením při rozehrávce Plzně hrozili ziskem míče, proto brankář Hruška často zahajoval hru výkopem na vysokého Beauguela. Pro mě byl překvapením výkon zkušeného obránce Limberského, který aktivně pracoval pro tým. Naopak zvolený způsob hry Slávie a kvalita Plzně neumožnila se více zapojovat do hry jako jindy technickému Stanciuovi. I když se kondičně určitě zlepšil.
Slávia byla o kousek lepší, měla více šancí, hráči Plzně s míčem byli pod neustálým tlakem soupeře po celém hřišti, všichni hráči obou týmů si hlídali zvolenou strategii a organizaci hry. Zajímavý je fakt, že ani jeden trenér zdaleka nevyužil možnosti střídání. Trenér Trpišovský střídal třikrát v posledních pěti minutách a trenér Guĺa v 71. minutě jednou a dva hráče v nastaveném času. Předpokládám proto, že hra jim fungovala podle představ a nebylo proto proč střídat. Nikdo nechtěl udělat chybu i v této variantě.