Několikrát jsem se ve svých komentářích zmínil o tom, jak zaostale fungoval náš fotbal v oblasti práce trenérů v době, kdy jsem ještě aktivně hrál fotbal na prvoligové úrovni. Věřím tomu, že mnozí, po přečtení těch vět, tomu ani nechtěli věřit. Například, že neexistovala žádná taktika, nenacvičené obranné standardní situace atd. Stejně tak byl naprosto neprofesionální přístup hráčů. Nechci všechny tzv. „házet do jednoho pytle“, už proto, že být hozen do takového pytle bych si nezasloužil ani já. A věřte, že mě tento přístup mých spoluhráčů nebyl jedno, jenže se s tím nedalo nic dělat. A nejhorší na tom bylo, že tento „šlendrijánský“ přístup měl tenkrát jasnou zelenou.
Proto mě jako další důkaz o tomto historickém vývoji českého fotbalu a v dalších letech pozitivní změně zaujal rozhovor v deníku Sport s bývalým reprezentantem a dnes hráčem Českých Budějovic Tomášem Sivokem. Ten rozhovor byl dlouhý, ale mně pro naplnění nadpisu tohoto komentáře stačí okomentovat dvě myšlenky, které tento zkušený a dle tohoto rozhovoru usuzuji i inteligentní fotbalista, vyslovil.
Myšlenka Tomáše Sivoka č.1: „Je moc brzy na to, abychom chodili po Budějovicích jako mistři světa. Po tréninku jsou všichni v posilovně, nikdo nejde chlastat nebo hrát automaty“. Podle mého názoru není náhodou, že si vybral pro konec svého vyjádření termíny „chlastat“ a „hrát automaty“. To byl totiž před lety velký problém některých hráčů jihočeského klubu. Dokonce se tradovalo, že někteří z nich tráví více času v kasinu než na tréninku. Ano, pokud jste si vzpomněli, že v té době šéfoval hráčské kabině Tomáš Řepka, v kádru byl další hráč souzený za ublížení na zdraví při rvačce v baru a několik dalších „mistrů“, tak to je přesně to období. Už tenkrát jsem tvrdil, že to za tohoto stavu pro České Budějovice nedopadne dobře a také nedopadlo. Tým sestoupil do druhé ligy a trvalo mu to poměrně hodně sezón, než se do nejvyšší soutěže vrátil. A proč to tak dopadlo a dlouho trvalo se vrátit? Protože klub vedli lidé, kteří postrádali fotbalovou odbornost, zato měli ve fotbalovém prostředí podobné zkušenosti, jako zmiňovaní problematičtí fotbalisté. Zkrátka podle pořekadla „vrána k vráně sedá“. Tvrdím to proto, že jsem stoprocentně přesvědčený, že já bych do svého klubu takové hráče nevzal.
Dnes je to v Českých Budějovicích zcela jiné a mluvil o tom v rozhovoru v deníku Sport i Tomáš Sivok. Pracovitý a odborně zdatný trenér Horejš a jasně nastavená pravidla pro všechny hráče bez výjimky. Navíc platí, že kdo tato pravidla nedodržuje, tak nejen že nehraje, takový hráč v týmu vůbec nesmí být. A hele, ono to funguje, nováček z Českých Budějovic je na osmém místě tabulky.
Myšlenka Tomáše Sivoka č.2: týká se práce trenérů v současném fotbalu, když říká: „V Českých Budějovicích vycházíme z toho, že v dnešním fotbalu rozhodují detaily. Dávno pryč jsou doby, kdy trenér hodil hráčům míč a houkl na ně: „Od první do poslední minuty utkání budete jezdit“!!!
Ano a já dodám, a psal jsem o tom už několikrát, že to opravdu stačilo k tomu být fotbalovým trenérem. Dnes už to, jak potvrdil ze své zkušenosti i Tomáš Sivok, nestačí. A já tímto směřuji k tomu, že si proto kdejaký fotbalista nemůže myslet, třeba i úspěšný reprezentant, že bude fotbalovým trenérem na nejvyšší úrovni, že hrál dobře fotbal, tak musí být dobrý trenér. Dnes musí mít totiž trenér znalosti nejen z fotbalové specializace, ale také z psychologie, pedagogiky, zkrátka umět pracovat s lidmi, tzn. především vhodně komunikovat se svými podřízenými, tedy fotbalisty, ale také s nadřízenými, médii, fanoušky a realizačním týmem, dokázat přenést svoje představy o způsobu hry na hřiště a přesvědčit i své fotbalisty o tom, že je to správná vize. A to zřejmě trenér Českých Budějovic Horejš dokáže velmi dobře. Proto patří do menší skupiny současných prvoligových trenérů, bývalých prvoligových fotbalistů.