Už v minulém komentáři k 28. kolu F:L jsem konstatoval, jak skvělá je pro dramatičnost a regulérnost soutěže nová skladba utkání s nadstavbou. A zcela tuto myšlenku potvrdilo i předposlední, tedy 29. kolo základní fáze F:L. Mnohé kluby totiž ještě nemají jistotu účasti v cílené skupině (o titul a evropské poháry, střední o kvalifikaci Evropské ligy a skupině o záchranu) a navíc na základní část ihned navazuje nadstavbová část, kde se dá hodně bodů získat a pozici si tak vylepšit nebo naopak mizivým ziskem bodů pozici zhoršit na úkor jiných.
Určitě nikdo jsme nečekali propadák největších favoritů týmů Slávie, Plzně a Sparty, které získaly v součtu pouhý jeden bod za remízu Plzně 1:1 v Příbrami. Pro úplnost Slávie prohrála 0:1 ve Zlíně a Sparta dokonce na svém stadionu se zachraňující se Karvinou 1:3. Z hlediska příčin těchto nezdarů je evidentní, že u všech tří se jedná podle mého názoru o rozdílné příčiny. Slávie zcela určitě „dojela“ na náročný zápasový a cestovatelský program posledních týdnů (více v dalším textu), Plzeň díky dlouhodobému útlumu výkonnosti vzhledem ke složení základního kádru hráčů a Sparta díky podcenění soupeře a upnutí se především ke středečnímu semifinále MOL Cupu se Slávií. Z této soutěže má totiž jednu z možností probojovat se do skupiny Evropské ligy.
Nejdříve tedy ke Slávii. Často slýchám, že několikatýdenní zápasový program týmu není problém, protože hráči raději hrají, než trénují. Tato věta má určitě pravdu, jen odpovídá na úplně jinou otázku. Konkrétně na dotaz: „Co mají fotbalisté raději, utkání nebo trénink?“ Většinou tak odpovídají bývalí ligový fotbalisté, kteří ovšem nemají potřebné znalosti z anatomie a fyziologie, tedy z chování organismu při zátěži. Zátěží rozumím fyzickou a samozřejmě psychickou. Trenéři to většinou nechtějí do médií po utkání komentovat nebo přiznat, zřejmě z obavy o nedostatečném tréninku, za který oni ručí, navíc nechtějí svým hráčům vytvářet alibi do dalších těžkých utkání, ale po utkání ve Zlíně to přiznal velice zkušený kapitán Slávie Milan Škoda. Já to mám vyzkoušené i z pozice trenéra u svých svěřenců a opravdu to tak funguje, což potvrdí každý odborník na fyziologii zátěže. Receptem je kvalitní regenerace a čistá hlava… Nakonec s tím souhlasili i hráči Zlína, když po vítězném utkání přiznali, že v taktickém plánu s únavou soupeře počítali. Opakuji, že se jedná o několikatýdenní zápasový režim víkend a utkání v týdnu, což je právě případ Slávie. A platí to dvojnásob pro utkání se soupeřem, který tento náročný režim nemusí absolvovat.
Soupeř Slávie v boji o titul Plzeň jen remizovala v Příbrami 1:1. Utkání jsem neměl možnost sledovat, ale podle médií lze usoudit, jak utkání probíhalo. Hráči Plzně měli míč pod kontrolou, domácí tým čekal na chybu v rozehrávce a hrozil z rychlých protiútoků. A to je přesně scénář, který vyhovuje hráči typu Matouška. Je extrémně rychlý a hra do volného prostoru mu vyhovuje. I proto se zatím neprosadil ve Slávii, která hraje v naší lize více do zatažené obrany soupeřů a v takovém případě není pro Matouškovu rychlost prostor. Proto je na hostování v Příbrami, kde by měl pravidelným herním zatížením zdokonalit práci s míčem v rychlosti a poté se vrátit do Slávie. On totiž fotbal spěje, ať se to někomu líbí nebo ne, k maximální rychlosti po vzoru Ajaxu Amsterodam. S tím nekoresponduje složení týmu Viktorie Plzeň. Tým má hodně zkušený kádr hráčů, ale mně tam chybí dravost a potřebný entuziasmus, zkrátka hladovost po úspěchu. To všechno má naopak Matoušek, který v utkání s Plzní pomohl vyrovnávací brankou i svému mateřskému klubu Slávii v boji o mistrovský titul.
Pražská Sparta nepříjemně šokovala prohrou 1:3 s Karvinou hrající o sestup do FNL. Pikantní na tom je, že si karvinští před několika týdny na pomoc pozvali zkušeného trenéra Františka Straku, sparťanského srdcaře. Samozřejmě i mě napadla paralela s utkáním Sparty s Viktorií Plzeň před lety, kterou vedl stejný Straka, jako dnes Karvinou a hrála o záchranu stejně, jako dnes Karviná. A aby se to nepletlo i tenkrát Sparta prohrála 1:3. Mám pocit, že Karvinou nepodcenili jen hráči Sparty, ale i trenér Ščasný, který už zřejmě myslel na středu na utkání se Slávií v MOL Cupu. Ale to poznáme až ve středu po oznámení základní sestavy.
V každém případě trenér Straka prokazuje v Karviné kvalitní práci. Má v tomto konkrétním zadání, zachránit pro Karvinou nejvyšší soutěž, velkou zkušenost. Nečekaně to ocenili i fanoušci Sparty na tribunách.
Dalším očekávaným utkáním bylo derby Slezska na stadionu ve Vítkovicích, kde domácí Baník přivítal Opavu. V parádní atmosféře vyprodaného stadionu domácí vyhráli 2:0. Mě ovšem zaujalo, že v podobné situaci, jako trenér Karviné Straka byl nyní už hráč Baníku Kuzmanovič, který ještě nedávno střílel góly za Opavu. A tuto „zradu“ mu ještě mnozí fanoušci Opavy nedokázali odpustit a dávali to najevo, což já opravdu nepochopím. U trenéra Straku šlo o to, že často mluvil o sparťanském srdci a potom odešel do Slávie, jenže fotbalista Kuzmanovič nikdy o opavském srdci nemluvil, jen přijal nabídku movitějšího zaměstnavatele a pomohl tak i vyřešit ekonomické problémy opavského klubu.
Ke zbývajícím utkáním jen telegraficky: Sigma Olomouc porazila Teplice 2:0 a definitivně se vymanila z hrozby spodní skupiny o záchranu a teoreticky může vystřídat po příštím kole právě Teplice ve vedoucí skupině.
Zajímavé utkání se hrálo v Liberci, kde domácí Slovan porazil Slovácko 3:2. Doslova raritou je fakt, že domácí tři branky vstřelil útočník Kozák a všechny z pokutových kopů, což se zdá na první pohled jednoduchá práce, ale z vlastní zkušenosti vím, že kopat penaltu proti stejnému brankáři není jednoduché. Já jsem byl v této pozici v dresu Škody Plzeň v utkání se Zbrojovkou Brno o víkendu v lize a v týdnu v poháru proti brankáři Pepíkovi Hronovi. Opravdu jsem měl v hlavě zmatek v tom, kam kopnout tu druhou penaltu a trefil jsem břevno. Třikrát v jednom utkání je velká odvaha a za to Libora Kozáka musím obdivovat a pochválit.
Hráči Bohemians konečně získali tři body na svém stadionu v Ďolíčku při výhře se silným Jabloncem po výsledku 1:0, Dukla Praha jen remizovala 2:2 v utkání s Mladou Boleslaví. I když je v situaci Dukly bod málo, je třeba ocenit, že se hráčům Dukly podařilo alespoň vyrovnat, když ještě 15 minut před koncem byl stav 0:2 pro hosty. Naopak pro trenéra Mladé Boleslavi Webera je to zcela jistě nepochopitelné selhání.
Potěšitelná je zcela jistě i návštěva na tribunách stadionů v průměru přes 6 tisíc. Nejvíce v Ostravě 15 a na Spartě 10 tisíc. Naopak na Dukle necelá tisícovka…