Všeobecně se všude říká a píše, že fotbal se hraje pro diváky, že fotbal, a sport obecně, je zdrojem emocí a podobně. Vždy jsem si myslel, že s těmi emocemi se to přehání, ale poslední fotbalový týden mě vyvedl z omylu. Emocí byla plná hlava, jen bohužel včetně těch negativních. Mám na mysli zbabělý čin zcela jistě pomateného fanouška Viktorie Plzeň, který vhodil pyrotechniku úmyslně do sousedního sektoru fanoušků. Je dobře, že byl identifikován a bude potrestán.
Naštěstí ke sportu patří i pozitivní emoce, které nám všem, kteří fandíme fotbalu a tentokrát bez rozlišení klubové příslušnosti, naordinovala pražská Slávie. Čtvrteční večer na slávistických tribunách i v bytech u televizní obrazovky po celé republice byl nezapomenutelný a jsem přesvědčen, že pozitivní emoce vyvolal i u zarytých Sparťanů. To všechno muselo vyvolat vyřazení pětinásobného vítěze Evropské ligy FC Sevilly. I když v brance španělského gigantu nastoupil můj někdejší svěřenec ve Vítkovicích Tomáš Vaclík, kterému moc fandím, protože je to pracovitý fotbalista a má, jak se říká hlavu na správném místě a uvnitř hlavy všechno srovnané, tak i o mě platí, že jsem byl plný pozitivních emocí.
Ne jen z postupu Slávie, ale také z jejího výkonu a také samotného dramatického průběhu. Tým Slávie dvakrát vedl (1:0 a 2:1), soupeř vždy vyrovnal. Prodlužovalo se, Sevilla se ujala vedení 2:3 a pokud by chtěla Slávie postoupit, musela vstřelit dvě branky. To se jí v poslední minutě prodloužení podařilo a celý stadion byl v transu, protože na ukazateli stálo 4:3 pro Slávii. Jestli si někdo myslí, že to přišlo náhodou a jak se říká samo, tak se šeredně mílí. Byl to důsledek precizního taktického plánu na utkání a konkrétního soupeře ze strany celého realizačního týmu v čele s trenérem Trpišovským, realizace tohoto taktického plánu ze strany hráčů a vzhledem k průběhu utkání i prokázání mentální odolnosti hráčů a celého týmu.
Budu se už poněkolikáté ve svých komentářích opakovat, ale práce dvojice Trpišovský trenér a Nezmar sportovní ředitel je unikátní a skvělé výsledky Slávie a před tím Liberce nejsou žádná náhoda. Je to výsledek jejich nejen odbornosti fotbalové, ale i psychologické. Je to zkrátka práce s lidmi a na to nestačí jen mít skvělou hráčskou minulost, jak se mnozí fotbalisté domnívají. Ano, mají k tomu ve Slávii vytvořené skvělé podmínky v podobě vysokého ekonomického polštáře v podobě rozpočtu a tím i možnosti získat do svého týmu typologicky vhodné hráče, ale já na tom oceňuji, že dlouhodobě dbají na mentalitu a charakter hráčů. A na hřišti je to vidět a viděli jsme to i ve čtvrtek v utkání s FC Sevilla.
Všichni aktéři čtvrtečního utkání ze Slávie, tedy hráči a trenéři, si po utkání přáli ve čtvrtfinále za soupeře tým z anglické Premiére league. Ve hře je ještě Arsenal a Chelsea. Já už v této chvíli vím, že přání se jim splnilo, los jim přisoudil FC Chelsea. A víme už také, že v případě postupu do semifinále by tým Slávie nastoupil proti vítězi čtvrtfinálového duelu mezi Benfikou Lisabon a Eintrachtem Frankfurt. Ale není třeba předbíhat, na řadě je nyní 11. a 18. dubna FC Chelsea.