Zbylých 14 klubů mi musí prominout, ale v tomto 10. kole HET ligy byl jednoznačným šlágrem souboj největšího předsezónního favorita na mistrovský titul pražské Sparty s aktuálně reálným největším favoritem na mistrovský titul Viktorií Plzeň. Reálně největším favoritem proto, že tým trenéra Pavla Vrby si i po utkání na Spartě nejen udržel neporazitelnost, ale vytvořil i historický rekord v počtu výher za sebou od 1. po 10. kolo naší nejvyšší fotbalové soutěže. A paradoxem je, že ten rekord sebral právě Spartě Praha a navíc na jejím stadionu.
Než se dostanu k samotnému utkání, tak krátce k tomu rekordu. Přiznávám se, že před zahájením letošního ročníku HET ligy jsem zejména po investicích pražských klubů Sparty a Slávie takovou dominanci Viktorie Plzeň nečekal. Všichni trenéři víme, jak je důležitá dlouhodobě budovaná součinnost hráčů včetně znalosti trenéra a hráčů navzájem, přesto mě ten rozdíl překvapil. Na druhou stranu je to pro fotbal dobře, protože i tento případ potvrzuje fakt, že jen maximální balík peněz úspěšnost fotbalového týmu nezaručí, jak si mnozí majitelé či důležití lidé v klubech myslí a v minulosti myslelo a ta otřepaná fráze, že „si to musí všechno sednout“ má opodstatnění. Na druhou stranu tato fráze by neměla být alibi pro trenéra. A v případu současné Sparty už vůbec ne, protože Sparta všechno dělala s cílem uspět v letošním ročníku nejvyšší soutěže a získat právo hrát skupinovou fázi Ligy mistrů. A i já předpokládám, že největším poučením to je pro majitele a vedení Sparty.
Viktoria Plzeň dokázala vyhrát i na Spartě sice nejtěsnějším rozdílem 0:1, ale to jsou pro ni body ceněné zlatem, možná spíše blížícím se mistrovským titulem. A na ten už bych si já klidně vsadil, i když je to ještě hodně daleko. Všiml jsem si, že se různí názory v tom, kdo si zasloužil v tomto utkání vyhrát. Já tvrdím, že Viktoria Plzeň a vím, že mnozí mají jiný názor. Tým Viktorie totiž podle mého názoru opět předvedl sebevědomý výkon podložený výbornou organizací a schopností zapojit do finální fáze v ofenzívě více hráčů, tradičně včetně krajních obránců, výborně si poradil s prostorem a s míčem Daniel Kolář včetně rozhodující hlavičky. Při ní si vysloužili kritiku bránící hráči Sparty, jenže si nikdo nevšiml, že při centru Hejdy a klíčové a skvělé hlavičce Koláře bylo v pokutovém zemí Sparty hned šest hráčů Plzně, sedmým byl těsně za pokutovým zemím centrující Hejda plus jeden další hráč. Všichni do 22 metrů od branky Sparty. Záda jim jistili jen dva zbylí fotbalisté. A proto bránící hráči Sparty nestihli obsadit všechny a na Koláře nedosáhli.
Ano, i já souhlasím, že Sparta sehrála nejlepší utkání v letošní sezóně. Jenže kdy už by tomu tak nemělo být, než v utkání s Viktorií Plzeň. Já s tím také souhlasím, ale Plzeň hrála po vedoucí brance to, co potřebovala a i podvědomí takto funguje. Vedu 1:0, hlavně nesmím branku obdržet a vyhraji. I proto se Plzeň stáhla a Sparta naopak i příchodem Tomáše Rosického začala šturmovat a tlačit se do zakončení. Stížnosti na rozhodčího jsou naprosto liché. Všechny sporné momenty vyřešil podle mého názoru správně. Možná měl udělit některému z hráčů Plzně dříve žlutou kartu (Hejdovi), ale to na výsledku nic nemění.
Svoji extratřídu potvrdil po svém příchodu na hřiště Tomáš Rosický. Jeho přihrávky „měly oči“ a i přes hodně agresívní souboje dokázal tvořit hru a předkládat spoluhráčům (Zahustelovi, Václavu Kadlecovi) skvělé finální přihrávky. Václav Kadlec byl velmi pohyblivý, dělal svojí rychlostí problémy zejména mladému obránci Havlovi. Jeho jmenovec Michal Kadlec nebyl moc vidět a podle mého názoru na tomto hráči, který svým matným herním projevem dává najevo blížící se konec profesionální fotbalové kariéry, by ve Spartě neměli stavět.
Zaujala mě také základní sestava Sparty, ve které se tentokrát objevili jen dva cizinci (Slováky Dúbravku a Štětinu za cizince nepovažuji) Biabiany a Mavuba, což je také ukázka toho, jak se letní investice do hráčského kádru „osvědčily“. Naopak Viktoria Plzeň nastoupila v aktuálně osvědčené sestavě, zaujal mě po svém nástupu ve druhém poločasu Václav Pilař. Hrál s chutí a byl velmi aktivní.
Největší rival obou soupeřů z Letné pražská Slávie až na pátý pokus (po čtyřech remízách) dokázala vyhrát na hřišti soupeře, tentokrát v Karviné 0:2. Jak řekl její trenér Šilhavý po utkání, vytvořila tak tlak na Plzeň před utkáním na Spartě, ale Viktoriáni si s tím tlakem poradili a udrželi si náskok na Slávii osm bodů (na Spartu mohutných 15). Potěšit je může posun na druhou příčku v tabulce před Sigmu Olomouc, která nedokázala na Andrově stadionu vstřelit branku čtvrtému týmu v tabulce Jablonci. Utkání jsem sledoval z tribuny a z mého pohledu chybělo hráčům Sigmy více agresivity ve finální fázi útočných akcí uvnitř pokutového území a více přímočarosti. Pro mě škoda, že se hrálo bez branek v utkání, kdy jsem viděl tým Sigmy poprvé na vlastní oči.
Se zájmem jsem očekával utkání dvou klubů, kde v posledním období došlo k výměně trenéra. Tedy utkání Zbrojovky Brno se Slováckem. V Brně totiž vsadili na zkušeného trenéra Pivarníka a ve Slovácku na začínajícího ligového trenéra mého někdejšího svěřence Michala Kordulu. U něj je to dokonce první angažmá v pozici hlavního trenéra. Nakonec zvítězila trenérská zkušenost trenéra Pivarníka, který doslova překopal základní sestavu týmu, což přivedlo Zbrojovku k zisku tří veledůležitých bodů v boji o záchranu. Mnohé překvapilo, že nenastoupila ani největší letní posila předchozího trenéra Habance Pilík. Trenér Pivarník v této situaci vsadil na bojovnější typy hráčů a to se vyplatilo, i když v závěru utkání právě před chvílí nastoupivší Pilík vstřelil druhou branku Brna.
Liberec na domácím stadionu porazil Duklu Praha 3:0, což byl nejpřesvědčivější způsob zisku tří bodů v tomto kole. Jenže ze sestřihu utkání vyplývá, že hostující hráči Dukly neproměnili několik stoprocentních šancí a nadále zůstávají na hřištích soupeřů jen se ziskem jednoho bodu a skóre 5:18 v šesti utkáních.
Poslední tři utkání 10. kola měla jednu společnou charakteristiku. Tým, který první vstřelil branku se neradoval z výhry, ve dvou případech se vítězům podařilo průběh utkání dokonce úplně otočit. Podařilo se to Zlínu v utkání s Jihlavou a to v úplném závěru z pokutového kopu po faulu, který byl rozhodčím posouzen velmi přísně. Zlín takto vyhrál 2:1.
Stejný kousek se podařil i bojovnému týmu Bohemians Praha v utkání s Baníkem Ostrava. Tady zaujalo, že první dvě branky v utkání (každá na jiné straně) padly z ofsajdového postavení střelců Baroše a Kabajeva. Kdyby hlavní rozhodčí dal na svého asistenta na pomezní čáře, tak by rozhodující branka nepadla, protože praporek pomezního rozhodčího signalizoval ofsajd. Naštěstí rozhodčí vzal rozhodnutí na sebe, protože byl v těsné blízkosti finální přihrávky a viděl dobře, že míč skórujícímu hráči Bohemians posunul hráč Baníku Ostrava.
Třetí utkání skončilo nakonec remízou. Domácí Mladá Boleslav obdržela vyrovnávací branku Teplic na 2:2 v závěrečných minutách.
Při pohledu na tabulku HET ligy si nelze nevšimnout šestice týmů, které v závěru tabulky dělí pouze jeden bod. Tři mají bodů sedm a tři týmy osm. Mě mrzí, že hned pět z nich má sídlo na Moravě.
Na stadiony si našlo cestu v průměru něco málo přes 5.500 diváků a to je na české poměry slušné číslo. A to nehrály aktuálně tradiční nadprůměrně navštěvované domácí bašty Ostrava, Slávie a Plzeň na domácím stadionu.