Svoje komentáře k průběhu jednotlivých kol naší nejvyšší fotbalové soutěže směřuji především k trenérům či příznivcům fotbalu, kteří se dokáží v problematice trénování a fungování fotbalového týmu orientovat. Proto se snažím nesdělovat jen fakta k utkáním, která si dnes každý může najít na internetu, ale vypíchnout určitý trend, který se ve fotbalu obecně nebo v tom českém objevuje a aktuální kolo ho potvrdilo. Navíc ze své trenérské vrcholové i současné praxe vím, že mnozí lidé aktivně ve fotbalu se pohybující nezaznamenali mnohé změny, které současný fotbal přináší ve srovnání s dobou minulou. Po minulém 7.kole jsem se zaměřil na zásadní vliv organizace hry pro úspěšné fungování fotbalového týmu a nyní zase na změnu myšlení a progresivnost spojenou s koncepčností trenérů a trpělivostí jejich nadřízených, která byla v minulosti minimální.
Překvapivě nezačnu u tří českých fotbalových gigantů Plzně, Slávie a Sparty, i když o nich bude také řeč. Začnu utkáním 8.kola, v kterém Sigma Olomouc porazila Duklu Praha s přehledem 3:0 a navážu na moji poznámku v minulém komentáři, že trenér Jílek těží ze spolupráce s trenérem Hřebíkem ve Spartě a v reprezentaci U19. A v tomto týdnu mě proto zaujal velmi zajímavý rozhovor s trenérem Jílkem (všem fotbalovým staromilcům především z řad bývalých prvoligových fotbalistů bych ho doporučoval přečíst), kde on se vyznává, kromě jiného, z toho, že teprve trenér Hřebík mu v trenérské práci tzv. „otevřel oči“ a dnes z toho trenér Jílek těží. Podobnou cestou si prošel i dnes velmi úspěšný trenér Slávie Šilhavý u trenéra Brücknera. Jedno měly tyhle případy společné. Jednalo se o progresívní způsob práce odhaduji 10 let před ostatními. Trenér Brückner tuto svoji genialitu zúročil v reprezentaci, trenéra Hřebíka bohužel odsunuli ve Spartě k mládeži.
Proč mě toto téma a výsledky Olomouce a Sparty (o ní bude řeč za chvíli) v tomto kole tak zaujaly? Protože ve fotbalu pracuji celý život, prošel jsem mnoha obdobími změn a zavádění moderních trendů v oblasti kondiční, taktické a mentální přípravy, které měly v Česku vždy velmi silné odpůrce z řad tzv. odborníků především trenérů z řad bývalých fotbalistů a snažil se je proto aplikovat do své práce a pociťoval jsem podobnou nevoli kolem sebe, jako trenér Hřebík. Není totiž náhoda, že si mě Jablonec v roce 2001 vybral jako trenéra k prvoligovému týmu jako náhradu za trenéra Hřebíka, který odešel do Sparty. V této chvíli, při psaní tohoto komentáře, jsem si ze svého bohatého archívu vyndal rozhovor redaktora deníku Sport pana Hartmana s trenérem Jablonce Paličkou ze dne 3.9.2002, který má podtitul moji větu: „Hřebík otevřel lidem oči“. Usuzuji, že chápete, jak moc mě zaujal rozhovor s trenérem Sigmy Olomouc Jílkem, a že to považuji za velký posun ve vnímání současných trendů ve fotbalu a jako posun v jejich akceptování českým fotbalovým prostředím. Navíc se jedná o trenéra bez hráčské minulosti a to je opět další prolomení českého mýtu o tom, že úspěšným trenérem může být jen bývalý úspěšný fotbalista. Zkrátka konečně se prosazuje odbornost nad populismem a amatérismem.
I já jsem byl aktuálně svědkem podobného procesu v mém současném klubu, když jeden z bývalých dobrých fotbalistů narazil, po sedmi porážkách rezignoval a já doufám, že on i jeho obdivovatelé pochopili, že současný fotbal a práce s hráči, tedy k trenérské práci nestačí jen úspěšná hráčská minulost. A to je trend, o kterém jsem psal již v roce 2005 jako svou zkušenost z trenérské práce, mnozí se při jejím čtení ironicky usmívali a až dnes už to snad většina majitelů klubů pochopila, včetně toho mého současného.
Proto jsem rád, že se v Česku, jak jsem naznačil v nadpisu tohoto komentáře, mění i atmosféra kolem trenérského řemesla, že se i trenér Sparty Stramaccioni pozitivně vyjadřuje o spolupráci s trenérem Hřebíkem, že trenér Jílek v Olomouci dostal hodně prostoru pro uplatnění svých představ o fotbalu (pomohla mu zřejmě také neutěšená ekonomická situace klubu, jinak by už trenérem Sigmy nebyl), že pan Křetínský na české poměry trpělivě věří nastoupené cestě svojí a svého trenéra (i když přiznávám, že i já některé kroky trenéra Sparty těžko chápu), moc se mi líbí, jak je konečně nekompromisní v odrážení nesmyslných požadavků a chování tvrdého jádra fanoušků Sparty. To všechno vedlo v tomto kole k výhře Sparty s Teplicemi 3:0.
Dvě branky vstřelil Václav Kadlec, tedy hráč, kterého jsem nedávno kritizoval. I v tomto případě považuji nekompromisní postup trenéra Stramaccioniho v případu Václava Kadlece a jeho liknavému přístupu ke své dobře placené práci za správný. Bez podpory nadřízených, by to ovšem dopadlo jinak. Výsledkem případu Václava Kadlece je jeho nárůst formy. Je otázkou, jak dlouho mu to vydrží. V minulosti v Česku tyto případy často končily postupnou tvorbou skupinky „teroristů“, která zajistila odvolání trenéra. Že to je nemožné? Věřte, vím o čem mluvím, zažil jsem to! Ano, i vyslovení důvěry trenérovi proti hráčovi nebylo v minulosti pravidlem.
A teď k dalším utkáním 8.kola HET ligy. Už skoro ani nepřekvapilo, že Viktoria Plzeň prodloužila šňůru výher na osm. V Mladé Boleslavi famózně začala a brzy vedla 2:0 po brankách Krmenčíka a cenrtech Limberského, který bohužel utkání nedohrál pro zlomeninu lícní kosti. A zase jsme u trenérské profese, protože se potvrzuje, že trenér je ten nejdůležitější hráč celého týmu. Pokud to tak ve vyjímečných případech není, tak v tomto případě trenéra Vrby určitě ano.
Další adept na titul Slávie Praha tradičně na hřišti soupeře, tentokrát ve Zlíně sice remízovala 1:1, ale v jejím případě neplatí, že získala bod, ale v jejím případě dva ztratila, protože Viktoria Plzeň nebezpečně uniká a náskok osmi bodů na Slávii a dokonce deset na Spartu je hrozivý.
Jablonec vyhrál na Bohemians 1:0, jenže domácí tým neproměnil hodně vyložených šancí a potvrdilo se známé rčení o nekvalitě hráčů v případě málo vstřelených branek. Já jsem přesvědčen, že se to u tak mladých hráčů, kteří tvoří mužstvo Bohemians dříve nebo později zlomí a kromě dobré organizaci budou „klokani“ branky střílet.
Na konci tabulky se hrála velmi zajímavá utkání, důležitá pro oba soupeře. Obě utkání, mezi Karvinou a Brnem i mezi Jihlavou a Baníkem Ostrava skončila výhrou 2:1 domácího týmu, i když oba dva musely výsledek otáčet po první obdržené brance. A to se ve fotbalu tak často nestává, navíc u vyrovnaných soupeřů.
V pondělní dohrávce si tým Slovácka odvezl i s dávkou štěstí z Liberce bod za remízu 1:1, což je první ligový bod mladého trenéra Michala Korduly, mého někdejšího svěřence v Ratíškovicích a Jablonci. Jen tu žvýkačku v ústech při pozápasovém televizním rozhovoru bych mu vytknul…
Tento komentář jsem hodně věnoval profesionalizaci českého fotbalového prostředí. Často slýchávám pochybnosti o tom, co to vlastně je to „české fotbalové prostředí“. Snad si každý čtenář tohoto komentáře už dokáže vyhodnotit, co to znamená v oblasti trenérské, protože jsou i jiné jako rozhodčí, prostředí na stadionech, diváci atd. Je to sice jen malá součást, která se týká speciálně práci trenérů, která byla v minulosti bez potřebného respektu a trenéři byli často ti poslední, kteří měli slovo v řešení důležitých okolností v týmu nebo klubu. Jsem rád, že na uvedených aktuálních případech jsem mohl doložit, že doba se mění i u nás směrem k respektu k trenérskému povolání a směrem k odbornosti. Stále více se prosazují trenéři sice bez vrcholové fotbalové minulosti, ale s přirozenými komunikačními schopnostmi, znalostmi psychologie, pedagogiky, fotbalovou odborností a profesionálním přístupem. A po tom jsem já dlouhá léta volal.