Zlepšující se počasí přilákalo na stadionech i solidní návštěvnost s průměrem necelých 5 tisíc diváků na utkání. Možná měl tento fakt (lepšící se počasí) vliv i na rekordní jarní střeleckou potenci fotbalistů. V síti soupeře (tentokrát opravdu bez vlastních branek) se ocitlo 21 míčů, což je o jeden více, než v kole 18.
Jenže to není všechno, co mě v tomto kole zaujalo. V současném fotbalu díky taktické vyspělosti týmů (což nemají rádi diváci, protože tak padá málo branek) se stává docela vyjímečně, aby v utkání bodoval naplno tým, který inkasoval první branku v utkání. Tentokrát se to stalo hned třikrát a k tomu ještě v dalším utkání první vstřelená branka stačila jen na remízu. Nejdříve k těm stoprocentním obratům ve skóre.
Určitě nejzajímavější bylo i v tomto směru utkání v Karviné, kam přijela mistrovská Viktoria Plzeň. Karvinští i v tomto utkání potvrdili, že jsou jedním z největších překvapení ročníku zcela právem. Hrálo se ve výborné atmosféře zaplněného nového stadionu, ale hlavně se hrál výborný fotbal. Karvinští v utkání totiž dvakrát vedli, ale nakonec se museli poklonit svému zkušenému soupeři z Plzně po vítězné brance na 2:3 v 90. minutě. Jenže moji pochvalu si zaslouží i hráči posledního mistra, protože i přes nepříznivě se vyvíjející utkání dokázali zmobilizovat všechny síly a překlopit zisk moc důležitých tří bodů na svoji stranu. A to museli dotahovat nepříznivé skóre hned dvakrát. Domácí se ujali vedení brankou Wágnera (bývalého hráče Plzně). Vyrovnání zařídil až v 72. minutě zkušený Bakoš. Jenže než se hráči Plzně stačili srovnat s úkolem vstřelit ještě vítěznou branku, tak inkasovali podruhé v 76. minutě. A to byla tedy velká psychická rána. Naštěstí se konečně připomněla zimní posila Rakušan Ivanschitz, který s přehledem v 82. minutě znovu srovnal stav na 2:2. Jenže to Viktorii nestačilo. S vidinou opětovného návratu do čela tabulky při zisku tří bodů mužstvo uzamklo domácí hráče před jejich branku a odměnou byla branka, kterou vstřelil Hořava v 89. minutě.
Snad se i tímto ziskem tří bodů uklidní situace v klubu ve věci spekulací o důvěře trenéru Pivarníkovi natolik, že boj o mistrovský titul mezi Slávií Praha a Viktorií Plzeň bude ještě hodně napínavý.
Největší konkurent Plzně pražská Slávie sice vstřelila v Liberci první branku, ale domácí tým na ni dokázal odpovědět a i přes velkou snahu a aktivitu hráčů Slávie se na skóre a dělbě bodů nic nezměnilo.
Dalším utkáním, ve kterém tým, který první skóroval, ale bodově vyšel naprázdno bylo utkání Slovácka s Mladou Boleslaví. Hosté se sice ujali vedení už v 5. minutě pěknou brankou Přikryla (klasický obstřel brankáře), ale potom se obraz hry změnil ve prospěch domácích, kteří dokonali zvrat díky brankám ze standartních situací. Ve 38. minutě vyrovnal Zajíc a v 90. domácí Havlík vstřelil vítěznou branku. I toto utkání nabídlo hodně dramatický průběh a muselo se divákům (zejména domácím) líbit.
Třetí obrat dokonala v pražském derby Dukla Praha. Ta obdržela branku hned po několika desítkách vteřin od zahajovacího hvizdu utkání. V té chvíli se zdálo, že je to pro domácí „klokany“ vysvobození od dlouhé série bez vstřeleného gólu, ale všechno bylo nakonec jinak. Hosté dokázali brankami Holendy a Bezpalce (druhá opět po rohovém kopu) otočit vývoj utkání a na Julisku si odvezli všechny tři body.
Hodně se v posledních dnech napsalo o pražské Spartě a všichni jsme byli zvědaví na její výkon a výsledek v utkání s ambiciózním Zlínem po výměně trenérů. Zkušený trenér Rada dostal zcela jistě za úkol srovnat kabinu hráčů, nastolit více disciplíny a implantovat do hry Sparty více bojovnosti a zarputilosti. Jenže to mnohdy nestačí a potvrdilo se to i tentokrát. Sparťané nezúročili ani čtvrthodinovou přesilovku po vyloučení Matějova, který školácky sestřelil hráče Sparty při vědomí již obdržené karty žluté. Trenér Rada podle očekávání vsadil více na zkušené hráče, což se v dobách jeho prvoligových trenérských působení stávalo běžně, protože starší hráči trenérovi tzv. hlídali kabinu a trenér měl tak méně práce. Jenže dnes je situace jiná, mladí mají zelenou a podle mého názoru by měli hrát nejkvalitnější fotbalisté bez ohledu na věk. Šanci tedy dostali Vácha a Néstor místo mladých Sáčka a Konatého. Bohužel pro Spartu utkání skončilo bez branek a nakonec za takový výsledek může být Sparta ráda, protože Zlín měl dvě největší vyložené šance.
Druhé bezbrankové utkání se hrálo v Hradci Králové, kam přijelo na jaře neporazitelné Brno. Sice neporazitelné, ale jen s jednou nejtěsnější výhrou a po Hradci čtyřmi remízami, z toho poslední tři bezbrankové. Po utkání trenér domácích Pilný sympaticky nabídl svou rezignaci, ale vedení klubu ji nepřijalo.
V posledních dvou utkáních, na rozdíl od těch předchozích, bylo o vítězi utkání jasno poměrně brzy. Do Jablonce si přijela pro debakl 0:5 Jihlava, což není na její cestě za záchranou žádná dobrá zpráva. Domácí tým střílel jednu hezkou branku za druhou.
Podobný průběh mělo utkání v Teplicích, kde domácí tým porazil, podle mého názoru jasného sestupujícího, tým Příbrami 3:0 a potvrdil tak velmi dobrý výkon z minulého kola na Slávii, i když prohrál těsně 1:2.
Na řadě je nyní první jarní reprezentační přestávka, kterou vyplní přípravné utkání s Litvou a kvalifikační v San Marinu.