Vím, že větou v nadpisu tohoto mého komentáře k průběhu 26. kola Synot ligy jsem neobjevil Ameriku. Že mistrovský titul obhájí Viktoria Plzeň je všem zcela jasné. Vzájemnému utkání mezi oběma rivaly, které se hrálo v tomto kole v Praze na Letné, se budu věnovat v samostatném komentáři na svých webových stránkách, proto se o něm zmíním sice na prvním místě, ale ne se všemi souvislostmi, které vedly k na první pohled jednoznačnému výsledku 0:3 pro hostující Viktorii.
I v tomto utkání bylo znát, v jakém rozpoložení se oba soupeři aktuálně nacházejí. Sparta unavená fyzicky i mentálně nedokázala čelit koncentrovanému a takticky skvěle připravenému soupeři, který provedl v sestavě několik překvapivých tahů. Tím prvním z mého pohledu byla dlouho úspěšně utajovaná přítomnost v základní sestavě zázračně uzdraveného plzeňského kanonýra Ďuriše a na posledních deset minut i dalšího útočníka Krmenčíka, který byl původně také na listině marodů. Druhým, možná pro mnohé překvapivým tahem, bylo obsazení postu pravého obránce. Přiznám se, že při absenci dnes už stabilního obránce Matějů pro 4 žluté karty, se nabízela varianta s Rajtoralem, kterého já dlouhodobě, i v době, kdy ho všichni chválili za ofenzívní aktivitu, kritizuji za laxnost v defenzívě. Vzhledem k tomu, že dnes už o jeho nedostatcích v obranných povinnostech, které jsou na postu pravého obránce zásadní a v utkání se Spartou se umocňují, ví i trenér Krejčí, tak jsem měl o obsazení tohoto postu poměrně jasno. Bude tam hrát Roman Hubník, který svými zkušenostmi obecně i na postu pravého obránce, kterého v minulosti hrával v Sigmě Olomouc, a především svojí rychlostí zvládne čelit i ve výborné jarní formě hrajícímu levému záložníkovi Sparty Krejčímu. Docela mě pobavil názor komentátora přenosu, že Hubník bude mít problém se svojí rychlostí. Roman je totiž nejrychlejší stoper, kterého znám, a proto si poradil i s Krejčím.
Ve fotbalu platí, že utkání mají svůj vývoj a ten ovlivňují jednotlivosti ve prospěch jednoho nebo druhého týmu. Tentokrát lze za takovou jednotlivost považovat pokutové kopy, které se kopaly do 30. minuty na obou stranách. Je třeba říci, že oba dva za jasné porušení pravidel v podobě faulu bránícího hráče. Plzeňský Vaněk ho proměnil a sparťanský Dočkal nikoliv. To muselo ovlivnit další průběh utkání, protože tým Plzně mohl hrát dále svoji hru, tedy čekat na chybu kombinující Sparty a trestat ji rychlým protiútokem. Ozývají se hlasy, že kdyby Dočkal pokutový kop proměnil, tak by se utkání vyvíjelo úplně jinak. Já si to nemyslím. Jsem přesvědčen, že Viktoria by utkání zvládla v každém případě, protože hrála velmi koncentrovaně, takticky velmi zodpovědně. Mužstvo Sparty se sice snažilo, ale jejich fyzická i mentální únava z náročného programu byla zřejmá. A jak už to tak bývá, tak v závěru utkání, kdy Sparta musela otevřít hru, tak čerstvý Krmenčík ji potrestal skvěle zakončenými rychlými protiútoky a jen tím potvrdil zaslouženou výhru Viktorie Plzeň a zisk mistrovského titulu.
Tak trochu ve stínu šlágru o titul zůstal další zajímavý program 26. kola Synot ligy. Z boje o bronzovou příčku se stává pomalu zajímavou metou i pomyslná stříbrná medaile, o kterou se musí obávat pražská Sparta. Vehementně se o ni zajímají týmy Mladé Boleslavi a Liberce. První jmenovaný porazil už v pátek o záchranu usilující Sigmu Olomouc 4:1, když už v 5. minutě byl stav 2:0, který dal ráz celému utkání. Výkon Sigmy nevypadal jako tým, který se rve o každý bod potřebný k záchraně. Naštěstí pro ně v tomto kole neuspěly i jejich nejbližší soupeři Příbram a Jihlava. Jenže k zisku potřebných bodů k záchraně zbývají již jen 4 kola.
Druhým zájemcem o medailové umístění je Liberec, který vyhrál dokonce na hřišti soupeře. Tím byl ostravský Baník, který odevzdal Liberci body po prohře 0:2. Zaujala mě návštěva na tomto utkání, která na krásném stadionu ve Vítkovicích neměla daleko k 7-mi tisícům a to znamená, že v Ostravě i přes druholigovou realitu budou chodit diváci na fotbal i nadále. I to musí být pro mladý tým Baníku motivací se co nejrychleji, tedy za rok do Synot ligy vrátit.
Na pohárová umístění si celou jarní část Synot ligy dělá nárok i znovuzrozená Slávia, ale vypadá to, že bude muset čekat na vítěze MOL Cupu, protože její umístění ji neopravňuje k přímému postupu do Evropské ligy. Na 4. příčku má totiž ztrátu už 9 bodů. Ztráta narostla i po tomto kole, protože Slávia neporazila na domácím stadionu ani sestupem ohrožené Teplice po remíze 2:2.
A to obě branky vstřelil uzdravený kanonýr Škoda a potvrdil, jak je jeho přítomnost v sestavě červenobílých důležitá. Při hromadném posilování kádru Slávie v zimním období jsem se podivoval nad velkým očekáváním všech slávistů nad příchodem záložníka Hušbauera. Nepovažuji ho za typologicky vhodného fotbalistu pro současný agresívní a stále více rychlostí disponující moderní fotbal a jeho rozpačité hodnocení v jarní fázi Synot ligy to potvrzuje. To, že v nastaveném času v utkání s Teplicemi neproměnil pokutový kop neiniciovalo tento můj názor. To se přihodilo i mnoha lepším fotbalistům. Naopak jsem věřil další posile Slávie Železníkovi ze Zlína, ale ten toto moje očekávání zatím nenaplňuje. Zřejmě nedokáže zvládat větší tlak na výsledky a výkon hráče Slávie, která usiluje o evropské poháry.
K pokutovému kopu Slávie mám ještě dvě připomínky na nepochopitelná jednání některých aktérů. Tím prvním je benevolence rozhodčího při předčasném opuštění brankové čáry brankáře Teplic Grigara, což je v rozporu s pravidly a znevýhodnilo to zahrávajícího slávistu Hušbauera.
Ta druhá připomínka se týká teplického hráče Ljevakoviče. Považuji ho za fotbalistu, který na hřišti nechá vždy všechny svoje síly, ale zajímalo by mě, jakou má představu o výkladu fotbalových pravidel. Pokutový kop proti Teplicím byl totiž nařízen zcela správně za zákrok typický spíše v úpolových sportech. Jak si může fotbalista myslet, že klasická „kravata“, tedy uchycení soupeře kolem krku a jeho stržení na zem mu může projít. Jediné vysvětlení je v tom, že v mnoha případech to jemu i mnoha dalším projde. Rozhodčí to podle mého názoru často tolerují. Viděl jsem to i v tomto kole mnohokrát, rozhodčí se na to dívá a nereaguje. Někdy hráče upozorní, ale to jen tak proto, aby se tzv. „vlk nažral a koza zůstala celá“.
Při hodnocení pohárových ambicí Slávie a možnosti postupu do Evropské ligy i z 5. místa, pokud MOL Cup získá Jablonec, se musí slávisté ohlížet i za sebe na 6. příčku, protože tam na ně doráží Zbrojovka Brno. Tým trenéra Kotala i tentokrát získal na svém stadionu tři body v utkání s Příbramí po výhře 2:0 a pomohl tak i svým moravským sousedům Sigmě Olomouc, Jihlavě a Zlínu v boji o záchranu. Příbram je totiž dalším adeptem a v posledních čtyřech kolech bude mít ještě hodně práce získat potřebný počet bodů. I já jsem překvapený nízkým počtem bodů tohoto poměrně zkušeného mužstva (Hruška, Bednář, Zápotočný, Rezek).
Jedním z největších zklamání v celém ročníku Synot ligy je Jablonec. Tentokrát si na domácím stadionu hráči dali pozor a porazili v posledních kolech odevzdané Slovácko 3:1. Pro moravský tým zřejmě tak trochu skončila sezóna vítězstvím se Spartou před několika koly a jistotou záchrany. Čestný gól vstřelil kanonýr Libor Došek a byl to zřejmě jeden z posledních v jeho bohaté fotbalové kariéře, protože se chystá ukončit svoji bohatou aktivní kariéru a zapojit se v klubu na jiné pozici.
V posledních dvou utkáních se hrálo o důležité body v boji o záchranu. Do Zlína přijela pražská Dukla, která ve středu přišla tak podivně o body se Spartou a do Prahy si odvezla bod za remízu 2:2, kterou získala brankou v 90. minutě. Zlínští si už zřejmě po vedoucí brance na 2:1, kterou vstřelil v 84. minutě Janíček, byli příliš jisti tolik potřebnými třemi body, ale španělský fotbalista v dresu Dukly Nestor byl proti a k první brance z prvního poločasu přidal ještě druhou.
Utkání o tzv. šest bodů se hrálo v Jihlavě. Hráči Bohemians tam výhrou 1:2 potvrdili dobrou jarní formu a přidělali tak vrásky jihlavským.
V tomto 26. kole se na fotbal přišlo podívat v průměru cca 5,5 tisíce diváků a viděli 27 branek, což je průměr necelých 3,5 na utkání a to je opravdu hodně. Už za týden se můžeme všichni těšit na další.