Česká nejvyšší fotbalová soutěž Synot liga, kterou jsme všichni nedočkavě vyhlíželi, byla zahájena svým 17. kolem. Zimní přestávka nám nabídla spoustu přípravných utkání, soustředění v teplých krajích a všichni jsme byli v očekávání, jakou formu si jednotlivé týmy přenesou do mistrovských utkání. Mnohokrát v minulosti se totiž ukázalo, že výsledky v přípravném období nemusí odpovídat výsledkům v těch mistrovských.
V období mezi posledním podzimním kolem a prvním jarním došlo k mnoha změnám v kádrech jednotlivých týmů. Některé se posilovaly více, některé méně a nyní se ukáže, jak se to klubům povedlo. Nejvíce se měnil kádr hráčů u Slávie Praha, což bylo způsobeno především díky novému majiteli klubu. Dva největší favorité soutěže se chovali zcela rozdílně. Plzeň pouze stabilizovala svůj podzimní kádr, z kterého přestoupil obránce Procházka do Turecka, pražská Sparta posilovala a přivedla na Letnou reprezentanty Zahustela z Mladé Boleslavy a Šurala z Liberce.
Oba rivalové cestovali v prvním jarním kole na Moravu, kde je čekali bojovní a odhodlaní soupeři. Sparta přijela do Zlína a Plzeň do Uherského Hradiště a oba v těžkých bitvách odvezli tři body za výhry 1:2.
Sparta ve Zlíně dokázala otočit vývoj utkání, když těsně před přestávkou obdržela branku po rohovém kopu. Zajímavostí tohoto utkání byl jistě fakt, že všechny tři branky padly po standartních situacích. V médiích jsem si přečetl, že toto utkání bylo z pohledu Sparty utkání dvou rozdílných poločasů. Ano, s tím se dá souhlasit, ale příčinou bylo, že to bylo utkání dvou rozdílných poločasů i z pohledu Zlína a jeho výkonu. Jeho hráči totiž vstoupili do utkání s velkým odhodláním, hráli velmi agresivně, nedali hráčům Sparty čas na jejich kombinační fotbal a sami hrozili z rychlých protiútoků. Měl jsem pocit, jako by si vzali za vzor způsob hry německého Leverkusenu v nedávném utkání s lídrem Bundesligy Bayernem Mnichov. Je to fyzicky i organizací a discilínou náročný způsob hry, jenže je otázkou, jak dlouho se dá vydržet po fyzické stránce. V obou utkáních se potvrdilo, že celých 90 minut těžko. A to byla podle mého ta největší příčina obratu v utkání. Ano, byly tam i některé další, jako velmi dobrý aktivní výkon Krejčího ve druhém poločasu na levé straně, nepochopitelně pasívní způsob řešení standartních situací Zlína v defenzívě. Kromě obou branek si Sparta díky tomu vypracovala i další dvě vyložené šance už v poločasu prvním. Až na poslední místo bych zařadil přechod Šurala z levé strany, kde ho nebylo vůbec vidět, do středu útoku místo zraněného Lafaty.
Viktoria Plzeň na Slovácku „zvolila“ jiný průběh utkání, než Sparta ve Zlíně. Brzy vedla 0:2 a vypadalo to na jasnou záležitost. Jenže trenér Habanec poslal ve druhém poločasu na hřiště v týdnu nemocného „habána“ Doška a o výhru musela Plzeň ještě hodně bojovat. Zejména po snížení stavu na 1:2 z pokutového kopu, který po faulu na Diviše proměnil Kerbr. V závěru bylo na hřišti hodně vzruchu i díky některým verdiktům rozhodčího, ale tři body si odvezli do Plzně hráči Viktorie a tím opět odskočili svému největšímu rivalovi Spartě na tři body.
Obrozená a natěšená Slávia Praha hrála na domácím trávníku s Brnem, které hraje velmi takticky disciplinovaně, ale hráči Slávie utkání zvládli za tři body, i když na nich byla vidět velká nervozita. Přes zimu se z nich totiž stal další z favoritů na pohárové umístění a na ten tlak někteří, zejména noví hráči nejsou zvyklí. Z posil tentokrát nastoupili Mešanovič a Železník v útoku, Hušbauer v záloze a Bořil v obraně. Stejně, jako ve Zlíně i Slávia vstřelila obě branky ze standartních situací. Vstřelit ji mohl i po rohovém kopu tým Brna, jenže to by ji musel rozhodčí uznat. Přiznám se, že nedovolený způsob hry střelce Jovanoviče jsem tam neviděl. Naopak v záběru kamery a přímo před očima rozhodčího jsem viděl dva nedovolené zákroky bránících hráčů Slávie, kteří velmi vřele objali hráče Brna, ale pískal se ten „faul“ na druhou stranu.
V té souvislosti jsem si všiml, že v médiích jsou rozebírány výkony rozhodčích. Kdo sleduje fotbal pravidelně, tak ho to překvapit nemůže. V podzimní části sezóny se totiž tzv. „rozdávají karty“ a v té jarní se tvrdě bojuje o pozice a s problematickými výroky rozhodčích se musí bohužel počítat. Platí to všude na světě, tak nevím, proč by to mělo být u nás jinak. Při sledování mnoha utkání i ve vyspělých ligových soutěžích to vidíme každý týden. Tentokrát by o tom mohli hovořit, a opatrně i hovoří, trenéři Zlína, Slovácka, Jihlavy a Brna. Že jsou všichni z Moravy je jen náhoda. Náhoda ovšem nejsou jejich soupeři Sparta, Plzeň, Jablonec a Slávia.
Další adept na medailové pozice je i přes své zimní oslabení o Bořila, Zahustela a Skaláka a v tomto utkání s absencí Magery pro žluté karty Mladá Boleslav. Bez problémů si poradila s mladým Baníkem Ostrava po výhře 3:0. Zajímavostí tohoto utkání bylo zcela jistě, že proti klubu, v kterém vyrůstal nastoupila jedna z ikon Baníku Ostrava Milan Baroš. On nejen nastoupil, ale vstřelil i dvě první branky, po kterých nejevil známky nadšení, jak už to v takových případech bývá. I já jsem zvědavý, jak se mu bude dařit v dalších utkáních a zda by mohl ještě uvažovat o nominaci na letošní EURO ve Francii.
Do Jablonce zavítala Jihlava, která potřebuje body k záchraně. I tady byla jedna zajímavost. Oba týmy trénují trenéři ze Slovenska. Jihlavu Hipp a Jablonec Frťala. V minulosti působili trenéři z Česka na Slovensku a vypadá to, že se bude pomalu karta obracet. Do tohoto trendu zapadá i první účast slovenské reprezentace na EURO 2016.
Jablonec vyhrál 2:0, ale v utkání bylo několik situací, které se mohou z pohledu rozhodčího zpochybňovat. I díky tomu, že majitel Jablonce pan Pelta angažoval Ivana Horníka, který byl potrestán za korupci ve fotbalu. Přesto, že Jablonec kopal pokutový kop a rozhodčí udělil dvě červené karty hráčům Jihlavy, tak musím objektivně posoudit všechna tři rozhodnutí jako správná.
Poslední z vedoucí podzimní pětice Liberec, který vstoupil do jarní fáze Synot ligy oslabený o své dva nejlepší a nejdůležitější hráče Pavelku a Šurala přijel k prvnímu utkání na pražskou Julisku, kde prohrál 2:0. Domnívám se, že se trenérovi Trpišovskému, i přes jeho nesporné kvality, podruhé nepodaří vytvořit srovnatelné mužstvo a Liberec neuhájí svoje pohárové pozice. Ukázalo se to zejména v okamžiku, kdy tým obdržel první branku. Následně liberečtí hráči ztratili víru v úspěšný výsledek a nenašel se nikdo, kdo by ostatní vyburcoval.
Utkání týmů středu tabulky se hrálo v Teplicích, kam přijela Příbram. V Teplicích po neúspěšném podzimu přes zimu došlo k mnoha změnám v kádru mužstva a zřejmě i samotní aktéři byli zvědaví, jak se to projeví už v prvním utkání na domácím hřišti. Hostující Příbram nezachytila začátek utkání a v 16. minutě už domácí vedli 2:0. I přes několik vyložených šancí se Příbrami nepodařilo skórovat a body tak zůstaly v Teplicích.
Velmi očekávané utkání se hrálo v Olomouci, kam přijeli „klokani“. Hrálo se o holou záchranu a oba týmy by nejraději braly plný počet bodů. Nakonec si rozdělily jen po bodu za remízu 2:2, což považuji za spravedlivý výsledek, který více uspokojilo hostující tým Bohemians. U domácího týmu Sigmy určitě splnili svou roli zkušení hráči Ordoš a z Plzně zapůjčený Mahmutovič, kteří se podíleli na obou brankách. Ukázalo se, jak moc tito dva Sigmě na podzim chyběli. Ordoš pro zranění a Mahmutovič přišel až v zimě. Už dnes si troufám říci, že k prvnímu sestupujícímu Baníku Ostrava se připojí někdo z dvojice Olomouc a Jihlava. Upřímně bych to nepřál ani jednomu klubu, ale při pohledu na aktuální tabulku a postavení klubů v Česku mně to takto vychází. Ovšem nepředbíhejme.
Na prvoligové stadiony si našlo cestu i v tomto ročním období téměř 40 tisíc diváků, což je průměr 5 tisíc na utkání. Vyprodáno bylo ve Zlíně. V příštím kole se dá očekávat vysoká návštěva v Plzni a na Spartě, možná i v obrozené Ostravě. Branek padlo 21, což nedosahuje průměru 3 branky na utkání jako na podzim. Ale střelci se snad rozjedou v dalších kolech a na ta se už těším.