V předchozím komentáři jsem se zmínil o fotbalových přestupech, které v aktuálním období řeší fotbalové kluby v obecné rovině. Tentokrát bych se zmínil konkrétně o klubu, který je u nás nejaktivnější a o přestupu, který je nejvíce sledovaný. Jedná se o pražskou Slávii a libereckého reprezentanta Šurala.
Slávia Praha snad definitivně vyřešila svoji vlastnickou strukturu a tím i ekonomickou situaci, která nebyla několik sezón nijak luxusní. Všichni víme, že se jí ujala čínská společnost CEFC, která se společně s českým úspěšným podnikatelem a fanouškem pražské Slávie panem Jiřím Šimáně ujala pokladny tohoto jednoho historicky nejtradičnějšího fotbalového klubu. Předpokládám, že tuto skutečnost přivítali nejen hráči a zaměstnanci klubu, ale i jeho příznivci.
Klub okamžitě začal pracovat s miliony v zádech na posilování svého hráčského kádru „A“ mužstva a z mého pohledu sympaticky do jeho aktivit patří i oblast mládeže Slávie. Nové majitele zastupují dva lidé, kteří mi připadají na první pohled rozdílně. Čínského majitele zastupuje pan Jaroslav Tvrdík, který nezůstává nic dlužen své původní profesi politika, který ovšem, i přes dlouholetou náklonnost ke Slávii tak trochu nezapadá svými aktivitami a častými vyjádřeními na sociálních sítích a jiných médiích do fotbalového prostředí. Vyjadřuje se tak, jak je z politiky zvyklý. Rád aktivně všem sděluje pozitivní informace se snahou zaujmout za každou cenu a získávat na svou stranu a tím i na stranu Slávie maximum fanoušků. V politice to jsou voliči. Musím přiznat, že se mu to docela daří a je vidět, že se v těchto praktikách dokáže orientovat. Méně už ve fotbalovém prostředí a praktikách fotbalových. Pro Slávii je to zcela určitě důležitý člověk, ale v případě situace kolem jednání o přestupu hráče Šurala do jeho oblíbené Slávie udělal klubu medvědí službu. Vyvolal mezi příznivci Slávie předčasnou euforii, protože jednání komentoval tak, že je téměř tzv. „ruka v rukávě“. A ona ještě nebyla a ukázalo se, že nebude. Šural se rozhodl pro přestup do Sparty.
Naštěstí spolumajitel Slávie pan Šimáně je daleko zkušenějším člověkem ve fotbalovém prostředí a dokáže se v něm orientovat daleko lépe. Proto toto faux paux s přehledem smetl ze stolu vyjádřením, ve kterém potvrdil, že Šural Slávii nic neslíbil a tedy žádný slib přestupem do Sparty neporušil. Že Šural s největší pravděpodobností skončí ve Slávii totiž příznivcům Slávie slíbil pan Tvrdík.
To je jen jeden z příkladů toho, jak sympaticky dokáže pan Šimáně prezentovat a hodnotit kroky, které současná Slávia podniká nejen v oblasti přestupů a posilování kádru. Pozitivně hodnotím i způsob, jakým Slávia vyřešila proces rozhodování o nových posilách. Kromě schvalování větších investic spolumajitelem panem Šimáně Slávia vytvořila tzv. „sportovní radu“ (možná má trochu jiný název), ve které zcela jistě jsou zastoupeni nejen fotbaloví odborníci (trenér Uhrin ml., Šmicer, Dovalil, Plíšek, Jinoch…), ale i lidé zodpovědní za ekonomiku. A moc se mi líbilo vyřazení dvou hráčů ze seznamu případných posil pro někdejší nelichotivá vyjádření na adresu Slávie Praha, které opět v médiích odprezentoval pan Šimáně velmi jasně a bez spekulací. I to svědčí o dobré atmosféře, která v současné době v klubu panuje, a že je ve správných rukou. Slávia tak všem ve fotbalovém prostředí dává najevo, že si hráče nevybírá jen podle sportovních kritérií, ale i těch lidských. A to je to, co mně v našem fotbalu často chybí.
K dnešnímu dni získala Slávia do svého týmu již několik hráčů (Linhart, Barák, Bořil, Hušbauer, Železník, Mešanovič, Pavelka) a několik dalších ještě možná přijde. I ve Slávii určitě zodpovědní lidé vědí, že poskládat nový fotbalový tým nelze za týden, ani za měsíc. V Jablonci se to nepodařilo ani za rok. Ale jeden rozdíl tady vidím. V Jablonci má pan Pelta velké slovo (v Jablonci jsem trénoval, ale pan Pelta působil v té době ve Spartě, proto tuto praxi znám z vyprávění jiných trenérů Jablonce), což v oblasti ekonomické je logické a správné. Ale v té sportovní já vidím u Slávie systém výběru hráčů efektivnější a logičtější, se zkušenými fotbalovými odborníky ve sportovní radě, kteří hodnotí i charakter hráčů a to, zda zapadnou do týmu nejen sportovně, ale i lidsky.
Asi nejvíce mediálně sledovaným přestupem je momentálně přestup ofenzívního hráče Liberce Josefa Šurala. Už v předchozích řádcích o Slávii jsem se zmínil o tom, že se po dlouhém váhání a zcela jistě dlouhých jednání rozhodl přestoupit do pražské Sparty. I mě novináři kontaktovali s dotazy proč se tak Šural asi rozhodl, jakou bude mít ve Spartě pozici, místo koho a na jakém postu bude hrát atd. Na všechny dotazy je možno odpovědět, ale až teprve v průběhu jarní části Synot ligy budeme zjišťovat, jak to všechno bude.
Jedno si však dovolím napsat už nyní a jsem přesvědčen, že se moc nebudu mýlit. Nic proti Šuralovi nemám, ale humbuk kolem jeho přestupu se mi zdál neadekvátní jeho postavení a fotbalové perspektivy. Stejně, jako jsem byl skeptický při přestupech hráčů Rabušice a Hušbauera do Itálie pro jejich pomalost, která je na nadprůměrnou mezinárodní úroveň velkým nedostatkem, tak si nemyslím, že Josef Šural a jeho rozhodnutí hrát za Spartu je nějakou katastrofou pro Slávii. Ano, i mě Josef Šural zaujal v posledních utkáních kvalifikace o EURO 2016. Měl v nich velkou motivaci ukázat, že do týmu patří, a že se s ním musí při nominaci na EURO počítat. To se mu podařilo, ale v posledních podzimních přípravných utkáních reprezentace v Ostravě a v Polsku mě zklamal, protože jsem na něm viděl velký rozdíl v přístupu k tomuto utkání. Připadal mi jako hráč, který už si je jistý a nemá potřebu opakovaně potvrzovat svoji výkonnost. Málo se pohyboval, vyhýbal se soubojům, šidil defenzívu apod. Proto si říkám, aniž bych znal jeho mentalitu a charakter, zda je schopný a ochotný podstupovat každodenní souboje o základní sestavu ve Spartě a zvládat tlak, který ve Spartě v každém utkání na hráče existuje. Tam se musí v každém utkání vyhrávat. V Nizozemsku šli reprezentanti do utkání s tím, že mají zejména ti mladí možnost se ukázat proti favoritovi a v případě prohry se v podstatě nic nestane, protože postup na EURO byl v té chvíli již zajištěn. To se hrálo docela lehce. Ve Spartě to bude jiné. Vysokou výkonnost po něm budou vyžadovat i spoluhráči, protože jim je jasné, že má vysokou smlouvu a za tu musí odvádět odpovídající výkony.
Ve Spartě je hráčský kádr daleko zkušenější a kvalitnější než v Liberci, ve Spartě nebude hrát celý tým na něj, jako v Liberci. Jednu výhodu Šural má. Může nastupovat na několika postech v ofenzívě, ale tam musí být lepší, než stávající hráči Sparty. A to nebude nic jednoduchého.
Proč si myslím, že si vybral pražskou Spartu? Pravděpodobně proto, že před EURO chce hrát v mužstvu, které je hráčsky stabilizovanější, než zatím syrová a neznámá Slávia (možná v tomto konkrétně hrál roli loňský osud Jablonce), že Sparta bude hrát na jaře Evropskou ligu, že ze Sparty je snazší cesta do reprezentace a tím i na EURO, i když poté, co reprezentaci převzal Pavel Vrba a ne trenéři se sparťanskou minulostí, už to tak neplatí, že Sparta má v současnosti větší zvuk v Evropě a bude se z ní lépe přestupovat do zahraničí a možná hrála roli jiná kritéria a okolnosti. V každém případě i já budu zvědavý na to, jak Josef Šural tuto situaci zvládne a tím vlastně potvrzuji tlak, pod kterým bude i díky těmto zdlouhavým tahanicím a výběru klubu.