Včera (v úterý) ukončené 23. kolo GL, které bylo roztažené dokonce do pěti dnů, uzavřelo první polovinu její jarní části. Než se budu věnovat jednotlivým utkáním tohoto kola, tak se zmíním o několika statistikách, které srovnávají stejné období na podzim s tím jarním a potvrzují dlouhodobý a pravidelně se opakující trend.
V úvodu jarní části soutěží, včetně té nejvyšší, se zvyšuje kritika na úroveň předváděné hry, na nižší počet vstřelených branek, zkrátka fotbal v tomto období je vždy středem všeobecné kritiky, což jsem jako trenér sám prožíval. Protože trénuji dlouhodobě, tak jsem vždycky v minulosti a stejně tak i dnes znal příčiny tohoto stavu. Ty největší jsou dvě.
V úvodu jarní části soutěží se hraje fotbal na horších terénech, než v začátku soutěží v létě. Proto já vítám zařazení do podmínek účasti v nejvyšší soutěži podmínku mít vyhřívaný trávník. Při vzpomínce na léta ve federální lize, kdy jsme hráli doslova na oraništi, na kterém se míč po zemi sotva koulel, jsou dnešní hrací plochy ve výborném stavu. Navíc letošní mírná zima fotbalu velmi přála. I když ani vyhřívání není zcela samospasitelné. Největším nepřítelem jarních fotbalových trávníků je dřívější začátek soutěží než začíná, vzhledem ke klimatickým podmínkám, přírodní vegetace. A to nevyřeší ani vyhřívání. Travnaté hrací plochy potom nejsou v ideálním stavu a tomu se musí samozřejmě přizpůsobit i herní styl mužstev. V utkáních vidíme více vysokých míčů, které jsou v našich končinách považovány za nežádoucí herní projev. Zkrátka na hrbolatých terénech se hraje jinak, než v létě na sestřižených pažitech.
Druhou příčinou kritiky předváděné „jarní“ fotbalové nabídky je více opatrná hra týmů, protože hrají s tíhou splnění předsezónních cílů i aktuálně se vyvíjející tabulky. V případě GL se jedná především o vstupenku do FNL (dříve II.ligy), která hrozí prakticky celé druhé polovině tabulky. V takovém případě je i jeden bod za remízu dobrý a podle toho trenéři určují opatrnou zápasovou strategii.
Jako důkaz uvedu několik čísel, která srovnávají stejné období v podzimní a v jarní části GL. Po sedmi kolech týmy na podzim vstřelily 166 branek, na jaře jen 130. Průměr vstřelené branky na jedno utkání na podzim 2,96 na jaře 2,46, což znamená 0,5 branky na utkání a 4 branky na jedno kolo. Počet utkání s výsledkem 0:0 na podzim jen 3x, na jaře 6x. Počet utkání s nejtěsnější výhrou 1:0 na podzim 7x, na jaře 14x!!! Zcela jistě bychom s podobným srovnáním mohli operovat i v předchozích sezónách. K jarnímu pokračování GL to zkrátka patří. Stejně tak i nižší kvalita hry. V létě to bude určitě lepší.
Po 23. kole se na čele tabulky nic nezměnilo. Oba největší soupeři Sparta i Plzeň potvrdili svoji dominanci a v utkáních na hřištích soupeřů bodovali naplno. Sparta i díky benevolenci rozhodčího, který nenařídil proti Spartě pokutový kop za ruku Hušbauera, který při trestném kopu srazil míč ve zdi rukou, vyhrála na Slovácku 1:0. Plzeň jasnou výhrou na Dukle 3:0 potvrdila nárůst formy po vyřazení z Evropské ligy. Na lavičce opět zůstal připravený Pavel Horváth a místo něj nastoupil do středu hřiště mladý Hrošovský. Asistoval u dvou branek přímo, akci před třetí brankou založil. To, v otázce prospěšnosti tohoto hráče pro tým, hovoří za všechno. V případě Pavla Horvátha to je naprosto přirozený proces, protože hrát nejvyšší soutěž nemůže věčně nikdo. Jeho role a přínos pro tým se bude postupně více posouvat do kabiny, než na zelený trávník. Ale i tam je Pavel pro tým i pro trenéra cenný.
V předchozím komentáři k 22. kolu jsem napsal, že Mladá Boleslav nasadila k trháku a odskočila před svými konkurenty v boji o třetí místo Teplicemi a Libercem na čtyři body. Po tomto 23. kole je všechno jinak, protože týmy Teplic i Liberce sice velmi vydřené, ale přeci jen získaly tři body na domácích stadionech (Teplice s Příbramí 1:0 a Liberec s Ostravou 3:2, tedy s týmy hrajícími o sestup). Mladá Boleslav naopak poprvé v jarní části GL prohrála v Jihlavě 1:2 a její odstup od obou rivalů je jeden, resp. dva body a hra o bronzovou příčku pokračuje. O tom, jak je GL vyrovnaná svědčí i to, že v Teplicích si hráči Příbrami vypracovali daleko více vyložených šancí, jenže je neproměnili. Ostravští zase spílali rozhodčímu Lechovi, který prý svými verdikty ovlivnil výsledek utkání.
Po zkušenosti s bojem o třetí místo si dnes netroufnu napsat, že se vyjasňuje na konci tabulky, protože odstup dvou posledních týmů Baníku Ostrava a Bohemians 1905 narostl na čtyři body. Podobně, jako u třetího místa to může být za týden jinak. To by ovšem musely týmy Ostravy a Bohemians bodovat naplno. Ostravskému Baníku se to v sedmi jarních utkáních ještě nepodařilo a pražským Bohemians jen jednou. Proto se krčí na konci tabulky.
Jejich konkurentům se podařilo bodovat i v tomto kole. Olomouci se ve veledůležitém utkání s Bohemians podařilo doslova „urvat“ tři body, i když výkon měl k ideálu daleko. Pro Sigmu byly tentokrát prioritou tři body a to se podařilo. Možná i díky čtyřdennímu soustředění mužstva před tímto utkáním.
Na brněnském stadionu došlo k dalšímu vzájemnému utkání týmů ohrožených sestupem Znojma s Brnem. Znojmo jsem nenapsal na prvním místě náhodou, protože bylo v tomto utkání „domácím“ týmem se vším, co k tomu patří. Např. hráčskou lavičku si od Brna „pronajalo“ Znojmo, domácí hráči museli využít nezvykle tu hostující. To stejné platilo pro „kotel“ brněnských příznivců, kteří se museli uchýlit do sektoru vyhrazeného pro hostující vlajkonoše. Oba soupeři si remízou rozdali po jednom bodu, i když oba potřebovali raději tři. Tři byly také uděleny červené karty. Dvě na straně Znojma, jedna na straně Brna. Zajímavou postavou utkání byl bosenský hráč Zeba. Do utkání nastoupil v 70. minutě a v 76. jeho účinkování skončilo, protože obdržel druhou žlutou kartu za faul a tím tedy i červenou. Za šest minut stihl vstřelit pěknou branku z trestného kopu, následně obdržet žlutou kartu za svlečení dresu v euforii po vstřelení branky a po několika minutách, přesně v 76., zmíněnou červenou kartu. O hráčích z Balkánu se sice tvrdí, že jsou příliš horkokrevní, ale taková horkokrevnost hraničí s nedisciplinovaností, což navíc způsobilo i vyrovnání Brna na konečnou remízu a ztrátu dvou bodů, které mohlo Znojmo s Brnem získat navíc. Trenér Kalvoda to Zebovi určitě přesně „spočítá“, protože hráč se musí dokázat ovládat i v takových situacích.
Dalším týmem, který potřeboval pro záchranu v GL získat tři body byla pražská Slávia, která na stadionu v Edenu hostila Jablonec. Utkání skončilo bezbrankovou remízou a musím říci, že podle jeho průběhu to ani jinak skončit nemohlo, protože to byl fotbal nezáživný, nezajímavý, bez vyložených šancí (snad jen Zmrhal měl jednu a Jablonec několik náznaků). Přesto, že nizozemskému trenérovi Pastorovi chybělo několik hráčů pro zranění, tak jsem se pozorně díval na pozitivní změny v herním projevu Slávie směrem k aktivnímu, ofenzivnímu hernímu projevu po vzoru nizozemské fotbalové školy, o které se po jeho nástupu tolik hovořilo. Nic z toho jsem v tomto utkání v podání Slávie neviděl. Dokonce ani nějaký závěrečný tlak se snahou o vstřelení branky. Všiml jsem si, že v několika posledních minutách hráči Slávie ani nespěchali s rozehráváním míče, jakoby byli spokojeni s nerozhodným výsledkem a ziskem jednoho bodu. Slávii nepřeji nic špatného, ale nelíbil se mi způsob, jakým odstavili trenéra Koubka a proklamace o novém stylu, atmosféře apod. se nenaplňují.
Mám totiž jednu podobnou osobní zkušenost s nizozemským trenérem. V Trenčíně, který jsem zachránil v Corgoň lize, jsem musel odejít, i když jsem měl platnou smlouvu, protože klub koupil nizozemský majitel a přivedl si „svého“ trenéra z Nizozemska. Výsledek? Trenčín spadl do II. ligy a trenéra po podzimní polovině soutěže vyhodili. Od té doby tam trénují slovenští trenéři a Trenčín hrál předkola Evropské ligy a všechno funguje výborně.