Pro český fotbal je škoda, že se v poslední době v médiích i v debatách fotbalových fanoušků objevuje více negativních fotbalových jevů, než těch pozitivních. Obrovský úspěch českého fotbalu postupem na Mistrovství světa bylo tak trochu ve stínu úplatkářské aféry a 29. kolo zase dalším extempore zřejmě nepoučitelného hráče Slávie Tomáše Chorého ve velmi očekávaném utkání pražské Slávie s Viktorií Plzeň. Obě tyto události nedělají dobrou reklamu českému fotbalu a to mně, člověku který se mu věnoval celý život a platí to i dnes nedělá dobře. Asi není nikdo, kdo by si myslel, že ve fotbalu, stejně jako v politice je všechno férově správné, ale čeho je moc, toho je příliš.
Ovšem pojďme raději ke sportovní stránce fotbalového prostředí, konkrétně k utkáním 29. kola Chance Ligy. Určitě největším tahákem bylo zcela jistě utkání vedoucího týmu Slávie Praha s věčným konkurentem Viktorií Plzeň. Hned na úvod musím konstatovat, že utkání z obou stran nesplnilo očekávání a to proto, že domácí tým Slávie nepotvrdil svoji formu z předchozího kola, ve kterém vyhrál přesvědčivě v Ostravě s Baníkem a navíc opačné hodnocení patří Viktorii Plzeň, která po nevydařeném utkání s Teplicemi v předchozím kole tentokrát překvapivě výkonem byla Slávii minimálně rovnocenným soupeře, možná i lepším týmem. Proto ani nepřekvapí bezbranková remíza, která určitě neuspokojila ani diváky na vyprodaném stadionu Slávie.
Určitě raději bychom chtěli popisovat skvělé akce a z nich branky obou soupeřů než chování fotbalového raubíře Chorého, kterého i já často kritizuji za nečistý až nebezpečný způsob hry. Tentokrát jde o udělení červené karty za údajné plivnutí na ležícího bývalého spoluhráče Dweha. Zmínil jsem slůvko „údajné“, protože, Chorému rozhodčí za tento prohřešek ukázal v 89. minutě červenou kartu, ale hráč i trenér Trpišovský se dušují, že to nebylo plivnutí, ale sliny při drsném intenzivním nadávání Dwehovi za nafilmovaný pád v osobním souboji s Chorým. Situaci jsem viděl opakovaně a jako plivnutí to opravdu vypadalo, zda úmyslné nebo vyplývající z intenzívního křiku nedokážu posoudit. V každém případě i verbální nadávání v hlubokém předklonu ležícímu hráči není v pořádku a Chorý se tak stává fotbalovým recidivistou a to není pro něj ani pro tým žádná dobrá zpráva, protože určitě obdrží exemplární trest a bude týmu hodně chybět, protože sportovně je hra Slávie na něm hodně závislá.
Pražská Sparta vyhrála v Teplicích po nepřesvědčivém výkonu 1:0 díky skvělé individuální akci kapitána Haraslína po skvělé průnikové přihrávce mladého sedmnáctiletého mladíka Sochůrka, který i výkonem určitě nezklamal. Ztráta na Slávii se snížila na 8 bodů, ale i to je podle mého názoru nedostižitelný náskok.
Nyní se tak trochu zamyslím nad správnou typologií hráče. Potvrdil to nedávno při nominaci reprezentace zkušený trenér Koubek, když vynechal hráče, kteří nesplňují hlavně ve správné mentalitě a charakteru jeho požadavky. A tato i pro mě klíčová typologie hráče společně s rychlostními předpoklady se projevuje u některých týmů pozitivně a některých negativně. K těm negativním určitě patří Ostravský Baník, který i proto prohrál v Jablonci 4:1 a titulek v dnešním deníku Sport „Baníku chybí srdce“ hovoří za všechno a závěr komentáře k utkání zní: Jeho týmu chybělo mentální i herní srdce, to je průšvih… Jablonečtí si proto jasnou výhrou udrželi „bronzovou“ třetí příčku v tabulce.
A tady já vidím velký problém v českém fotbalu a dělám a tvrdím to celý život a že to mnozí vidí jinak je výsledkem aféra, která se objevila a bezkrevné výkony některých hráčů. Pozorně sleduji například taktické chování těch zahraničních, zejména afrických hráčů, po zisku míče se „probudí“, ale nevnímají tlak na míč ze strany soupeře a proto o něj obratem přijdou. To že mnozí hráči naší ligy padají na zem po kontaktu soupeře tělem naštěstí po nedávné veřejné kritice rozhodčí „nebaští“ i toto bylo vidět v tomto kole, což je dobře, protože na mezinárodní úrovni to potom je jinak a to se právě týká i hráče Slávie Chorého a jeho nečistého způsobu hry směrem k soupeři.
Olomoucká Sigma prohrála v Pardubicích 2:1 a odezvou k tomu přišla dnes v médiích informace, že trenér Janotka v Sigmě končí. Ještě nedávno byl zaslouženě vysoko hodnocený a dnes je to jinak, což je pro laika nepochopitelné, ale pro mě, člověka celoživotně pracujícího v tomto prostředí je to sice pro trenéra nepříjemné, ale je to bohužel běžné a mohl bych o tom vykládat hodiny a stalo se to i mně. Není náhoda, že by hlavními aktéry těchto příběhů byli některá jména z těch současných, ale i další.
Po nástupu nového vedení Sigmy, klubu, ve kterém jsem 5 let byl hráčem a dalších 12 let trenérem jsem se tak trochu podivoval nad překotností v doplňování kádru prvoligového týmu zahraničními fotbalisty na úkor českých nebo dokonce odchovanců a dnes se dočítám, že v klubu i v kabině panuje nervozita a špatné vztahy atd. Přestupy a nákupy hráčů se mi v Sigmě v poslední době zdály překotné a ne podle představ trenéra Janotky, který dovedl klub k úspěchům díky posunutí hráčů odchovanců z „B“ týmu do toho prvoligového. A jsme opět u mentality a charakteru zřejmě ne jen u hráčů, ale i lidí na dalších pozicích v klubu. Je to z mé strany spekulace, nemám informace tzv. „od pramene“, ale už příchod do klubu Pavla Hapala na pozici sportovního ředitele mně něco naznačoval. Byl bych nerad, kdyby klub mého srdce přestal fungovat profesionálně a zasekl se na cestě ke sportovní prosperitě. Na té ekonomické už díky novým majitelům je, ale to nestačí, musí přijít lidé, kteří jsou nejen odborníky, ale také ochotní mezi sebou spolupracovat…
Krátce ještě musím zmínit tým Pardubic, který Sigmu v tomto kole porazil na svém stadionu 2:1, že to pro mě není překvapení, i když soupeř tým Sigmy měl hodně smůly, několikrát zastavila míč na cestě do sítě branky Pardubic branková konstrukce, navíc hráč Sigmy Kliment neproměnil pokutový kop, ale výsledek je, jak už jsem se zmínil několikrát, pozitivním dopadem příchodu trenéra Trousila do pardubického klubu.
Tým Karviné porazil na vlastním stadionu Liberec 3:1. Jak jsem rozpoznal z vyjádření aktérů i atmosféry v hledišti v Karviné to utkání bylo pojato pro hráče jako motivační faktor číslo jedna, dokázat, že pro ně není jiná cesta než pracovat a podat maximální výkon a dokázat, že nepotřebují ničím a nikým pomáhat k pozitivním výsledkům, než vlastním výkonem a to se jim přesně podařilo a výhra 3:1 byla naprosto zasloužená. I z vlastní trenérské zkušenosti vím, že pro hlavy hráčů je efektivnější, tedy větší motivace sdělit jim „pomlouvačná“ vyjádření na jejich adresu ze strany hráčů soupeře nebo jejich trenéra, než zvýšené prémie. I proto jsem nikdy před utkáním nekritizoval soupeře jako celek nebo jednotlivé hráče a tím zvyšoval jejich motivaci, ale naopak jsem kritiku svých hráčů ze strany soupeře k motivaci svých hráčů využíval… ale vždy to musí být pravdivá kritika, kterou někdo ze strany soupeře vyjádřil a hráči si to mohli eventuálně ověřit…
Poslední tým v tabulce pražská Dukla získala určitě překvapivě bod za remízu v Mladé Boleslavi, tedy se soupeřem, který se v tabulce za posledních 5 kol před tím, kterou jsem v rámci svého posledního komentáře vytvořil, umístil se ziskem 11 bodů na druhém místě za Slávií. Domácí tým vyrovnal až v poslední desetiminutovce pěknou brankou Ševčíka na 1:1.
Slovácko, bojující o každý bod v cestě za záchranou uvítalo na svém stadionu tým Hradce Králové, který potřeboval zase body pro udržení se ve skupině o titul a evropské poháry a na průběhu a výsledku utkání to bylo znát. Hosté z východních Čech vyhráli 3:1.
Tým Bohemians porazil na svém stadionu Zlín 2:1, což byl pro tým „klokanů“ důležitý výsledek, protože pro oba to bylo tzv. utkání „o šest bodů“ v cestě za připojením se 2 kola před koncem základní části do skupiny střední a vyhnout se tak boji o baráž či přímý sestup. V této chvíli jsou na jedno volné místo 4 kandidáti v rozmezí 2 bodů a to Zlín 31, Mladá Boleslav 31, Bohemians 30 a Teplice 29 bodů
Na závěr tradičně stručná statistika 29. kola:
bilance domácí-remíza-hosté: 4 2 2, poměr bodů: 14:8, branek: 13:9, průměrná návštěva na utkání: 6670 diváků.