Z mého pohledu mezi ta „NEJ“ určitě patří počet vstřelených branek 31, což je téměř 4 branky na utkání, ale mě zaujalo také jedno „NEJ“ v nejbližších podmínkách pro fotbal v letošní sezóně připomínající čistě zimní období. I to je pro kvalitu a atraktivitu sportu jako je kopaná důležitý předpoklad ke spokojenosti diváků na stadionech i doma u televizních přenosů. To platilo vždycky, ale ne všechny kluby se s tím dokázaly vypořádat ku prospěchu na úrovni, kterou si tato nejvyšší fotbalová soutěž vyžaduje.
V tomto kole paradoxně neměly všechny pořádající kluby stejné podmínky v kvalitě travnaté hrací plochy, konkrétně sobotní utkání byla hraná na kvalitních travnatých hracích plochách, ale v neděli už byly povětrnostní podmínky jiné, horší, protože do rána napadla letos poprvé sice jen malá, ale přesto nepříjemná vrstva sněhu. Na stadionu v Karviné byly vidět za prostorem hrací plochy shrnuté i když malé, ale sněhové bariéry, na Slovácku i tyto dokázali pořadatelé odstranit, ale bohužel v Jablonci se hrálo na mírně zledovatělém (dle vyjádření trenérů a hráčů Plzně) terénu „pocukrovaném“ sněhem.
Proč se o tom zmiňuji v první řadě? Protože se nacházíme v ročním období, kdy tyto problémy hrozí, dnes už máme možnost detailních předpovědí počasí, všichni by tedy měli být připraveni tomuto čelit. I proto před lety byla jedna z podmínek pro postupující tým do nejvyšší soutěže mít hrací plochu s umělým vytápěním. Zkušenost z Jablonce v neděli ukázala a platilo to i před 20-ti lety, kdy jsem v Jablonci trénoval prvoligové mužstvo, že to nestačí, že je třeba nejen sledovat předpověď, ale také zareagovat na její dopady a zapnout vytápění včas vzhledem k době začátku utkání a intenzitě topení a to tehdy i před utkáním s Plzní v tomto kole v Jablonci nedokážou. I to ukazuje, jak tento klub funguje, nejen umístěním na posledním místě v parametru efektivity výchovy vlastních odchovanců zařazených do kádru prvoligového týmu, jak jsem nedávno ve svém komentáři zaznamenal, ale také v řešení tohoto problému a neomlouvá ani to, že v Jablonci jsou v tomto smyslu povětrnostní podmínky nejhorší, protože město se nachází téměř v horské oblasti a zima je tam tvrdší, než jinde. O to víc, by mělo vedení klubu mít tento problém vyřešený.
Naopak, jablonecký klub musím vyzvednout z pohledu sportovního, zejména jeho sportovní vedení, trenéra Kozla a hráče, protože i v těchto nepříjemných podmínkách dokážou konkurovat favorizovaným týmům pražských „S“, případně Plzně, s kterou v tomto kole i na popsaném těžkém terénu (tady hrozí i neregulérní kolíky na kopačkách, protože nemám informaci, zda se před utkáním za této situace kolíky na kopačkách v Chance Lize kontrolují. Kdysi se toho totiž využívalo v této fázi sezóny v utkáních v evropských soutěžích, protože tam se předpokládalo, že na zmrzlém terénu se fotbal nehraje a tedy se kolíky na kopačkách nekontrolovaly…
V utkání Jablonce s Viktorií Plzeň se přesto hrál výborný atraktivní fotbal, výsledek 3:3 se líbil divákům (kterých v Jablonci chodí vzhledem k výkonům týmu velmi málo), ale určitě už méně trenérům, protože trenéři v takovém případě vidí spoustu chyb v součinnosti hráčů či těch individuálních, které těmto brankám předcházely.
Další a možná podle mého názoru NEJatraktivnější utkání tohoto kola se hrálo v Karviné, kde domácí tým porazil Hradec Králové 4:3. Atraktivitu utkání nevidím jen v počtu branek, ale i ve způsobu hry obou týmů, viděl jsem velmi kvalitní moderní fotbal blízký utkáním v nejkvalitnějších ligách v Evropě, konkrétně kvalitní výstavbu hry na hranici rizika, aktivní vysunutý presink soupeře, proto také hodně ztrát na vlastní polovině z obou stran a proto také ten výsledek bohatý na branky. Ale aby to nevyznělo naopak negativně, tak dodám, že na takový fotbal se hezky dívá, na něj budou chodit diváci (i když v Karviné jich mnoho nechodí), protože spoustu fotbalovosti bylo vidět u obou týmů i jednotlivců.
Další zajímavé a kvalitní utkání z obou stran se hrálo na Slávii, kde v malém pražském derby nastoupily týmy vzdálené jednu zastávku pražskou tramvají Slávia s Bohemians. Výsledek 3:1 mě nepřekvapil, ale překvapilo mě, že tým Bohemians velmi vzdoroval favorizovanému soupeři zejména v pohyblivosti a aktivitě, o čemž svědčí poměr střel 13:17 ve prospěch Bohemians, i když procento držení 57:43 pro Slávii a tady se krátce zastavím.
Charakteristikou moderního fotbalu je pro laika nepochopitelná nelogická věc, která je ovšem v současném fotbalu běžná a proto naopak logická, že tým, který má nižší procento držení míče, ale má vyšší počet zakončení, ovšem v utkání prohraje nebo alespoň nevyhraje. A to je statistický případ nejen v tomto „vršovickém“ derby, ale v 5-ti utkáních z osmi v tomto kole.
A proč se to může stát a stává se to pravidelně? Protože týmy hrají často z dobře organizované defenzívy s důrazným tlakem na hráče soupeře s míčem a po jeho zisku se snaží o okamžitý rychlý přímočarý protiútok do nezformované obrany. Tak se prezentuje zejména zmiňovaný a úspěšný Jablonec nebo třeba Liberec.
Tým Liberce v tomto kole vyhrál v Pardubicích jednoznačně 4:0 právě díky těmto kvalitám, když donutí soupeře ke ztrátám míčů a potrestá brankou. Mladý tým Pardubic pod trenérem Trousilem po svém příchodu k týmu 6 krát neprohrál (2 výhry a 4 remízy), ale tentokrát jej trenér Kováč a jeho hráči „prokoukli“ a vyhráli díky zkušenostem, domácí tým mně připomínal dorostenecké družstvo.
Pražská Sparta si z Mladé Boleslavi odvezla tři body za výhru 2:1, ale výkonem ani tentokrát nepřesvědčila a v závěrečných fázích utkání dokonce bránila těsný výsledek, což se jí s vypětím všech sil podařilo. V dalším průběhu soutěže bude velmi zajímavá „přetahovaná“ o první místo už kvůli možné přímé účasti v lize mistrů, ale pro mě je to také konfrontace dvou strategií v tvorbě týmu z hlediska priorit v mentálním nastavení hráčů, konkrétně z hlediska mentality a charakteru. Slávia si tyto parametry hráčů, zejména zahraničních hlídá daleko důsledněji než Sparta, příkladem je únik z tohoto pohledu problematického hráče Kuchty ze Slávie do Sparty a i proto podle mého názoru tento hráč kromě Slávie nikde dlouho nevydržel, v Rusku, tuším Dánsku a dnes už sedí na střídačce i ve Spartě.
Olomoucká Sigma po celkem úspěšném působení v evropských soutěžích a prospěšných změnách ve vedení klubu zavítala na stadion Dukly Praha (stadion, kde jsem v roce 1977 debutoval v nejvyšší soutěži v dresu Plzně) a odvezla si z Prahy bod za remízu 2:2, i když chtěla body tři. Výsledek ovšem odpovídá předvedenému výkonu, tým Dukly i mě překvapil způsobem hry a efektivitou Čermáka, ale naštěstí (jako olomoucký rodák, dlouho působící v Sigmě a olomoucký patriot Sigmě fandím), hráči Sigmy dokázali srovnat skóre, na 2:2 díky velmi efektivnímu útočníkovi Vašulínovi, který mně připomíná fotbalovou typologií i efektivitou loňského kanonýra Sigmy Klimenta a jsem rád za zprávy, že po dlouhém zranění je už dokonce v plném tréninku. Už se těším na útočnou dvojici Kliment+Vašulín…
Slovácko jsem v předchozích komentářích hodně kritizoval, mám na mysli fungování celého klubu, a v tomto kole mně dal pádnou odpověď, když v tradičním derby dvou nedalekých soupeřů Slovácko porazilo na domácím stadionu Zlín 2:0. O pozitivní přístup klubu jako celku k nepřízni počasí jsem se zmínil na začátku, nyní to musím zopakovat ve sportovní oblasti, konkrétně utkání tohoto kola. Potěšitelný není jen výsledek, ale také výkon, kterým k němu tým došel a ten byl zcela jiný, než dosud zejména po straně koncentrace, zaujetí a z toho vychází i potřebná kvalita, což všechno přijal i trenér Zlína Červenka jako zasloužené vítězství Slovácka. Samozřejmě nesmím zapomenout na příchod nového trenéra Romana Skuhravého, synovce bývalého reprezentanta Tomáše Skuhravého. Určitě zafungoval tzv. nový impuls, ale to by podle mého názoru nestačilo. Nemám detailní přehled o kádru hráčů Slovácka, ale změny v základní sestavě, které trenér Skuhravý provedl, se osvědčily, konkrétně se to týkalo i obou střelců branek Tetoura a Korejce Kima, které shodou okolností oba trénoval v Dukle Praha, což je vždy velká výhoda pro trenéra i hráče, protože tyto hráče zná nejen po fotbalové stránce, ale především z hlediska mentality a charakteru a oni znají požadavky trenéra na hráče. Jenže občas se v těchto případech stává, že jak se říká „první vyhrání z kapsy vyhání“, proto bude i pro mě zajímavé sledovat, jak se bude trenérovi Skuhravému, kterého jsem jako hráče trénoval při svém působení v Jablonci, dařit v dalším průběhu soutěže…
Poslední utkání tohoto kola se hrálo v Teplicích, které porazily ostravský Baník 1:0. Z jednoho hlediska to bylo utkání neuvěřitelné, ale odpovídá kontextu, který jsem zmínil v tomto textu a týkal se způsobu hry a efektivity. Hostující tým trenéra Galáska prohrál 1:0, přesto, že na střelecká zakončení vyhrál 19:7 a na procento držení míče 67:33. Přesto prohrál a navíc popáté v řadě od svého nástupu po trenéru Hapalovi, dokonce popáté v řadě bez vstřelené branky. I když jsem v předchozích komentářích měl velké pochybnosti o správnosti volby, tak tato bilance je i pro mě nečekaná, ale to si musí vyhodnotit v klubu.
Na závěr statistika:
Bilance kola: domácí-remíza-hosté: 4-2-2, poměr bodů domácí : hosté 14:8, branek 16:15, průměrná návštěva kola 4 742 diváků na utkání.
K návštěvě ještě dodatek: k průměru výrazně přispěla Slávia, kde přišlo na utkání s Bohemians 18 992 diváků, což je dokonce o málo vyšší, než na všech sedmi zbývajících utkáních dohromady, kam přišlo jen 18 945 diváků což je průměr na utkání jen 2 706 diváků.