Už proto, že se celý život, přesně od 8 let do dnešních 71 let pohybuji a věnuji fotbalu a mám tedy možnost srovnávat a jinak tomu nebude ani v dalším období, tak jsem si dovolil napsat tento svůj komentář na aktuální situaci ve věci volby nového trenéra české reprezentace. O fotbalu a o všem, co s ním souvisí můžu hovořit hodiny, protože jsem zažil za ty roky spoustu pozitivních i negativních okamžiků, ale hlavně jsem vždy o fotbalu intenzivně přemýšlel a vyhodnocoval si práci na mnoha úrovních. Nikdy bych si v dětství nedokázal představit, i když jsem si to moc přál, že budu v dospělosti prvoligovým fotbalistou, prvoligovým trenérem, expertním spolukomentátorem v různých televizích i na EURO apod. a mediálně vyhledávaným glosátorem fotbalových událostí.
Díku tomu všemu, za což může moje správná mentalita a charakter, kterou ve svých komentářích k fotbalovému dění často zmiňuji v hodnocení dnešních fotbalistů. Patřil jsem k pracovitým, skromným a spolehlivým svěřencům tehdejších trenérů, kteří to ne vždy dokázali ocenit, ale určitě proto jsem se dokázal prosadit v citovaných fotbalových oborech, včetně práce sekretáře mládeže i celého klubu, tedy v administrativě. Tím vším jsem byl často už proto v kabině jiný, než většina ostatních spoluhráčů, ale i proto jsem se rozhodl napsat tento komentář, protože jsem o fotbalu v daných obdobích dokázal přemýšlet nejen v hráčské kabině, ale i v osobním životě, místo návštěvy různých restauračních zařízení po utkání.
Můžu tedy srovnávat zejména české fotbalové prostředí a fotbal samotný v celém tom dlouhém období a dělal jsem to tak vždycky a proto jsem byl často terčem posměšků s dovětkem, že fotbal je přeci všude stejný a není třeba z něj dělat vědu. Ano, kdysi fotbal nebyl věda, všechny týmy hrály přibližně stejně, proto se trenérem v té době mohl stát kdejaký i nespolehlivý a neukázněný bývalý fotbalista, (typickým případem byla volba bývalého fotbalisty Kuliče v Mladé Boleslavi před časem, který naprosto nepochopil podstatný rozdíl mezi prací a odpědností trenéra a choval se přístupem jako hráč, (shodou okolnosti to byla volba tehdejšího šéfa klubu a dnešního šéfa FAČR Trundy), ovšem dnes je to opravdu a nebojím se napsat, věda a proto se jako trenéři jen občas prosazují i třeba fotbalisti, ale ne každý musí být prvoligový jako například úspěšní trenéři Brückner, Komňacký a Trpišovský, který je z hlediska odbornosti pro mě v současnosti nejlepší, protože je nejprogresivnější trenér v českém fotbalu a proto logicky nejúspěšnější. Jemu se blíží např. Hyský, Janotka, Kozel atd., ovšem určitě k nim nepatří trenér, naštěstí už bývalý české reprezentace Hašek a manažer reprezentací Nedvěd. Vedení FAČR pod vedením pana Trundy dělá stejné chyby, jako dělal v klubu, když řeší při této volbě jen tradiční možná populární jméno, místo odbornosti a kompetentnosti. O Haškovi jsem pochyboval hned po jeho volbě a jeho volbu jsem veřejně kritizoval a dnešní stav známe a Nedvěd mě přesvědčil svými názory, které v poslední době čtu a zjišťuji, že vůbec nemá představu jaký by měl být nový trenér reprezentace z hlediska způsobu hry, progresivity, sportovní typologie a kvality hráčů z hlediska mentality a charakteru, věku atd. Zajímá ho jen tradiční známé jméno, proto třeba i tzv. „stará škola“.
A tuto kompetentnost musí mít především sportovní vedení FAČR a podle toho volit trenéra a tady já mám velkou pochybnost, že manažer reprezentací Nedvěd toto dokáže vyhodnotit a dokazuje to právě svými odpověďmi na dotazy novinářů. Mně absolutně nestačí, že Pavel Nedvěd byl vynikající fotbalista a pracoval ve vedení Juventusu Turín, mě zajímá, jakou tam měl roli, o čem rozhodoval a hlavně to bylo už dávno a fotbal se od té doby, jak tvrdím opakovaně, změnil, změnily se podmínky, změnily se potřebné předpoklady na hráče moderního fotbalu nejen z hlediska fotbalových dovedností, ale také z hlediska pohybových předpokladů, rychlosti a mentálních vlastností a vhodností pro daný post na hřišti atd.
Tento problém existuje občas také na klubové úrovni, což jsem několikrát zmiňoval ve svých komentářích (před několika lety a možná i dnes v Baníku Ostrava, už několik sezón ve Slovácku, před časem ve Zlíně a před několika lety v Plzni), kromě aktuálně Slovácka to všude vyřešili a hlavně poučili a na současném fungování jejich ligového týmu se to pozitivně projevilo…
Možná si mnozí čtenáři tohoto mého komentáře řeknou, že je jednodušší kritizovat než konat. S tím já souhlasím, ale v mnoha jiných předchozích tématech na moje slova časem došlo a já se obávám, že dojde i na tato.
Poznámka na závěr, která tak trochu souvisí s kontextem celého komentáře ve smyslu nových podmínek k fungování klubů i reprezentace kdysi a dnes, se týká klubu FK Jablonec, který jsem v období 2001-2003 přes dvě sezóny trénoval. V dnešním deníku Sport jsem si přečetl velký rozhovor s novým majitelem klubu Střeštíkem a zaujal mě jeho názor na sportovní fungování klubu v době majitele pana Pelty a kromě jiného kritizoval dlouholeté sportovní zaměření klubu jen na prvoligové mužstvo, dlouhodobě se neřeší dostatečně problematika mládeže a dnes i nutný moderní marketink a jiné potřebné věci atd. Už před těmi více než 20-ti lety jsem toto já s překvapením také zjistil, protože moje zkušenost v olomoucké Sigmě byla úplně jiná, výchova mládeže byla velmi rozvinutá a už v té době nastupovalo v nejvyšší soutěži vždy několik vlastních odchovanců a platí to tak do dneška, že v Chance Lize i v zahraničí působí mnoho odchovanců Sigmy a tam v Jablonci už tenkrát mládež nikoho nezajímala, raději angažovali dorostence nebo juniory Sparty, kam před mým nástupem pan Pelta jako funkcionář „přestoupil“ a pro mě není náhoda, že v tabulce počtu odchovanců v letošním ročníku Chance Ligy v kádru ligového týmu, kterou jsem v nedávném komentáři vytvořil, působí v Sigmě nejvíce (12) odchovanců a v Jablonci je to čistá nula, tedy poslední místo…Možná jediným nejznámějším odchovancem byl a je Josef Jindříšek, skvělý pracovitý chlapec, dnes už veterán, který v lize debutoval při mém trenérským působení v Jablonci, jinak by asi tu možnost nedostal a navíc si tuto ligovou kariéru prodloužil potom několik let v Bohemians, kde se stal legendou a já dodám, že mě to nepřekvapuje, byl to skvělý pracovitý a spolehlivý fotbalista. Mnozí jeho stejně mladí spoluhráči z Jablonce toho nedosáhli, i když i oni nakoukli a to proto, že nebyli tak pracovití a ctižádostiví, jako Pepa Jindříšek a jsme zase u té mentality a charakteru, ke které se já tak často vracím a kterou já považuji za klíč k úspěšné fotbalové, ale i jiné kariéře a stojím si za tím i dnes…