I já jsem ve svých komentářích několikrát konstatoval, že naše nejvyšší fotbalová soutěž Chance Liga postupně snižuje rozdíl mezi nejkvalitnějšími evropskými ligami (Anglie, Německo, Itálie Francie) a tou naší, ale dnes musím úroveň jejího 3. kola hodně zkritizovat. A to nemluvím jen o kvalitě téměř všech utkání, i když i ta byla v tomto kole velmi slabá, ale mám také na mysli chabou návštěvu pouhých 4581 diváků na utkání a nemůžu v tomto kontextu nezmínit i ostudný blikanec hráče Slávie Chorého v poslední minutě utkání na Slovácku za těsného vedení jeho týmu 1:0. Ještě smutnější je pro mě fakt, že tento hráč je odchovancem olomoucké Sigmy, která je mojí srdcovou záležitostí, protože jsem tam 17 let působil a tyto excesy jsme netrpěli.
Už před časem jsem napsal, že Tomáš Chorý je pro Slávii sice přínosem a potvrzoval to počtem vstřelených branek jako koncový útočník, ale že je záludný fotbalista, který jde do souboje se soupeřem bezohledně i vzhledem k jeho možnému zranění. Vím, fotbal je kontaktní sport a není pro „panenky“ (s malým „p“), ale on hraje a chová se tzv. „přes čáru“ a potvrdil to v této napjaté situaci v nastaveném času. Nemám chuť to ani popisovat, všichni jsme to viděli a neospravedlňuje ho ani omluva a lítost na všechny strany po utkání, to je pozdě a nejsem si jistý, zda to pronesl o vlastní vůli nebo mu to bylo doporučeno. Jen to tak trochu potvrdilo jeho mentální nastavení myslím na zeleném trávníku, protože v civilním životě znám jeho názory a stanoviska v různých rozhovorech a ty jsou daleko kultivovanější.
Třetí parametr po kvalitě fotbalu a excesu Chorého, který mám na mysli ve své kritice tohoto kola byla chabá návštěvnost na tomto kole, což je zřejmě způsobeno jednak obdobím dovolených, ale hlavně shodou nepříznivého rozlosování, které způsobilo, že utkání se hrála na stadionech, které jsou v návštěvnosti na chvostu, respektive kluby, které jsou v návštěvnosti na špici, tak jejich týmy (Sparta, Slávia, Ostrava, Hradec Králové a hrála by tam i Plzeň, která si utkání odložila) hrály u soupeřů. A tak se stalo, že nejvyšší návštěva 7114 diváků byla na Slovácku jen díky atraktivnímu soupeři Slávii a v Pardubicích bylo sice dokonce vyprodáno díky Spartě, ale to bylo přesně jen 4620 diváků.
A nyní stručně k utkáním. Slávia vyhrála na Slovácku jen těsně 1:0 jednak zásluhou kvalitní defenzívy Slovácka a především brankáři Staňkovi, který vzpomínanou penaltu v nastaveném času Daníčkovi chytil. V médiích jsem se dočetl velkou kritiku za defenzívní způsob hry Slovácka, což je podle mého názoru naprosto nepochopitelné. Jsem také bývalý trenér v nejvyšší soutěži (Jablonec, Olomouc, Zlín, Opava a slovenský Trenčín) a proto vím, že trenéři jsou na takové úrovni na prvním místě hodnoceni a placeni za výsledky, ne za způsob hry. Až pokud usoudí, že atraktivním způsobem hry dosáhnou úspěšné výsledky, tak se dají na tuto cestu, ale to určitě neplatí pro trenéra Kameníka a jeho hráče proti pražské Slávii. Nikdo by nechtěl a nelíbilo by se to ani vedení klubu, kdyby tým Slovácka dopadl jako před časem pražská Sparta na stadionu FC Liverpool, kde odjížděla s ostudným debaklem, když si to chtěla s tímto gigantem tzv. „rozdat na férovku“, protože to je jedna ze škodlivých populistických trenérských proklamací, která vede do záhuby a často také k odvolání trenéra pro nesplnění klubových cílů.
Pražská Sparta vyhrála na stadionu v Pardubicích před, jak jsem zmínil v úvodu vyprodaným stadionem a vyhrála 3:1 údajně po zlepšeném výkonu a platí to i pro Rahmaniho, střelce důležité druhé branky, kterého jsem několikrát kritizoval. Zdá se, že náprava Sparty pod trenérem Priskem se začíná projevovat, ale upřímně tým Pardubic asi není tím soupeřem, podle kterého by se to dalo posuzovat. To potvrdí další kola a hlavně také klubové evropské soutěže a to už tento týden v utkání s Araratem Arménia.
Další z favoritů Viktoria Plzeň má utkání v Mladé Boleslavi odložené, takže dalším z před sezonních favoritů Baník Ostrava remizoval v Praze s Duklou Praha 1:1. Utkání jsem sledoval a hra Dukly mě příjemně překvapila, hrála aktivně, vstřelila vedoucí branku po parádní spolupráci Čermáka narážečkou patou se stoperem Purzitidisem, který s přehledem skóroval. Kde se tam v pokutovém území soupeře vzal je záhadou, standardní situace to nebyla. Vyrovnávací branka ostravského Riga byla také skvělá, ale jinak Baník působil podle mého názoru trochu unaveně, což může být „daň“ za účast v evropských pohárech po prohře v Polsku s Legií Varšava. Odnesl to také trenér Hapal svojí nervozitou a po kritice rozhodčího obdržel červenou kartu.
Velmi jsem očekával utkání v Karviné, kam přijel Zlín, kterému se náramně povedl vstup do soutěže a po výhře v Teplicích a remíze se Slováckem dokázal přivézt tři body za výhru 1:0 také z Karviné, kterou jsem po minulém kole hodně chválil a zřejmě zafungovalo v hráčské kabině určité uspokojení z pohledu na první místo po 2. kole. Tady platí, že nevýhodou trenérů je, že do hlav hráčů nevidí a navíc se hlava nedá vyměnit. Překvapila mě kritika způsobu hry Zlína ze strany trenéra Karviné Hyského, protože bych musel zkopírovat odstavec z úvodu tohoto komentáře o způsobu hry Slovácka proti Spartě o tom, že způsob hry trenér obecně zvolí s ohledem na výsledek a ten se trenéru Červenkovi podařil a to je to podstatné. Trenérovi Hyskému naopak a za to sice může soupeř, ale nezaslouží si tuto kritiku, což také trenér Hyský v závěru svého hodnocení pochopil a pogratuloval soupeři k výhře.
Tepličtí tentokrát na vlastním stadionu porazili tým Bohemians 3:0 a napravili tak prohru na vlastním stadionu se Zlínem v 1. kole 1:3. A pokud zvládnou opakování nedohraného utkání v Ostravě tak se zařadí do první poloviny tabulky.
Jablonec vyhrál na svém stadionu s Hradcem Králové 2:0 a potvrdil tak velmi dobrou formu z poslední doby. Předvedl se zejména kanonýr Chramosta, který tak vstřelil obě branky a potvrdil svoji příslušnost k elitní skupině hráčů, kterým se podařilo vstřelit více než 100 branek, tyto dvě dostaly čísla 104 a 105. Klobouk dolů zejména proto, že je nestřílel v dresech největších favoritů v nejvyšší soutěži. Stále se opakuji, ale výkony Jablonce nejsou dílem náhody, ale ideálně zvoleného způsobu hry ze strany trenéra Kozla s rychlou přechodovou fází po zisku míče, což bylo také zřejmé i v záběrech z tohoto utkání, které jsem měl možnost v sestřihu sledovat.
Poslední sedmé utkání tohoto kola (připomínám, že utkání Mladá Boleslav v. Plzeň bylo pro náročný program našeho úspěšného zástupce v evropských klubových pohárech Plzně, což já zcela respektuji a podporuji odloženo), se hrálo v Olomouci, kde přivítali Liberecký Slovan. Bylo to utkání dvou trenérů olomouckých odchovanců Tomáše Janotky a Radka Kováče (dalším je Pavel Hapal v Ostravě). Utkání bylo více urputné než pohledné a klíčová pro výsledek byla 61. minuta, kdy došlo ke střídání v olomouckém týmu. Nastoupili na trávník dva fotbalisté Tijany (host ze Slávie) a odchovanec Šíp. Oba dva byli nakonec autory branek, ta vítězná padla až v nastaveném čase, v doslova na konci utkání. Trenéru Liberce Radku Kováčovi jsem nezáviděl tuto situaci, ale trenérovi Janotkovi a jeho svěřencům samozřejmě přeji jen to nejlepší, protože to je typický představitel nové mladé trenérské generace, který podle mého názoru splňuje všechny předpoklady, které musí takový trenér mít, zdaleka nestačí jen hráčská minulost, i když i tu on má, ale k tomu je pracovitý, proto odborně vzdělaný a je správně nastavený z hlediska mentality a charakteru…
Když jsem nakousl toto téma, jsem připraven sdělit čtenářům mých webových stránek www.fotbal.paličák.cz můj pohled na tyto nezbytné předpoklady pro práci trenéra v dalším komentáři v nejbližších dnech už proto, že v českém fotbalovém prostředí se pohybuji od 8 let, tedy 63 let a ne vždy tomu tak bylo, ba naopak, zelenou měli zcela opačné typy, ale to až příště.
Na závěr statistika tohoto kola: průměrná návštěva na utkání: 4581 diváků
výhra domácí-remíza-výhra hosté: 3 1 3, bilance bodů: 10:10, branek 8:9.
Pro zajímavost a opodstatnění mého názoru o vylepšení bilance výsledků ve prospěch hostujících týmů z důvodů současného moderního pojetí fotbalu za všechna tři odehraná kola v Chance Lize:
výhra domácí-remíza-hosté: 7-7-8, bodová bilance 28:31, branková bilance 28:31. Ne nespletl jsem se, že bodová je shodná s brankovou, to je ovšem opravdu náhodná shoda okolností, ale já mířím k tomu, že v minulosti platilo, že domácí týmy měly jednoznačně v těchto statistikách navrch, dnes je nejen vyrovnaná, ale v tomto případě lehce pro hostující týmy. I z tohoto hlediska jsem zvědavý na další průběh Chance Ligy.