Ano je to tak, i v tomto smyslu se český fotbal přizpůsobuje vyspělým fotbalovým zemím a podle termínového kalendáře začala naše nejvyšší fotbalová soutěž Chance Liga již 1. února. Jednou z motivací je jistě také evropský termínový kalendář, protože i naši zástupci v evropských klubových soutěžích (Sparta, Slávia a Viktoria Plzeň) absolvovali „ostrá“ utkání už během měsíce ledna. To je samozřejmě i něco nového pro naše trenéry v naplánování zimního přípravného období včetně pobytu v klimaticky příznivějších zemích, nejčastěji Turecko, Portugalsko, Španělsko a výsledky potvrdí, jak se kterému trenérovi povedlo nebo nepovedlo toto přípravné období naplánovat tak, aby při zahájení mistrovských utkání byla forma svého týmu co nejlepší se ukáže po absolvování několika kol, už z toho prvního, z hlediska celé sezóny kola dvacátého je možno něco odhadnout, ale další kola to musí potvrdit.
Už nyní by se z pohledu na tabulku Chance Ligy dalo usuzovat, že na jejím konci je to nejdůležitější rozhodnuto, konkrétně že přímý sestup nemine tým Českých Budějovic (ztráta na barážové umístění 9 bodů), baráž nemine Duklu a Pardubice (ztráta na vyhnutí se baráži je 9 bodů pro Duklu a 7 bodů pro Pardubice ve srovnání s Teplicemi. Ale to je jen teoretický odhad, další průběh soutěže nemusí tomuto odhadu odpovídat.
Podobné je to na prvních příčkách, které zajišťují zisk mistrovského titulu a účast v evropských klubových soutěžích. Velkou šanci na zisk mistrovského titulu má Slávia s převahou 10 bodů před Plzní a na pohárovou příčku hned za 3. Spartu se tlačí jen s jednobodovou ztrátou Baník Ostrava. Za ním už je na 5. místě Jablonec se ztrátou na Baník 9 bodů. Jen musím zmínit, že komentář a tedy i tato čísla píši v pondělí dopoledne a všichni víme, že odpoledne hraje Viktoria Plzeň v Olomouci a může tedy snížit svoji ztrátu na Slávii na bodů 7. Nemůžu v této situaci nezmínit, že v Olomouci se střetnou týmy, ve kterých jsem jako prvoligový fotbalista působil, v Plzni jsem sehrál 52 utkání a vstřelil 5 branek a v dresu Sigmy Olomouc utkání 38 a z postu libera jsem branku nevstřelil. Přesto jsem se rozhodl utkání v Olomouci nezúčastnit, i když z bydliště ve 13. patře stadion a umělé osvětlení vidím dobře, protože jsem aktuálně aktérem zvýšeného počtu chřipkové či virové nákazy.
Jako každé, zejména zimní přípravné období přináší velké množství změn v hráčských kádrech jednotlivých týmů dovnitř i ven, tak i v dalších kolech se ukáže, jak a zda vůbec se tyto změny promítnou pozitivně či negativně ve způsobu hry a výsledcích. Dnes už snad všichni sportovní ředitelé českých prvoligových klubů ví, že získat jakéhokoliv hráče do hráčského kádru svého týmu není tak jednoduchá věc a nemyslím teď na stránku ekonomickou, i když ta je klíčová, ale jako trenér mířím na oblast hráče z hlediska mentality a charakteru, ale také z hlediska sportovní typologie a vhodnosti plnit stoprocentně povinnosti vyplývající ze způsobu hry týmu, který sportovní vedení preferuje a podle toho angažuje i trenéra.
V tomto smyslu uvedu pro pochopení této strategické podmínky příklad hráče Kuchty, který v létě odešel do dánského klubu Midtjylendu a dnes je zpátky ve Spartě, protože nedostával v dánském klubu potřebnou minutovou herní zátěž a dle vyjádření jednoho dánského experta to bylo proto, že nezapadal do způsobu hry tohoto týmu a představ trenéra. A já dodávám, že to obecně neznamená, že se neprosadí v klubu jiném, který mu bude vyhovovat lépe a už po prvním kole Chance Ligy a utkání Sparty na Slovácku to vypadá, že tím vyhovujícím týmem bude zpět Sparta, protože Kuchta hrál v neděli na Slovácku velmi dobře, aktivně, vstřelil i branku a svým způsobem hry dokáže strhnout i své spoluhráče k maximálnímu nasazení.
Jen k tomuto odstavci dodám, že to je v moderním fotbalu klíčová záležitost, že i v našem fotbalu ještě nedávno docházelo k chybným přestupům a podobně jako u angažování pozice trenéra docházelo i u angažování pozice hráče k chybným vyhodnocením jejich přínosu pro tým či klub, když rozhodovalo především jméno trenéra nebo hráče, ale neřešila se jejich způsobilost pro klub nebo jeho tým. Proto se i v dnešním komentáři nebudu k jednotlivým přestupům konkrétně vyjadřovat, protože jejich prospěšnost budu hodnotit až po několika kolech soutěže.
Pražská Sparta přijela na Slovácko, kde to i v minulosti občas neměla jednoduché, ale tentokrát už od první minuty a to doslova od 4. minuty nenechala nikoho na pochybách, kdo bude tím lepším soupeřem a kdo v tomto utkání získá tři body. Že je i fotbal o chybách se přesvědčil mladý brankář Slovácka Borek, který zřejmě i díky nervozitě neodhadl svoji vzdálenost od míče při vyběhnutí na míč za obranu mimo svoje pokutové území a skvěle, protože rychle a přesně reagující hráč Sparty Sadílek, jinak odchovanec domácího klubu Slovácka přeloboval všechny hráče před sebou a ohleduplně k domácím fanouškům a vyprodanému stadionu vstřelenou branku neslavil, i když hned v úvodu nastavil směr utkání na stranu Sparty, která se v dalším průběhu uklidnila a s přehledem dohrála utkání tzv. pod kontrolou do výhry. Pomohl k tomu i útočník Kuchta, který protlačil míč do sítě brankáře Borka po skvělé průnikové přihrávce Kairinena na 2:0. Byla to zasloužená výhra a i já jsem byl zvědavý, jak na to zareaguje největší rival Sparty Slávia, která hrála až večer.
Nakonec i Slávia získala v utkání s Mladou Boleslaví tři body za nejtěsnější výhru 1:0, i když se na ni nadřela daleko více. Na rozdíl od Sparty se jí nepodařilo hned v úvodu utkání „sdělit“ soupeři i zaplněnému stadionu kdo tentokrát získá plný počet bodů, trvalo to do 63. minuty a autorem byl kdo jiný než Chorý, i když jeho časté diskuze se soupeři ho rozptylují a i to mělo tentokrát vliv na jeho nepřesvědčivý výkon, i když utkání rozhodl.
Východočeské derby se hrálo v Hradci Králové, kam přijel soused z Pardubic. Překvapivě návštěva nebyla očekávaná, ale výsledek 3:0 byl pro mě očekávaný a zasloužený. První dvě branky vstřelili domácí po rohových kopech, které zahrávali výborně, jednou se prosadil vysoký a robustní Petrášek, jednou Dancák propálil hradbu těl po odraženém míči mimo pokutové území po odvráceném rohovém kopu.
Velmi zajímavé a s napětím očekávané utkání se hrálo v Liberci, kam přijel Baník Ostrava. Pro mě to bylo zajímavé i proto, že proti sobě nastoupili dva trenéři, bývalí fotbalisté odchovanci Sigmy Olomouc dnes trenér Liberce Radoslav Kováč a trenér Baníku Pavel Hapal a já jsem je v určitém období při mém 17 let dlouhém působení v Sigmě i trénoval. Průběh utkání a s tím i výsledek ovlivnil nešťastný začátek utkání pro Liberec, kdy hned v 1. minutě vstřelil hráč Baníku Ewerton vedoucí a jak se ukázalo vítěznou branku a hned za chvíli, v 5. minutě byl vyloučený liberecký hráč Mikula, což byl určitě šok pro trenéra Kováče i pro jeho svěřence, kteří poté srdnatě bojovali v oslabení skoro celých 90 minut (sečteno s nastavením), dokázali se ubránit, ale na skórování a vyrovnání skóre už neměli sílu.
K vyloučení obránce Mikuli se musím ještě vyjádřit. Mám totiž dojem, že byl vyloučený Mikula vyloučen neprávem a potvrzovalo mě to i několik zpomalených záběrů a vyznělo to pro mě tak, že VAR sledoval záznam akce, kdy Mikula sice fauloval, ale určitě ne na červenou kartu a to stačilo obsluze VAR k tomu sdělit hlavnímu rozhodčímu, že musí být vyloučený, ovšem nesledovali situaci dál, protože za několik vteřin fauloval jeho spoluhráč Hlavatý způsobem, který byl jednoznačně na červenou kartu, jenže to už zřejmě VAR nesledoval, protože ho zaujal první menší faul Mikuli. V každém případě to bylo chybné rozhodnutí VAR i hlavního rozhodčího…
Velmi důležité a z hlediska pořadí v tabulce důležité utkání se hrálo v Českých Budějovicích kam přijela Dukla Praha. Bylo to střetnutí dvou posledních týmů, i proto nepřekvapí, že skončilo bez branek, což nepomohlo ani jednomu týmu a vypadá to, že o případný přímý sestup nebo baráž je pro ně připravená stejná příčka i na konci základní fáze Chance Ligy.
Další utkání, ve kterém došlo k poměrně brzkému vyloučení se hrálo v Karviné, kam přijel přes celou republiku tým Teplic, který se prezentoval rychlým přechodem po zisku míče a i tímto způsobem vstřelil vedoucí branku již v 9. minutě zkušený Krejčí. Jenže ještě do poločasu domácí Tomič vyrovnal po standardní situaci hlavou, ale stejný hráč na začátku druhého poločasu obdržel červenou kartu, ale podobně jako jiné týmy si s přesilovkou hráči Teplic neporadili a hráči Karviné zvládli bez obdržené branky vlastně celý druhý poločas. Je to totiž tak trochu český problém, umíme se ubránit, ale neumíme si poradit s bránícím soupeřem…
Pro mě překvapení se zrodilo v Jablonci, kde hostující tým Bohemians vyhrál 1:0 brankou Júsufa naopak od předchozích utkání tentokrát krátce před koncem utkání přesně v 86. minutě přesnou střelou z cca 20 metrů přesně k brankové tyči. Překvapení pro mě to je proto, že trenér Kozel odvádí v Jablonci skvělou práci a na podzim se jeho tým prodral do vedoucí skupiny o mistrovský titul a evropské poháry.
V úvodu tohoto komentáře k 20. kolu Chance Ligy jsem zmínil, že poslední utkání kola se hraje v pondělí, tedy dnes v 18:00 hod. u nás v Olomouci, kam přijela Viktoria Plzeň. Favoritem je podle mého názoru Viktoria Plzeň a to ne proto, že jsem od října 1977 do ledna 1980 v jejím dresu hrál I. ligu, ale proto, že po netradičním přípravném období, jak jsem zmínil na začátku tohoto komentáře vidím plzeňský tým jako nejlépe vyladěný a připravený na nejvyšší soutěž. To samo o sobě nemusí být rozhodující, ale pro mě v každém případě je dnes v Olomouci Viktoria Plzeň favoritem a zda jsem měl pravdu se dozvíme až cca ve 20:00 hodin a v mém komentáři k dalšímu kolu Chance Ligy za týden.
Na závěr krátká statistika 20. kola bez utkání Sigma Olomouc – Viktoria Plzeň:
Statistika výhra domácí-remíza-výhra hostí: 2-2-3, bodová bilance domácí-hosté 8:11, branková 5:5, průměrná návštěva na utkání: 5658 diváků.